Novoveská kyselka

Vývěr kyselky se nachází nedaleko obce Nová Ves zhruba na polovině cesty mezi lesy k osadě Louka. Na místě původní stáčírny kvalitní minerálky se dnes nacházejí jímací objekty, kašna a zbytky původního jímacího areálu.

 

Původní jímání minerálky na okraji Černého rybníka lze datovat někdy do druhé poloviny 19. Století. Jak uvádí Luděk Jaša, na místě dnešní hájenky stála hájovna rodiny Trötscherů, jenž spadala do panství majitelů Bečova vévody Beaufort-Spontin. V této době byla kyselka jímána pouze strouhou pro potřeby rodiny. Původní názvy kyselky jsou Teichsäuerling nebo také Bečovská (Petschauer Sauerbrunn). Pro svojí lahodnou chuť a postupnou oblibu u místních občanů se majitel panství vévoda Beaufort-Spontin rozhodl kyselku těžit komerčně.

V průběhu roku 1893 se začalo s výstavbou prvního jímacího objektu – šachty o průměru 4x4 m a hloubce až 18 m. K místu pramene bylo vybudováno schodiště pro přístup a jímání do lahví. Dále byla vybudována budova pro správce, stáje pro koně a povozy. Postupně došlo k výraznému nárůstu expedice minerálky, která byla povozy dovážena na bečovské nádraží. Postupně vévoda Beaufort-Spontin pronajal kyselku společně s Grünskou kyselkou Významnému karlovarskému obchodníkovi Davidu Moserovi. Expanze minerálky stále pokračovala a to až do roku 1938, kdy byly zabrány Sudety. Voda poté byla těžena pro potřeby wehrmachtu. Poté těžba pokračovala v režii armády v rámci VVP Prameny až do roku 1954. Poté byl na místě vybudován rybník a kyselka zaplavena.

V roce 1972 proběhly v území zkušební vrty pro možné jímání minerálky. Zajímavostí je, že na pracích se podílel i náš nejslavnější atlet Emil Zátopek, který na vrtech pracoval po zákazu sportovní činnosti. K obnovení těžby ale nedošlo a v roce 1984 byl areál kyselky zbořen pro ohrožení obyvatel.

Po roce 1991 bylo území odkoupeno firmou Karlovarské minerální vody, která obnovila stáčení minerálky, nejdříve dovozem cisteren do Mnichova, později vybudováním potrubí. V současné době se smíchává Novoveská kyselka s ostatními prameny a prodávána je jako značka Magnesia.

V současné době je u Novoveské kyselky instalován informační panel, v říjnu 2010 byl nedaleko nově postaven altán a zajištěna stará žulová kašna dřevěným poklopem. Prameni během slavnostního aktu požehnal R. Benedikt a M. Košlab. Starý vývěr z dřevěného kmene se bohužel do dnešního dne nezachoval. Bohužel všechny vývěry jsou uzavřeny a nelze tak minerálku ochutnat.

Opuštěná a téměř zapomenutá Novoveská kyselka a její zanedbané okolí bylo upraveno a zpřístupněno za podpory Karlovarského kraje a Obce Nová Ves v roce 2010 jako společný projekt Místní akční skupiny Náš region a Svazku obcí Slavkovský les pro obnovu venkova. Na realizaci projektu se podílely i další neziskové organizace z okolí a Lesy ČR, s.p. - Lesní závod Kladská.

Cílem projektu KRAJ ŽIVÝCH VOD je zpřístupnění přírodního a kulturního dědictví zdejší oblasti, která je proslulá množstvím minerálních pramenů. Tato realizace je tak součástí integrovaného projektu na podporu všestranného rozvoje zdejšího regionu, s jehož realizací bylo započato v roce 2006. Na realizaci jednotlivých dílčích projektů se aktivně podílejí nejen jednotlivé samosprávy, ale i místní neziskové organizace a podnikatelské subjekty. Cílem je zajímavá nabídka pro návštěvníky zdejší oblasti a podpora hrdosti místních obyvatel na krajinu domova.

 

 

Použité zdroje a literatura:

http://www.mistopis.eu

http://www.slavkovsky-les.cz

http://www.krajzivychvod.cz

http://cestovani.kr-karlovarsky.cz

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje