Příroda Karlovarska.cz

Pluhové z Rabštejna

Pluhové jsou původně jihočeským rodem, který se přesunul do západních Čech ve 14. století, kde si zřídil sídlo v Rabštejně nad Střelou, jehož název se pak také stal rodovým predikátem.

O to se zasloužil OLDŘICH PLUH (připomínaný 1319-1341), královský podkomoří a oblíbenec Jana Lucemburského, který získal zdejší území r. 1321 a počátkem 30. let 14. století využil královy přízně k vybudování hradu a k založení stejnojmenného městečka pod ním, které spojil hradbami s hradem v jeden pevný celek.

Dlouho však Rabštejn jeho potomkům nezůstal, protože již r. 1357 jim jej mocí odňal Karel IV. Roku 1495, v době pohusitského vzestupu šlechty, získali Pluhové z Rabštejna hrad Bečov, který přestavěli na mohutnou pozdně gotickou rezidenci. Do vlastnictví Pluhů se dostala záhy značná část západních Čech - Kynžvart, Nečtiny, Tachov i Chodova Planá. Zdrojem obrovského rodového bohatství a tím i moci se však stalo bečovské panství s Horním Slavkovem. Rozmach rodu je spojen především s osobou HANUŠE PLUHA Z RABŠTEJNA (t+1537). Tento katolický velmož, zbohatlý těžbou cínu na svém panství Bečov (jeho majetkem od r. 1495) ve Slavkovském lese, přispěl svým vlivem i penězi roku 1526 ke zvolení Ferdinanda I. Habsburského českým králem. Nový vděčný panovník, kterému Hanuš půjčoval peníze i nadále, mu udělil do zástavy Tachov a jmenoval jej i nejvyšším kancléřem Království českého. Bečovský hrad přestavěl Hanuš v impozantní pozdně gotické sídlo.

Bečovské i tachovské panství i s dalšími menšími západočeskými statky zdědil po bezdětném Hanušovi jeho synovec KAŠPAR PLUH Z RABŠTEJNA (+ 1585). Výborný hospodář Kašpar dále úspěšně rozvíjel intenzivní těžbu cínu, což jej vyneslo mezi nejbohatší české šlechtice. Pluhovské cínové doly dodávaly tehdy, v první polovině 16. století, na evropské trhy největší objem cínu, kovu žádaného jak pro výrobu nádobí, tak bronzu, potřebného k zhotovování děl i zvonů. Na rozdíl od svého strýce Hanuše (podporujícího Ferdinandovu volbu českým králem r. 1526) Kašpar Pluh s habsburským panovníkem již tak dobré vztahy neměl. Jistě zde svou roli hrála i obava z rostoucí královské snahy po ovládnutí výnosných nalezišt stříbra a cínu stejně jako nová Kašparova náboženská orientace na reformní luteranismus, šířící se tehdy do Čech ze sousedního Saska. Každopádně se toto dosud tajené nepřátelství vůči králi projevilo naplno v kritickém roce 1547, kdy se Kašpar Pluh postavil do čela protihabsburské stavovské vzpoury. Jím vedená zemská hotovost však proti panovníkovi nestačila pozdvihnout zbraně. Povstalci totiž dlouhým váháním propásli vhodný okamžik a po vítězství Habsburků nad saskými luterány 24. dubna 1547 v bitvě u Mühlberka se jejich vojsko samo rozpadlo. Nicméně následný trest byl tvrdý - Kašparovi Pluhovi byl zkonfiskován celý jeho obrovský západočeský majetek a před katovou sekerou jej zachránil jen útěk do Saska. Teprve na sklonku života mu udělil Ferdinandův nástupce Maxmilián II. milost a možnost návratu, a tak kdysi bájně bohatý velmož dožil poslední léta svého života coby chudý příbuzný u své sestry, provdané Šlikové, ve Falknově (dnešním Sokolově), kde byl laké po své smrti roku 1585 v tamním farním kostele pohřben, (tím také rod pánů s erbem pluhu vymřel.

 

 

 

Zdroj: Osobnosti a Západní Čechy, 1. díl, Jan Kumpera, Ševčík nakladatelství, 2005