Cheb – historie a zajímavá místa

První písemná zmínka o Chebu pochází z roku 1061, kdy podle listiny císaře Jindřicha IV. z 13. února 1061, kdy svému služebníkovi Otnantovi daroval část lesa a cesty směřující od Chebu. Samotná historie města Chebu je však bohatá.

Katastrální výměra: 96,37 ha

Počet obyvatel: 33067 (k 1.1.2012)

Nadmořská výška: 459 m.n.m.

První písemná zmínka: 1061

Historické názvy: Egir, Eeger, Egr, Egar, Egra, Eger, Hbo, Chba, Oheb

Významní majitelé: Berthold von Babenberg, Heinrich von Schweinfurt , Otto von Schweinfurt  (1035-1057), Hermann, Diepold I. von Giengen, Vohburkové (11-12.století), Štaufové, Jindřich VI., Friedrich II., Vilém Holandský, Konradin (1254 – 1263)Přemysl Otakar II. (1266 – 1276), Rudolf Habsburský (1276-1291), Václav II. (1291-1305), Jan Lucemburský (1322-)

Sakrální stavby: kostel sv. Mikuláše, klášter františkánů, klášter klarisek, kostel sv. Václava, kostel sv.Bartoloměje, kostel sv. Kláry, kostel nalezení sv. kříže, špitální kostel sv. Jošta, evangelická modlitebna, Klášter Kongregace Milosrdných sester svatého Kříže s kostelem Povýšení svatého Kříže

Významné stavby: chebský hrad, kaple sv. Erharda a Uršuly, Městská knihovna (1911), chebský pivovar, kasemata, Pachelbelův dům, stará radnice, Rolandova kašna, Bartoloměje, kašna se sochou divého muže (Wwastla) či Herkula, kašna se sochou sv. Mikuláše, Cechovní kašna, železný most, Písečná brána, kašna v zahradě františkánského kláštera, špalíček, divadlo, městské muzeum, areál Krajinné výstavy bez hranic, Gablerův dům, Schirdingerův dům, Grünerův dům, Dům u dvou arcivévodů

Panská sídla: chebské panské sídlo

Archeologické lokality:

Památníky: pomník Friedricha Schillera, pomník Angela Pfeffera, americký památník, sovětský památník, památník 1. pěší divize americké armády, památník synagogy 

Sochy: boží muka pod hradem, V.I. Lenin, Julius Fučík

Továrny: Strojírna a slévárna M. Fischer, Firma Hermsnn Ernst, Továrna Premier, Továrna Es-Ka, Přádelna J. Neumann, Přádelna Seidler & Co.,

Osobnosti:

Jaroš z Fuchsberku (purkrabí Lokte, Prahy a Chebu za vlády Přemysla Otakara II.), Jarek z Waldenberka (purkrabí Chebu a později Kadaně za vlády Přemysla Otakara II.), magistr Thilesius  (první evangelický farář v Chebu), Jindřich z Liebensteinu (zemský soudce, 1215 - 1241), Ramung z Kammwersteinu (zemský soudce, 1241 – 1257), Jindřich starší z Weidy (zemský soudce, 1257-1264), Ruprecht z Liebensteinu (zemský soudce, 1264 - ?), Balthasar Neumann (barokní stavitel), Rudolf Serkin (Klavírní virtuos), Pavel Nedvěd (fotbalista), Martin Fenin (fotbalista), Andrej Krob (český divadelní scénárista a režisér), Daniela Kolářová (česká herečka)

Památné stromy: Dub letní v Chlumečku, Chebský dub,

Přírodní zajímavosti:

 

První písemná zmínka o Chebu pochází z roku 1061, kdy podle listiny císaře Jindřicha IV. z 13. února 1061, kdy svému služebníkovi Otnantovi daroval část lesa a cesty směřující od Chebu. Samotná historie města Chebu je však bohatá. Cheb vznikl jako významné celní a tržní místo v ohybu řeky Ohře pod chebským hradem na křižovatce významných obchodních cest spojujících Francii, Rakousko a Itálii. Chebská cesta vedla z Würzburgu údolím Mohanu přes Cheb a Teplou do Prahy, do nichž také vedla i královská cesta, vedoucí z Chebu přes Loket, Sedlec, Ostrov nad Ohří, Žatec a Slaný. Napojení Chebu na tyto obchodní cesty mělo díky strategické poloze za následek vybudování chebského hradu někdy v období 9. nebo 10. století. Toto slovanské hradiště stálo v místech dnešního chebského hradu a přilehlé části pozdějšího románského města. Dokládají to především archeologické výzkumy provedené v letech 1911 a 1932 až 1933. Na východní straně pod slovanským hradem, bylo přehradí s kupeckou osadou, na jejíchž místech se vytvářely zárodky středověkého města již v 11. století. Koncem 10. století bylo okolí Chebu hustě zalesněné a řídce osídlené. Jako první majitel Chebu bývá jmenován Berthold von Babenberg, který dostal lénem od císaře Oty II. Celou zemi od Řezna až k prameni Mohanu, zahrnující i Chebsko. Jeho syn Heinrich von Schweinfurt vlastnil Cheb krátce, kdy po porážce se spojencem Boleslavem Chrabrým proti císaři byl jeho majetek (léna) konfiskována. Poté byl roku 1010 omilostněn a jeho syn Otto von Schweinfurt vlastnil Chebsko v letech 1035 až 1057. Poté vlastnil Cheb Hermann a Diepold I. von Giengen z rodu Děpoldovců. Nově vzniklý klášter ve Waldsassenu (vznik 1132) obdržel od Diepolda I. grunt, na němž měl stát samotný nový klášter a tolik lesa kolik jsou mniši schopni za den obejít. Městem se Cheb stal již v první polovině 12. století. Na rozhraní 11. a 12. století si Cheb podmanili hornobavorští Vohburkové. Vohburkové vybudovali v Chebsku mnohé hrady a statky, především Děpold (Diepold) III. dal kolem roku 1125 v severozápadní části slovanského hradiště postavit zděný hrad.

V roce 1167 získává Chebsko císař Friedrich Barbarossa (Rudovous), který byl v letech 1152 – 1190 německým králem a římským císařem. Tento panovník si uvědomil strategické polohy Chebu a během staleté vlády rodu kolonizují Chebsko a vytvářejí téměř 300 kolonizačních vsí. Rostoucí císařská moc nacházela svůj symbol ve stavbě velkolepých císařských rezidencí, zvaných falce, které neplnily již jen úkoly obranné, ale především měly okázale reprezentovat novou feudální moc. Přesný vznik chebské falce (hradu) není úplně známa, zmínka z roku 1183 označující hrad za císařský. Tato románská falc, jediná v naší republice, byla dokončena zřejmě již v roce 1179, kdy se v ní konal říšský sněm. Sám Fridrich Barbarossa se ještě jako vévoda švábský oženil s Adélou a to přímo na centrálním a nejstarším hradě na Chebsku. Chebský hrad byl tak minimálně do počátku 13. století byl sídlem městské správy. Štaufové se také přičinili o vznik nových sídel a hradů např. Fleissen (dnešní Plesná) roku 1199, Haslau (Hazlov) roku 1224, Wildstein (Skalná) roku 1224 či na jihu Alt-Kinsberg (Starý Hrozňatov) roku 1217. 12. Června 1179 se v Chebu konal dvorský sjezd, kdy za přítomnosti císaře Fridricha I. byl vysvěcen řezenským biskupem kostel ve Waldsassenu. Tento okamžik je považován za počátek císařského města. V roce 1189 před odjezdem na kruciatu rozdělil Barbarossa své državy mezi své syny, Chebsko dostal třetí syn Konrád. Ten však po smrti svého otce a svého bratra Friedricha v roce 1191 dostal vévodství švábské a Chebsko připadlo hlavě rodu, císaři Jindřichu VI. V roce 1212 se pánem Chebska stal Friedrich II. V roce 1254 připadlo Chebsko do majetku Vilému Holandskému. Vlastnická práva k Chebu však nebyla zcela jasná, po celé 13. století o ně vedli spory čeští a němečtí panovníci.  V roce 1234 římský král Jindřich VI. v úmyslu rozšířit město Cheb vyměnil s Jindřichem z Libštejna nově vzdělané pozemky v Grüne pod horou Teichelberkem za osadu řečenou „Schiffgasse“, kterou spojil s městem. V roce 1256 řezenský biskup Albertus postoupil špitálu Panny Marie v Chebu všechen desátek ze všech pozemků nově vzdělaných, aby odpomohl chudobě špitálu a chudých lidí v něm přebývajících.    

Roku 1266 (někdy též uváděn rok 1265) dobyl Chebsko a město český král Přemysl Otakar II. A připojil je načas (10 let) k českému státu. Český král potvrdil Chebským městská privilegia a předal jim ještě osvobození od cel a mýt i právo na držbu lenních statků. Vedle změny správního systému se stalo důležitým krokem ke zvýšení českého vlivu na Chebsku usazení řádu křížovníků s červenou hvězdou. Klášter tohoto českého špitálního řádu byl postaven po roce 1270 nedaleko Mostní brány na břehu Ohře. Za Přemyslovy nadvlády roku 1270 téměř celý Cheb vyhořel. V roce 1271 řezenský biskup Lev povolil na žádost krále Přemysla Otakara II. a chebských měšťanů, aby špitál ve městě Chebu, jehož patrony jsou místní měšťané, byl podřízen křížovníkům s červenou hvězdou v Praze. V roce 1276 však Přemysl Chebsko ztratil a vlády nad Chebem se zase ujal císař Rudolf Habsburský, který o tři roky později potvrdil městu svobody a udělil měšťanům další privilegia, mimo jiné plnou svobodu stěhování. Roku 1291 získal Cheb Václav II., syn Přemysla Otakara II., obdržel Cheb jako věno své ženy Guty, dcery prvního císaře z habsburského rodu Rudolfa I. Václav II. potvrdil chebským měšťanům privilegia a osvobodil je od cla ve svých zemích za roční plat 100 hřiven haléřů. Roku 1315 římský král Ludvík oznámil radě a vší obci města Chebu, že je roku 1314 zastavil českému králi Janu Lucemburskému, a nařídil jim, aby tomuto králi byli poddáni a jeho poslušni. V roce 1322 se Cheb stává trvalou zástavou české koruny. Po Václavově smrti v roce 1305 se dostal Cheb ještě nakrátko zpět k říši, ale roku 1322 jej zastavil německý král Ludvík Bavor již natrvalo českému králi Janu Lucemburskému. 23. října 1322 byla Chebu potvrzena získaná práva. Město mělo podléhat přímo králi a jím určenému soudci. Za vlády Lucemburků výrazně vzrostla úloha města a naproti tomu klesal význam chebského hradu. V roce 1340 Jan Lucemburský dal měšťanům dědičně lesmistrovský úřad v Chebsku.

Za vládnutí Karla IV. získává Cheb další privilegia, v roce 1349 přináší z Norinberka na Cheb právo razit mince, vystavuje řadu listin osvobozujících Chebské od placení poplatků a v roce 1355 jim zlatou bulou zaručuje osvobození od placení mýta a cla v celé říši. Roku 1349 získalo město dokonce kontrolu nad hradem a později jej začlenilo do městského opevnění.  Jediný vážný konflikt města s císařem nastav v roce 1350, kdy došlo v Chebu k velkému židovskému pogromu. Zdejší kupci, kteří byli mj. dobře známí chebskými povidly a proslulou chebskou medovinou (vařila se z vody, medu a chmele) získali na Moravě celní výhody v roce 1342. Chebští šířili jihoněmecké norimberské právo a dali právní naučení přímo do měst Aše, Bochova, Horního Slavkova, Lokte, Lub, Ostrova a Žlutic. K chebskému hradu patřila řada lén České koruny. Již v roce 1322 to bylo 74 vsí a řada rytířských sídel v Chebsku. Hospodářskou základnu, která byla hlavním zdrojem bohatství města, tvořily příjmy z obchodního a řemeslného podnikání. Nejmocnějším cechovním sdružením představovali soukeníci, koželuzi a kupci. Dominantní postavení města Chebu na celém Chebsku bylo počátkem 15. Století podloženo hospodářskou i vojenskou mocí. Bezpečí Chebu zajišťovalo dvojité, místy až trojité městské opevnění, které ještě před vypuknutím husitské revoluce obklopilo všechna tři předměstí. V průběhu husitských válek byl Cheb opěrným bodem všech nepřátel husitství a důležitým spojencem krále Zikmunda a katolického Říma.   

Katolický Cheb se pro ochranu svých pozic stal od počátku aktivním účastníkem protihusitské koalice. V této době byl Cheb oporou císaře Zikmunda, Václavova bratra a nástupce na českém trůnu, jenž byl zároveň králem uherským. Vedle vojenských aktivit se v Chebu uskutečnilo pod patronací měšťanů důležité jednání, které mělo boje zastavit a připravit cestu k porozumění mezi církví a husitskými Čechami. Toto jednání vešlo do dějin coby soudce chebský (1432). Začátkem května 1432 přijela do Chebu delegace husitů vedená Janem Rokycanou a Prokopem Holým, aby se zástupci katolické strany jednala o podmínkách a zárukách při účastni na basilejském koncilu. Při obtížném jednání byla schválena dohoda o 11 bodech, které zaručovaly husitské straně svobodné slyšení na základě Písma. Když se husitská vojska objevila počátkem roku 1421 na Plzeňsku, poslali Chebští přes 1500 svých žoldnéřů na pomoc Tachovu. Po skončení husitských válek odměnil král Zikmund Lucemburský město Cheb za jeho postoje zlatou bulou z 25. ledna 1437, kterou byly městu potvrzeny všechny výsady a uděleny nové. Město nyní pravidelně vysílalo své vyslance na říšské sněmy, které se konaly uvnitř jeho hradeb (například v roce 1437 za císaře Zikmunda).

V průběhu druhé poloviny 15. století byla vytvořena jedna z nejzajímavějších podob Chebu, který se stal městem knížecích a královských sněmů, velkolepých slavností a diplomatických ujednání.  Ostatně českým králem, který nejčastěji pobýval v Chebu, aby tam vyřizoval mimořádně důležité státní a soukromé záležitosti, byl Jiří z Poděbrad. Jiří z Poděbrad byl poslední český král, který občas sídlil na chebském hradě. Při první návštěvě v dubnu 1459 byly dojednány takzvané chebské smlouvy, které vyřešily spory mezi saskými sousedy a markrabětem braniborským. Na rok 1461 tak Jiří svolává do Chebu říšský sněm, na kterém byly řešeny otázky říšské reformy. V Chebu se také konal sňatek jeho syna Jindřicha s dcerou markraběte Albrechta Achillea Uršulou.  V roce 1525 dochází ve městě ke vzbouření lidu, který si zvolil osmdesátičlenný výbor a zřídil svou vlastní radnici na Janském náměstí. V listopadu 1564 byl jmenován magistr Thilesius prvním evangelickým farářem v Chebu s v městské radě se vytvořila protestantská většina. Renesanční Cheb, popisovaný v kronice z poloviny 16. století jako půvabné město ležící v okouzlujícím údolí, obklopený dvojím, proti řece trojím pásem hradeb, město s mnoha mlýny, 442 domy, 10 kostely a kaplemi, 50 studněmi, 3 hlavními a 3 vedlejšími branami a pověstně nejlepší medovinou vyváženou do mnoha zemí.

Za českého stavovského povstání v letech 1618 – 1620 složil luterský Cheb hold zimnímu králi Bedřichu Falckému. Před pobělohorskými konfiskacemi však zachránilo město vlivná přímluva ze sousedního luteránského Saska. Neúčast na stavovském povstání ochránila Cheb po bělohorské bitvě před trestem a opět za pomoci peněz získali v roce 1623 od císaře generální pardon. Od konce dvacátých let 17. století vzrůstala však rekatolizace města a roku 1629 byly z městské rady vypuzeni všichni protestanští radní. V roce 1631 je Cheb dobyt saským vojskem, rok poté jej získává zpět Albrecht z Valdštejna a v roce 1647 město opět obsazují Švédové. Ve vlastní třicetileté válce byl Cheb přímo devastován, takže kdysi bohaté město téměř hladovělo a předlouhou dobu se nemohlo vzpamatovat z válečných škod. V roce 1640 byla třetina města vypálena a tři předměstí lehla popelem. V roce 1625 se v Chebu poprvé objevuje Albrecht z Valdštejna. Generalissimus císařských vojsk frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna byl zavražděn v domě na chebském náměstí v noci 25. února 1634 a jeho čtyři vysocí důstojníci v prostorách chebského hradu. V roce 1631 je Cheb dobyt saským vojskem, rok poté jej získává zpět Albrecht z Valdštejna, v roce 1647 město opět obsazují Švédové.

V roce 1634 přijíždí Valdštejn do Chebu po páté a naposledy. Generalissimus císařských vojsk frýdlantský vévoda Albrecht z Valdštejna byl zavražděn v domě na chebském náměstí v noci 25. února 1634 a jeho čtyři vysocí důstojníci v prostorách chebského hradu. Illov, Trčka, Kinský a sekretář Neumann byli zavražděni při slavnostní hostině ještě před vraždou samotného Valdštejna. Dvojí obsazení Chebu ukázalo, že městské opevnění není příliš funkční a proto v červenci 1652 podepsal Ferdinand II. dekret o přebudování Chebu na vojenskou pevnost. Plán opevnění vypracoval císařský stavitel Pieroni. Celá přestavba trvala 85 let a podíleli se na ní významní stavitelé jako Jan de Orsi, Abraham Leuthner, Christoph Dientzenhofer, Ignaz Bayer a Giovanni Alliprandi. Vojensky se ale nová pevnost příliš neosvědčila v letech 1742 – 1743 ve válce o dědictví rakouské, když byla dobyta v dubnu 1742 sasko-francouzským vojskem a v následujícím roce zase zpět vojskem Marie Terezie.  V roce 1693 obdrželo město jako symbol konečného vítězství katolicismu ostatky svatého Vincenta, které byly uloženy ve farním kostele a každoročně při slavnostním procesí neseny městem.

Od konce 17. století se začíná Cheb opět hospodářsky a kulturně vzmáhat, ale svého bývalého postavení již nedosáhl. V devadesátých letech byl velkými náklady opraven farní kostel, začíná postupná oprava a barokní přestavba domů a v roce 1697 vykoupilo město na náměstí dva domy pro chystanou stavbu nové radnice. V roce 1721 se naposledy scházejí političtí reprezentanti Chebska, aby schválili pragmatickou sankci, kterou Karel IV. zajišťoval neděditelnost habsburských zemí. Po právní stránce byl Cheb prohlášen českým svobodným královským městem teprve roku 1723 po zrušení „říšské lenní zástavy“. Osmnácté století dokonalo ztrátu hospodářského a politického vlivu města. Počet královských hradních lén se na Chebsku výrazně zmenšoval. Za vlády Marie Terezie a zvláště jejího syna Josefa II. dochází k řadě reformních opatření, které ruší poslední zbytky starých privilegií a vřadí město do jednotného správního a hospodářského systému habsburské monarchie. V roce 1782 je správa města postavena pod kontrolou krajského úřadu v Lokti. Roku 1793 se Cheb podílel na založení Františkových Lázní, které byly jeho částí až do roku 1851. Prameny, označované jako chebská kyselka, byly užívány k léčbě již od 16. století a minerální voda se dovážela k pacientům, kteří pobývali v Chebu.

Velký požár města v roce 1809 zachvátil celou severní část města a poškodil větší středověké stavby. Kostel na jánském náměstí, synagoga a karter (útvar sloužící na uchování kostí tzv. kostnice) byli požárem zničeni. Těžce zasažen byl i farní kostel sv. Mikuláše. Velmi černou postavou v historii města byl purkmistr Totzauer, který nechal zničit např. starý orloj na radnici, odstranil starou obilní míru na náměstí i smírčí kříže při výjezdu z města. Střízlivý typ erárního empíru, který představují nově postavené gymnasium (1829) a kasárna (1839), vtiskl tvář i mnoha fasádám měšťanských domů. Roku 1865 získal Cheb železniční spojení se Saskem a Bavorskem a dva roky nato s Prahou. V tomto roce bylo také postaveno nádraží, které mělo 11 hlavních kolejí, 131 výhybek, 5 točen a dvě posunovací plochy. Významné bylo i založení obchodní a živnostenské komory v roce 1856. Roku 1875 byla založena proslulá továrna na jízdní kola Premier, k níž přibyla v roce 1911 stejně ve světě známá Eska (označení bylo vytvořeno z iniciál původních majitelů E.Swetlika a Kastrupa). Vznikly zde i jiné průmyslové podniky, jako např. roku 1872 velký akciový pivovar a několik textilních továren. Stavbou nového divadla vznikla v Chebu stálá scéna a četné pěvecké a zájmové spolky. V roce 1873 je z popudu Georga Schmida založeno jedno z prvních regionálních muzeí v Čechách.

V letech 1891 -1892 byla podle plánů městského stavitele Josefa Thurnera postavena vedle městského parku nová školní budova, kterou vzápětí doplnily nové školy v Karlově ulici (1902-1904) a v Komenských sadech (1909-1910). V letech 1898 – 1899 byla na rohu Školní a Sládkovi ulice postavena budova v neorenezančním stylu podle návrhů architekta Gustava Wiedermanna bohatá Obchodní a živnostenská komora. V roce 1911 je na rohu ulic Hradební a Obrněné brigády slavnostně otevřena knihovna. Elegantní secesní budova, postavena podle návrhu architekta von Loose z Teplic chebským stavitelem Franzem Krausem, vznikla z nadace zemřelého chebského průkopníka Dominika Kreuzingera. V květnu 1899 byl slavnostně otevřen moderní most přes Ohři a v srpnu 1913 slavnostně odhalen turnerský pomník na umělé výšině nad městem. V dubnu 1945 byl před příchodem amerických vojsk most vyhozen do vzduchu a v říjnu 1945 byly z pomníku odstraněny dvoumetrové zlověstné orlice. V roce 1945 tři soustředěné nálety spojeneckého letectva zcela zničily budovy nádraží a přilehlých domů.

V době boje na ochranu republiky proti hrozícímu fašismu byl Cheb živnou půdou nacionálního šovinismu. Roku 1933 byla ve městě založena Henleinova sudetoněmecká strana, a v podvečer mnichovského diktátu zde vedla tzv. Runcimanova mise, závěrečné jednání s K.H. Frankem a K. Henlainem. Po skončení druhé světové války byla většina chebských Němců, kromě antifašistů, odsunuta. V roce 1958 až 1960 probíhala v Chebu rozsáhlá sanace a rekonstrukce historicky cenné zástavby starého města.

 

 

 

Použitá literatura:

BOHÁČ, Jaromír. Cheb. Vyd. 1. Litomyšl: Paseka, 2008, 85 s., [76] s. obr. příl. Zmizelé Čechy. ISBN 978-80-7185-899-7.

BOHÁČ, Jaromír. Cheb. Cheb: Město Cheb, 2007.

BOHÁČ, Jaromír a Roman SALAMANCZUK. Zmizelé Chebsko: zničené obce a osady okresu Cheb po roce 1945 = Das verschwundene Egerland : die nach 1945 zerstörten Ortschaften des Landkreises Eger. 1. vyd. Cheb: Krajské muzeum Karlovarského kraje, Muzeum Cheb, 2007, 203 s. ISBN 978-80-85018-59-2.

BOLDT, Frank. Cheb: město evropských dějin : esej o česko-německé koexistenci. Vyd. 1. Litomyšl: Paseka, 2010, 304 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7432-059-0.

DAVID, Petr a Vladimír SOUKUP. Skvosty hradů. Vyd. 2. V Praze: Knižní klub, 2007, 207 s. ISBN 978-80-242-1831-1.

FRANC, Jaroslav a Václav HOFMAN. Počátky Chebska. Praha: Monosgada - Regio Egire, 2010, 67 s. Historica Egrana. ISBN 978-80-254-8997-0.

PELANT, Jan. Města a městečka Západočeského kraje: Stručné dějiny, současnost a výběrová bibliografie 129 míst. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1984.

POCHE, Emanuel. Umělecké památky Čech I. (A/J). Praha: Academia, 1977.

SOUKUP, Petr David; Vladimír. Velká turistická encyklopedie. Vyd. 1. Praha: Knižní Klub, 2010. ISBN 978-802-4228-433.

 

 

J. Venuto kreslil 1800 - V. Berger ryl, Vydal: F.K. Wolf v Praze 1807

L.E. Buquoy, kreslil a ryl, nedatováno

Pohled na Albrechta z Valdštejna, na Černou věž, místo kde byl zavražděn Albrech z Valdštejna 25.2.1634

Pohled na Chebské staré koželužny, někdy před rokem 1933

Pohled na Cheb v roce 1899, v pozadí  kostel sv. Mikuláše

Pohled na náměstí v Chebu, nedatováno

Pohled na Cheb, nedatováno, v pozadí kostel sv. Mikuláše

Pohled na Cheb přes řeku Ohři

Pohled na dolní část náměstí se Špalíčkem, nedatováno

Pohled na kostel sv. Mikuláše, nedatováno

Pohled na radnici, nedatováno

Pohled na Černou věž, nedatováno

Černá věž Chebského hradu, před rokem 1954

Pohled na Špalíček, před rokem 1917

Hradby Chebského hradu, vpravo Mlýnská věž, před rokem 1916




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje