podběl lékařský — Tussilago farfara

Asteraceae - hvězdnicovité

Popis: byliny vytrvalé, odenek plazivý, šupinatý, s podzemními výběžky často delšími než 1 m. Kvetoucí rostliny 5-15 cm vysoké, za plodu až 30 cm. Lodyhy přímé, tenké, jednoduché, po celé délce hustě porostlé šupinovitými listy. Přízemní listy v přízemní růžici vyvíjející se zpravidla až po odkvětu, masité, řapíkaté, čepel okrouhlá, široce vejčitá až srdčitá, (5-)10-20(-30) cm v průměru, mělce dlanitě laločnatá, laloky (v počtu 5-12) oddálené mělce zubaté, zuby s krátkými, pevnými, černými špičkami. Mladé čepele po obou stranách hustě běloplstnaté, později svrchní strana olysávající. Řapík (5-) 10-20 cm dlouhý, ze stran zploštělý, svrchu v hor. 1/2 s mělkou a širokou rýhou. Šupinovité lodyžní listy přisedlé, podlouhle vejčité, 1,0-1,8 cm dlouhé, 0,4-0,5 cm široké, nažloutlé, často s červeným nebo hnědavým nádechem. Úbor až 3 cm v průměru, po odkvětu nicí, zákrov válcovitý až zvonkovitý, 1,0-1,2(-l ,5) cm dlouhý, zákrovní listeny četné, čárkovité až úzce kopinaté, tupé, stejně dlouhé, zelené, v dolní polovině plstnatě chlupaté, v horní polovině často načervenalé, za plodu nazpět zahnuté. Lůžko úboru bez plevek. Květy zlatožluté, velmi zřídka hnědavě oranžové; okrajové velmi četné, jazykovité, 11 - 14 (- 16) mm dlouhé s ligulou cca 6-8 mm dlouhou. Nažky 3-5 mm dlouhé, hnědé, chmýr cca 10 mm dlouhý, hedvábně lesklý, bílý, paprsky chmýru drsné.

Květ: únor až květen, na horách až srpen.

Záměna: druh Tussilago farfara ve sterilním stavu by mohl být zaměněn s druhem Petasites albus. Devětsil bílý se odlišuje většími listy (až 50 cm v průměru), okrouhle srdčitá čepel je pravidelně laločnatá, tenká, měkká, na rubu s lysou žilnatinou, na okraji hrubě zubatá, zuby nejčastěji 3-4 velikostí, zakončené dlouhou tenkou zelenou špičkou; řapíky jsou svrchu ploché.

Variabilita: druh není příliš proměnlivý. Od běžné formy f. farfara se liší pouze albinotická f. pallescens WIDDER, objevená ve Štýrsku. Lodyžní šupinovité listy i zákrovní listeny jsou jen zelenavé nebo žlutozelené, nikdy nenabíhají do červena či hnědá, špičky zubů u čepelí přízemních listů jsou zelenožluté a jazykovité květy jen bledě citrónově žluté, po odkvětu spíše špinavě žluté. U nás nebyla f. pallescens zjištěna.

Staveniště: rumiště, skládky, kamenolomy, skládky průmyslového odpadu, skrývky a výsypky povrchových dolů, skrývky zeminy, odvály lomů, sídliště, obnažené zářezy silnic, náspy, štěrkoviště, okraje komunikací, luční pěnovcová prameniště, lesní lemy, jen slabě zastíněné nebo prosvětlené části lesa, břehy potoků i suchá řečiště. V polích je nepříjemným plevelem, neboť se dobře vegetativně rozmnožuje. Roste na půdách různého zrnitostního složení, často i slehlých, vlhkých i sušších, častěji na bazických, živinami chudších a osluněných stanovištích. Přednostně osídluje půdy narušené, obnažené, kde se chová jako expanzivní druh.

Rozšíření v ČR: na příhodných stanovištích obecně v celé republice; nejvyšší frekvence v termofytiku a v teplejším mezofytiku.

Účinné látky: slizy (kyselé polysacharidy), inulin, třísloviny, flavonoidy, pyrrolizidinalkaloidy (mezi nimi jedovatý senkirkin a senecionin), triterpeny, steroly.

Léčitelství: na základě obsahu slizů se podběl odedávna hojně používá ke zmírnění podráždění a jako protizánětlivý prostředek. Uplatňuje se při akutních katarech dýchacích cest s dráždivým kašlem a chrapotem. Nasazuje se i k vyplachování a kloktání při lehkých zánětech sliznic ústní dutiny a nosohltanu. Po zjištění, že některé pyrrolizidinalkaloidy poškozují játra a vyvolávají rakovinu, se v roce 1992 stanovila nejvyšší povolená množství těchto alkaloidů pro vnitřní použití a časově se omezilo na 4-6 týdnů v roce. Uvedená doporučení platila několik let. Mezitím se podařilo vyšlechtit a začít pěstovat odrůdy bez alkaloidů, takže se může tato stará léčivá bylina opět brát bez omezení, pochází-li z vhodných odrůd. Listy z volné přírody by se již užívat neměly. Popsané případy otrav však nejspíš vzniky záměnou za listy některých druhů devětsilu nebo bramboříku, jež vykazují podstatně vyšší koncentraci toxických pyrrolizidinalkaloidů. Homeopatické přípravky, podávané mimo jiné na stařecké pokašlávání, se mají vyrábět z odrůd prostých alkaloidů.

 

 

 

Použitá literatura:

Květena České republiky 7, Bohumil Slavík, Jitka Štěpánková, ACADEMIA, Praha 2004 a Léčivé rostliny, Ottův průvodce přírodou, Ottovo nakladatelství, 2010

 

 

 

 

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje