vachta trojlistá — Menyanthes trifoliata
Menyanthaceae - Vachtovité
Popis: vytrvalá a lysá bylina s hořkou chutí. Oddenek má velký, válcovitý, až 15 cm dlouhý, plazivýplný a větvený s šupinovitými, později opadavými listy. Dolní části lodyh má vachta vystoupavé, nesoucí vždy několik listů. Listy má pochvaté, 3 četné a dlouze řapíkaté s lístky témeř přisedlými, eliptickými nebo podlouhle obvejčitými. Listy jsou celokrajně až mělce vroubkované. Pochva až 5 cm dlouhá. Řapík až 20 cm dlouhý, plný s charakteristickým aerenchymatickým pletivem a nápadnými cévními svazky. Květenství vyrůstá z úžlabí dolních listů, je až 30 cm dlouhé, v horní části až 7 cm dlouhý hrozen s až 20ti květy. Květy mají 5ti četný kalich s kratičkou kališní trubkou a vejčitě kopinatými, tupými cípy. Plodem je široce elipsoidní až vejčitá jednopouzdrá tobolka. Semena má zploštělá, elipsoidní až čočkovitá, hladká a světle hnědá.
Variabilita: velmi málo proměnlivý, netvoří křížence, v rámci areálu rozšíření je rozpoznávajícím znakem hlavně velikost květů.
Rozšíření: hlavně v boreálním pásmu Euroasie až na jih Japonska, dále v Severní Americe.
Rozšíření v ČR: hlavně na Ašsku, ve Slavkovském lese, Českobudějovicku, v Třeboňské pánvi ve Žďárských vrších. Lokalit v posledních desetiletích značně ubývá, hlavní příčinou bývají velkoplošné meliorace.
Rozšíření na Karlovarsku: hojnější druh ve Slavkovském lese.
Stanoviště: rašelinné a jiné mokré louky, prameniště a pramenné mísy, vodní příkopy, okraje túní na rašelinných půdách. Světlomilná rostlina na půdách zbahněných, často i přeplavených vodou, většinou živinami chudých. Rozmnožování je možné jak generativně tak vegetativně úlomky oddenků.
Ochrana: dle vyhlášky č. 395/1992 Sb., je zařazen do kategorie ohrožený druh. V červeném seznamu zařazen do kategorie C3 - ohrožený (Černý a červený seznam cévnatých rostlin České republiky - stav v roce 2000, AOPK, 2001).
Zajímavosti: rostlina obsahuje glykosidní hořčiny (menyanthin a melatin), dále cholin, pektin, třísloviny, jód, vitamin C a snad i alkaloid gentianin. V lidovém léčitelství se používá list, který se sbírá v době květu. Zlepšuje sekreci trávicích šťáv, ovlivňuje činnost jater a žlučníku.
Použitá literatura:
Květena České republiky 6, Bohumil Slavík, Academia 2000





