Rýzmburkové z Rýzmburka (Oseka)

Původem severočeský rod (hrad Rýzmburk u Oseka v Krušných horách), patřící do rozrodu Hrabišiců (v erbu černé hrábě ve zlatém poli). Významně se zapsali i do dějin západních Čech v oblasti dnešního Karlovarského kraje.

Jejich předek SLÁVEK zvaný Velký (+ po 1226) založil Ostrov (německy Schlackenwerth) u Karlových Varů, když počátkem 13. století vybudoval při říčce Bystřici nedaleko údolí Ohře na místě staršího slovanského osídlení trhovou osadu, osazenou německými kolonisty a nazvanou na jeho památku Slawkenwerde (Slávkův ostrov), později se německý název ustálil na podobě Schlackenwerth. První zmínku o Ostrovu z r. 1206 doplňuje ještě datum vysvěcení zdejšího pozdně románského a dosud stojícího (dnes hřbitovního) kostela sv. Jakuba (1226). Mezi příslušníky rodu byla nejoblíbenější jména Slávek a Boreš (čímž dochází i k určitým genealogickým zmatkům). Mocný feudál BOREŠ Z RÝZMBURKA (+ 1277), dvořan krále Václava I., popravený pak jeho synem Přemyslem Otakarem II. za odboj, patrně založil před r. 1277 Žlutice (majetkem Rýzmburků až do 1415), v jejichž erbu jsou dosud rýzmburské hrábě (společně s půlměsícem pozdějších Vřesovců).

V první třetině 14. století do severozápadních Čech pronikají jiní dva Rýzmburkové. Další BOREŠ Z RÝZMBURKA založil zřejmě hrad Bečov (poprvé uváděný jako jeho sídlo r. 1314) a kolem r. 1325 i nedaleké městečko Bochov, kterému pak Rýzmburkové udělili postupně další privilegia (1349, 1366 a 1375). V té době vybudovali také na okraji Bochova a k jeho ochraně menší hrad Hungerberg (Hladový vrch). O něco dále na západ vyvíjel svou kolonizační aktivitu SLÁVEK (SLÁVKO) Z RÝZMBURKA, který kolem r. 1333 založil poblíž nalezišť cínové rudy hornické městečko, nazvané po něm Horní Slavkov (německy Schlackenwald, později Schlaggenwald), ostatně Slávkovo jméno zůstalo zvěčněno i v dnešním názvu okolní vrchoviny Slavkovský les. Na sklonku lucemburské éry představovali páni z Rýzmburka nejbohatší rod v západočeském prostoru, neboť ovládali rozsáhlé území v severozápadních Čechách, ve Slavkovském lese, v Poohří a v povodí Teplé. Oporou jejich moci se kromě Bečova stal i nový hrad Andělská Hora, zmíněný prvně r. 1402. Tehdy byl nejvýraznější postavou rodu BOREŠ mladší Z RÝZMBURKA (+ asi 1403), jehož moc se opírala o držbu hradů Bečov a Andělská Hora. Patřil k odpůrcům Václava IV. a byl členem opoziční panské jednoty. Borešův majetek zdědili dva nezletilí synové, oba jménem BOREŠ, kteří se souhlasem krále Václava IV. vyměnili r. 1406 s Oldřichem Zajícem z Házmburka bečovské panství i s Andělskou Horou za hrad Přimdu. Noví držitelé, mladí bratři BOREŠOVÉ, využívali nejistoty a zmatků na sklonku Václavovy vlády k loupení, v němž proslul jejich přimdecký purkrabí Tisto. Proti Rýzmburkům byly vyslány dvě trestné výpravy, r. 1416 a znovu 1418, ale teprve při druhé se podařilo Přimdu obsadit, což donutilo oba Boreše z Rýzmburka ke smíru s králem (Přimda byla pak převedena jako zástavní zboží na Lobkovice). Majetkovými ztrátami však rod Rýzmburků již v první polovině 15. století zchudl a v 16. století vymřel (JAN BOREŠ + před 1536).

 

 

Zdroj: Osobnosti a Západní Čechy, 1. díl, Jan Kumpera, Ševčík nakladatelství, 2005

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje