Vřesovcové z Vřesovic

Původem rytířský rod z Moravy (Vřesovice u Kyjova). Vzestup rodu zahájil husitský hejtman JAKOUBEK Z VŘESOVIC (zemřel 1461), jehož zásluhou získali Vřesovci rozsáhlý pozemkový majetek zejména v Loketském kraji, převážně na území dnešního Karlovarska.

Již r. 1428 ovládl Jakoubek s pomocí místního husitského měšťanstva Žlutíce a učinil z města trvalou základnu své moci v regionu. Město dal znovu a důkladněji opevnit, opravil i starý městský hrad a přilehlé okolní hrádky Nevděk a Mazanec. Svoji mocenskou základnu rozšířil i o další místa v Loketském kraji. Roku 1429 se zmocnil Toužimi, jejíž držbu mu později r. 1437 král Zikmund legalizoval tím, že mu ji formálně udělil do zástavy. V letech 1429-1436 byl Jakoubek i pánem města Ostrova u Karlových Varů a r. 1430 padl do jeho rukou také pevný hrad Andělská Hora a téhož roku 1430 dobyl a vyplenil hrad Bečov, který si však neponechal. Zato z Andělské Hory podnikal ?etné výpady do okolí a r. 1433 odtud dokonce vyrazil se svými lidmi proti valdsaskému klášteru v Horní Falci, který rozbořil. Straně podobojí však zůstal věrný i po smíření s králem Zikmundem, a proto později podporoval i Jiřího z Poděbrad.

Jeho západočeské statky po něm zdědil syn JAN VŘESOVEC Z VŘESOVIC (+ kolem 1478). I on patřil k věrným stoupencům kalicha a Jiřího z Poděbrad. Proto bylo jeho toužimské panství včetně městečka Útviny zpustošeno r. 1466 křižáky Jindřicha II. z Plavna. Útvinští pak založili s Janovým souhlasem v toužimském podhradí novou osadu - budoucí městečko Toužim, které mohli dle privilegia krále Jiřího z 8. července 1469 dobře opevnit. O povznesení Žlutic se zasloužil jeho syn JAN II. (mladší) Z VŘESOVIC (+1495), který udělil 3. 12. 1489 žlutickým měšťanům důležitá tržní práva (dochována pergamenová česky psaná listina s jeho pečetí). Žlutice byly za Vřesovců nově opevněny -zachovaly se kamenné desky z obou zrušených bran (s husitským kalichem a vřesovickým erbovním půlměsícem, jedna s českým nápisem „Kdo ji budet kaziti, musí svého nasaditi" a letopočtem 1523). Žlutice však Vřesovci již r. 1537 prodali pánům z Plavna.

Rod Vřesovců se koncem 15. století rozdělil na několik větví, kromě statků na Loketsku měli rozsáhlý pozemkový majetek i v severních Čechách (Bílina, Doubravská Hora u Teplic, Kostomlaty, Kyšperk). Z dalších Vřesovců vynikl v 16. století VÁCLAV Z VŘESOVIC (+ 1583), rada komorního soudu a komorník arcivévody Ferdinanda Tyrolského, místodržícího v Čechách. Hlásil se k luteránsky orientovaným novoutrakvistům, tedy k evangelické většinové církvi v Českém království, a energicky si počínal jako člen komise, jejímž úkolem bylo vypracovat návrh znění České konfese, jejíž text dal r. 1579 vytisknout, čímž upadl v nemilost císaře Maxmiliána II. Stáhl se proto do politického ústraní, věnoval se alchymii a literatuře, pořizoval si historické a genealogické výpisky k chystané práci o českých dějinách. Původně husitský a protestantský rod se v 17. století přiklonil na katolickou a habsburskou stranu. Horlivý v tomto směru byl zejména VILÉM VŘESOVEC (větev z Doubravské Hory, + 1640), který byl proto již r. 1607 povýšen do panského stavu a získal výnosný úřad nejvyššího mincmistra. Dalšího uznání se pak dočkal v pobělohorské době, kdy r. 1628 získal titul říšského hraběte. Roku 1622 koupil výhodně za 120 000 zlatých jako konfiskát po Divišovi Markvartovi z Hrádku jeho bývalé západočeské statky Dolní Bělou, Nekmíř a Podmokly. Levně koupil v této chaotické době počátkem 20. let 17. století na Plzeňsku i řadu menších statků (Bezvěrov, Brložec, Březin, Čestětín, Kamenná Hora, Krašov u Bezvěrova, Račín, Vojtěšín), které však záhy odprodal. Jeho syn JAN VŘESOVEC (+ před 1659) pak o zbytek zadlužených západočeských statků přišel.

Nejdéle, do poloviny 18. století, se udržela kyšperská větev, vlastnící počátkem 16. století i statky v západních Čechách. Jejím předním představitelem byl JAKUB Z VŘESOVIC, pravnuk slavného husitského hejtmana. Jakub, který drželo od r. 1514 Valeč a r. 1523 se stal královským podkomořím, zahynul 29. srpna 1526 po boku svého krále Ludvíka v bitvě u Moháče. Jeho potomci pak Valeč před r. 1540 prodali. Poslední potomek této větve i celého rodu, JAN KYŠPERSKÝ Z VŘESOVIC, zemřel zchudlý před rokem 1755.

 

 

Zdroj: Osobnosti a Západní Čechy, 1. díl, Jan Kumpera, Ševčík nakladatelství, 2005

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje