Kilián Ignác (Kilián Ignaz) Dientzenhofer (Dienzenhofer)

1. 9.1689 (Praha) -18. 12. 1751 (Praha), nejvýznamnější architekt a stavitel českého baroka, syn Kryštofa Dientzenhofera. Podobně jako v případě jeho otce je Kiliánovo západočeské působení spojeno hlavně se sakrálními stavbami a se zakázkami velkých řádů, především kladrubských benediktinů, tepelských premonstrátů, chlumských křížovníků a snad i plaských cisterciáků a klatovských jezuitů.

Zajímavé příležitosti mu ale vytvořili i mecenáši z řad západočeské šlechty (Martinicové, Bubnové, Valdštejnové). Již první samostatná církevní stavba nadaného mladého architekta byla realizována v západních Čechách, a to v Nicově u Plánice na Klatovsku. Zdejší poutní kostel Narození Panny Marie, jehož stavebníkem byl majitel plánického panství a královský místodržící hrabě Adolf Bernard z Martinic, byl postaven v letech 1717-1726 (vysvěcení 1730). Dientzenhoferovo autorství není sice doloženo archivními prameny, ale je považováno za nesporné. Dominantní svatyně byla postavena na vysokém návrší nad pravým břehem Úslavy na půdorysu řeckého kříže jako centrála s dvouvěžovým průčelím a vysokou kopulí nad křížením hlavní a příčné lodi.

Zdejší dynamické uspořádání s okosenými koutovými pilíři, středním rizalitem v průčelí a segmentově vymezenými rameny, navíc kombinující půdorys řeckého kříže a kvadrikonchu (čtyřlistu), je příznačné i pro pozdější architektovu tvorbu. Adolf Bernard, jenž rozšířil martinické západočeské državy r. 1726 o panství Zelenou horu, pověřil Dientzenhofera také zásadní přestavbou raně barokního kostela sv. Jana Nepomuckého ve světcově rodišti Nepomuku (1734-1738). Opět se jedná o centrální uspořádání s kupolí a dvouvěžovým průčelím, půdorysná dispozice představuje kombinaci oktogonu s oválnými prostory. Drobnější centrála se objevuje ještě v mistrově pozdním západočeském působení jedná se o kapli Navštívení P. Marie na vrchu Kalvárie u Radnic na Rokycansku, jejíž výstavba je kladena do doby kolem 1740 až 1745. Stavebníkem byl majitel radnického panství (1736-1758) hrabě Jan Václav z Bubna a Litic, jehož kamenný erb zvýraznil vstupní portál. Tento stavební skvost se jako v případě Nicova vyznačuje syntézou mezi půdorysem řeckého kříže a čtyřlistu. Pozdním Dientzenhoferovým dílem je i farní kostel sv. Martina ve Chválenicích, postavený na šťáhlavském panství Černínů v letech 1747-1752 (dokončený tedy až po mistrově smrti za Heřmana Jakuba Černína z Chudenic). Lehce působící jednolodí ušlechtilých tvarů a střídmých forem se vyznačuje zdůrazněným středním polem.

Patrně jeho nejznámějším a nejzdařilejším dílem v západních Čechách je však kostel sv. Máří Magdaleny v Karlových Varech. Iniciátorem a investorem byl řád českých křížovníků s červenou hvězdou (jejichž poutní kostel v blízkém Chlumu nad Ohří budoval již Kiliánův otec Kryštof), jmenovitě generální sekretář František Matouš Bohm, v jehož doprovodu navštívil Dientzenhofer plánované karlovarské staveniště již v roce 1727. Vlastní stavba dle jeho plánů začala však až r. 1732 a byla dokončena o pět let později, r. 1737. Karlovarská svatyně patří k nej složitějším a nejsubtilnějším architekturám svého tvůrce. Zaujme již dvouvěžové průčelí kostela s konvexně a konkávně probraným středním tříbokým rizalitem. Interiér je bohatě a zajímavě rytmizován vložením kaplí a otevřených empor. Loď spolu s klenbou nabývá tak až charakteru paprsčitého a baldachýnovitého tvaru. Zralé mistrovství prokázal Dientzenhofer také při palácově koncipované stavbě nového konventu pro benediktinský klášter v Kladrubech u Stříbra. Kladrubským benediktinům patřilo tehdy také městečko Přeštice, kde na základě jeho návrhu z r. 1729 vyrostl nový farní a zároveň i poutní kostel Nanebevzetí P. Marie. Stavba byla však realizována a částečně i upravována až po Dientzenhoferově smrti v letech 1750-1775, a to několika staviteli včetně jeho zetě Anselma Luraga. Dvouvěžové monumentální průčelí této dominantní trojlodní baziliky s příčnou lodí zůstalo však ve své době nedokončeno.

Stopy Dientzenhoferova díla lze nalézt i na dalších místech regionu. Podobně jako jeho otec pracoval Kilián i pro tepelské premonstráty, po požáru r. 1720 upravil chór klášterního kostela v Teplé. Podle jeho návrhů vznikla možná i další dvě díla na tepelském panství - trojboký památník Nejsvětější Trojice u Heřmanova ještě z doby první poloviny 18. století a poutní kostel sv. Bartoloměje v Pístově, postavený ovšem až v letech 1750-1765. Nejasný je jeho podíl na výstavbě konventu cisterciáckého kláštera v Plasích, stavěného v letech 1711-1740. Totéž platí o novostavbě kláštera augustiniánů v Domažlicích, která se uskutečnila v letech 1745-1748 snad podle Dientzenhoferových plánů. S jeho jménem je spojována - bez písemných důkazů, na základě slohové kritiky a analogie - i skupina sakrálních staveb v jižní části západočeského regionu. Dientzenhoferovské rysy a tradici vykazuje kostel sv. Vojtěcha ve Šťáhlavech - zdejší původní raně barokní kaple byla však do dnešní podoby centrály se střední cibulovitou bání přestavěna až r. 1762 za Heřmana Jakuba Černína z Chudenic, tedy již po Dientzenhoferově smrti. Nicméně šťáhlavští Černínové financovali prokazatalně architektovo dílo v již zmíněných blízkých Chválenicích. Do dientzenhoferovského okruhu patří rovněž farní jednolodní kostel sv. Blažeje v městečku Plánice, datovaný do doby po r. 1755, a tedy postavený rovněž až po mistrově smrti (zdejší vrchnost Martinicové byli již dříve stavebníky Dientzenhoferova díla v nedalekém Nicově). Dientzenhoferovi, pracujícímu také pro jezuity, bývá přisuzováno na základě uměleckohistorické argumentace i autorství velkolepého portálu jezuitského kostela Neposkvrněného početí P. Marie a sv. Ignáce v Klatovech.

 

 

Zdroj: Osobnosti a Západní Čechy, 1. díl, Jan Kumpera, Ševčík nakladatelství, 2005

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje