Nové poznatky o endemickém jeřábu manětínském

Na čedičových útesech Chlumské hory nedaleko perly baroka Manětína nalezne všímavý návštěvník strom, který neroste nikde jinde na světě. Jde o jeřáb manětínský (Sorbus rhodanthera).

Vrch sopečného původu s četnými čedičovými vyvřeli­nami nese takřka obyčejné jméno Chlumská hora, jeho význam v ochraně přírody však obyčejný roz­hodně není. Nalezneme zde takové skvosty z říše rostlin jako např. lilii zlatohlavou (Lilium martagon), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), pupavu Biebersteinovu (Carlina biebersteinii), jeřáb břek (Sorbus torminalis), hrachor horský (Lathyrus linifolius) nebo velmi vzácnou okrotici červenou (Cephalanthera rubra).

Při troše štěstí a pozornosti lze spatřit i jeden z pokladů Chlumské hory - jeřáb manětínský. V době květu jej lze dobře poznat díky růžo­vým prášníkům a nehetnatým korunním lístkům, rozpoznávacím znakem je také dvoupouzdrý semeník. Mimo období květu slouží návštěvní­kům k určení barevné fotografie na informačním panelu nedávno zbudované vyhlídky, odkud se rozprostírá úchvatný pohled na krajinu severního Plzeňska. Zpřístupnění lokality zajistila místní or­ganizace Českého svazu ochránců přírody Alter meles ve spolupráci se Střední lesnickou školou Žlutice za finanční podpory NET4GAS, generál­ního partnera ČSOP. Přirozená teplomilná lesní vegetace s dubem letním a zimním, lípou srdči­tou, borovicí lesní a společenstva čedičových sutí a skal nacházející se přímo pod vyhlídkou jsou od roku 1947 chráněny jako přírodní rezervace. Minerálně bohatý a výhřevný čedičový podklad, členitý terén, rozličně orientované svahy a odlišné klima vytvářejí vhodné životní podmínky pro řadu rostlin a živočichů.

Studiem ekologických nároků jeřábu manětín­ského, jeho ekologií, vlivům ohrožení a velikostí populace se již dlouhá léta zabývá základní organizace ČSOP Alter meles, která ve spolupráci se Střední lesnickou školou ve Žluticích dlouho­době mapuje tento endemický druh a zajišťuje jeho ochranu. V průběhu dvou etap mapování jeřábu manětínského jsme napočítali 631 jedinců na území asi 500 ha. V roce 2010 bylo zmapová­no 407 jedinců jeřábu manětínského, v roce 2011 celkem 224 jedinců. Prvotním krokem bylo urče­ní druhu jeřábu, přesná lokalizace všech jedinců a stanovení ekologických nároků a činitelů, které populaci tohoto druhu nejvíce ohrožují. V letošním roce probíhalo vyhodnocení dat a návrhy dalších opatření v rámci lesního hospodaření na území.

Jeřáb manětínský patří do skupiny jeřábu širokolistého (S. latifolia agg.), tedy mezi jeřáby vzniklé křížením jeřábu břeku (S. torminalis) a některým z jeřábů ze skupiny jeřábu muku (S. aria agg.), v tomto případě jeřábu dunajského (S. danubialis). Jeřáb dunajský se v ČR vyskytuje vzácně v teplejších oblastech (především České středohoří, střední Čechy, jižní Morava).

Jeřábu manětínskému je nejpodobnější jeřáb milský (S. milensis) rostoucí pouze na vrchu Milá v Českém středohoří. Liší se světlejšími prašníky, menšími plody a hlouběji laločnatými listy.

Právě nedávná analýza dat poukázala na nové skutečnosti v oblasti biologie tohoto druhu. Po­pulace jeřábu manětínského je poměrně silná, pravděpodobně především díky izolovanosti na příkrých svazích teplomilných doubrav a dubohabřin, kterým se v minulosti vyhnuly větší les­nické zásahy. Nejzávažnějším ohrožením jeřábů se zdá být zvýšený výskyt nepůvodního jelena siky, který byl v polovině minulého století na manětínsku chován, a který se odtud postupně roz­šířil na území Karlovarského kraje. Okus jelenem ohrožuje především semenáčky a důsledkem okusu je pravděpodobně i vytváření mnoha kme­nů, patrné u většiny dospělých stromů.

 

V minulých letech došlo k pokusu o pěstování jeřábu manětínského přímo ze semen. Tyto po­kusy však zatím nebyly úspěšné, pravděpodobně především kvůli specifickým nárokům na předosevní přípravu semen. Proto v rámci zachování druhu uvažujeme o zřízení semenného sadu nebo genofondového sadu. Vhodnou alternativou by snad také mohlo být zapěstování kořenových výmladků, které jsou pro tento druh jeřábu poměrně specifické.

 

Nejsnazší cesta na Chlumskou horu vede z Chlumu vzdáleného asi 3 km po zelené turi­stické značce, na kterou navazuje značená od­bočka na vyhlídku. Ačkoli název kopce hovoří o „hoře“, cesta na vrcholek je sice nezpevněná, ale pohodlná a zvládne ji i rodina s menšími dět­mi, kočárkem či cyklisté. Další možností je trasa po zelené turistické značce z Manetina, která ale stoupá poměrně prudce do kopce a cesta je tu neudržovaná. Přijďte tedy na poklidnou procház­ku a poodhalte kouzlo zdejší krajiny. Těšíme se na Vás!

 

Projekt základní organizace ČSOP Alter meles na mapování výskytu jeřábu manětínského na Chlumské hoře mohl být (podobně jako více jak stovka jiných projektů podporujících biodiverzitu naší krajiny) realizován i díky podpoře Lesů České republiky, s. p., generálního part­nera programu Ochrana biodiverzity, a Minis­terstva životního prostředí.

 

 

Tento článek byl publikován v časopise Arnika 2/2013. Redakční editace: Mgr. Přemysl Tájek.

 

 

Teplomilné stráně s výskytem jeřába manětínského - Sorbus rhodanthera

jeřáb manětínský - Sorbus rhodanthera

jeřáb manětínský - Sorbus rhodanthera

jeřáb manětínský - Sorbus rhodanthera

jeřáb manětínský - Sorbus rhodanthera

pohled z Chlumské hory




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje