Chotkové z Chotkova

Rod západočeského původu s kořeny sahajícími do 14. století (1370), píšící se podle dnes zaniklé vesnice Chotkov či Chockov (vypálena v 15. století, dvůr zničen za třicetileté války) u Lhotky mezi Radnicemi a Liblínem.

Podle erbovního znamení (kus kola s loukotí), součást rozrodu Lažanských z Bukové. Na Plzeňsku vlastnili do 17. století několik drobných statků - např. 1599-1620 Žihli: Václav Chotek (zemřel 1612, v kostele v Žihli dochován jeho náhrobník) a jeho syn Jiří (zemřel 1620). Ještě v předbělohorské době se jako válečník v tureckých vojnách proslavil Zikmund Chotek (zemřel 1603), žijící v Touškově u Plzně, kde se stýkal s pozdějším cestovatelem Kryštofem Harantem a kde také r. 1593 napsal pozoruhodné pojednání Zprávu o naučení strany vojanské pro každého kryksmana, kterýž by chtěl ve věcech vojenských proti Turku pracovati a něco zkusiti. Vzestup dosud vcelku bezvýznamného rodu nastal až v 18. století zásluhou Václava Antonína Chotka (zemřel 1754), hraběte z Chotkova (od 1723), císařského rady a místodržícího v Čechách (1735-1738), který již r. 1698 vyženil středočeské Veltrusy, které se pak staly sídlem rodu až do 20. století. I jeho potomci pak zastávali významné politické funkce v habsburských službách. Vynikli zvláště jeho vnuk hrabě JAN RUDOLF CHOTEK (1748-30. 6.1824), který se jako prezident českého gubernia v Praze (od 1802) zasloužil o výstavbu silnic v Čechách. Tento kultivovaný majitel zámků Veltrusy a Kačina se přičinil coby předseda Královské společnosti nauk (1804-1824) i o rozvoj české vědy a umění. V otcových šlépějích se vydal i jeho syn KAREL CHOTEK (1783-4. 7. 1868), v letech 1826-1843 nejvyšší český purkrabí, který rovněž podporoval výstavbu komunikací, mostů i splavnění řek a zvláště v Praze dal zřizovat mnohé městské parky. Dbal i o zkrášlení západočeských lázní, Karlových Varů, Mariánských i Františkových Lázní. Z tohoto starého západočeského rodu pocházela i ŽOFIE CHOTKOVÁ (1. 3.1868-28. 6.1914, vnučka zmíněného Karla Chotka), zastřelená spolu se svým manželem, arcivévodou a následníkem rakouského trůnu Františkem Ferdinandem ďEste při atentátu v Sarajevu.

 

 

Zdroj: Osobnosti a Západní Čechy, 1. díl, Jan Kumpera, Ševčík nakladatelství, 2005

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje