dobromysl obecná — Origanum vulgare
Lamiaceae - hluchavkovité
Popis: vytrvalá, až 60 cm vysoká bylina s dřevnatějícím a hnědým oddenkem u které každoročně odumírají kořeny i nadzemní části rostliny. Lodyhu má přímou nebo jen na bázi vystoupavou, tupě pravidelně 4hrannou, na dvou protilehlých plochách roztroušeně odstále chlupatá. Na druhých dvou protilehlých plochách se stejnými chlupy a ještě s kratšími nazpět obloukovitě přitisklými chlupy. Lodyha je olysalá, zelená nebo hnědofialová, v horní části větvená. V paždí středních a dolních listů často krátké sterilní větévky. Listy, listeny i kalich tečkované polokulovitými, přisedlými a tmavými lesklými žlázkami, vylučující silice. Listy řapíkaté, čepel vejčitá až úzce vejčitá, na bázi klínovitá, celokrajná, na okraji jen mělce vroubkovaná. Listy mají vyniklou žilnatinu. Řapík má dobromysl žlábkovitý a přitiskle chlupatý. Lichozpeřeny má chudokvěté, nahloučené na vrcholu hlavní lodyhy a horních větví do krátkých lichoklásků nebo hlávek. Vřeteno květenství hustě krátce chlupaté nazpět obloukovitě zahnutými chlupy. Lichoklasy mají 5 až 25 květů. Květy má dobromysl oboupohlavné nebo vzácněji samičí se zakrnělými tyčinkami. Kalich má zvonkovitě trubkovitý. Klaišní trubka hustě chlupatá. Plodem je podlouhle vejcovitá tvrdka. Kvete od června do září.
Variabilita: velmi variabilní druh.
Rozšíření: Evropa s výjimkou Islandu.
Rozšíření v ČR: velmi hojný druh.
Rozšíření na Karlovarsku: hojný druh.
Ochrana: není ohrožena.
Stanoviště: dosti hojně hlavně v teplejších oblastech. Preferuje úživnější podklady nebo ještě často kaňonovitá údolí řek. Do horských oblastí proniká sporadicky.
Zajímavost: nektarodárná rostlina využívaná v lidovém léčitelství.
Použitá literatura:
Květena České republiky 6, Bohumil Slavík, Academia 2000




