Violka lesní — Viola reichenbachiana L.
Violaceae – violkovité
Popis: Vytrvalá až 15 cm vysoká bylina. Oddenek přímý, až 5 cm dlouhý, hnědý, obvykle bez výběžků. Lodyhy obloukovitě vystoupavé, oblé. Přízemní růžice často vyvinuta z jednoho až tří listů. Listy dlouze řapíkaté, až 12 cm dlouhé, lysé, někdy přitiskle chlupaté. Čepel přízemních listů vejčitá až trojúhelníkovitá, zpravidla delší než široká. Palisty čárkovité až úzce kopinaté, hustě třásnitě zubaté. Květní stopky až 7 cm dlouhé, v horní třetině s čárkovitými listenci. Květy nevonné. Korunní lístky úzce obvejčité, úzké i s ostruhou. Ostruha tenká, nejvýše 2 mm silná, zaokrouhlená, sytě červenofialová. Plodem je vejčitá tobolka.
Doba květu: duben až červen Hemikryptofyt: vytrvalé rostliny, pupeny ve vegetačním klidu těsně nad zemí, chráněny odumřelou hmotou a sněhem proti mrazu
Léčivka: ne
Ochrana: hojná, není ohrožena
Celkové rozšíření: na celém území ČR poměrně hojně
Rozšíření na Karlovarsku: hojná, v listnatých a smíšených lesích
Biotop: Listnaté a smíšené lesy, na humózních minerálně bohatých půdách
Zajímavost: Jedná se o myrmekochorní rostlinu, tj. její semeno obsahuje masitý výběžek tzv. „masíčko", které velmi rádi okusují lesní mravenci a přispívají tak k šíření druhu na relativně velké vzdálenosti.
Záměny: na stejném biotopu roste violka Rivinova (Viola riviniana), která má ostruhu bílou.
Další druhy z čeledi na tomto webu:
Violka Rivinova - Viola riviniana L.
Violka bahenní - Viola palustris L.
RSS kanál