Toužim

Necelých jedenáct kilometrů jihovýchodně od známého Bečova nad Teplou leží malé městečko Toužim. Horní povodí říčky Střely, tvořící území historického Toužimska, nebylo až do raného středověku, alespoň podle současného stavu archeologických poznatků, trvale osídleno. V pradávných dobách, kdy Toužimsko nebylo ještě osídleno, rozkládaly se na jeho území rozsáhlé husté a takřka nepropustné pralesy.

Území, na němž vznikla Toužim, vlastnil ve 12. století jihočeský velmož Jiří z Milevska. Jiří, přední člen české šlechty, tak pravděpodobně získal území Toužimska jako výsluhu od některého člena rodu Přemyslovců. V době politické a mocenské nestability zabezpečil svůj majetek tak, že vybudoval u svého sídla (Milevsko) klášter a odkázal mu veškerý majetek. Jiří byl současníkem a zřejmě i přítelem jiného významného velmože, západočeského Hroznaty, který následoval Jiřího příkladu a v r. 1197 rovněž založil u svého sídla v Teplé premonstrátský klášter. V roce 1197 je Jiří uveden mezi svědky na Hroznatově závěti - zakládací listině premonstrátské kanonie v Teplé1. V místech dnešního toužimského zámku bylo snad už od 12. století proboštství milevských premonstrátů, k němuž patřilo několik okolních vsí. Vzhledem k velké vzdálenosti a i nebezpečné poloze od svého mateřského kláštera milevského u Tábora, bylo probošství dobře opevněno7. Po vybudování Milevského kláštera dochází k razantnímu rozvoji Toužimska. Podle místní tradice bylo proboštství založeno na místě jakéhosi opevnění, snad na základech předpokládaného Túžimova dvorce, který mohl nedlouho před tím zaniknout, snad v důsledku nějakých válečných událostí1. Celkový rozsah stavby a jeho součástí však není znám. První písemná zmínka o Toužimi pochází však až z roku 1354, kdy se uvádí spolu s kostelem sv. Jana Křtitele a k němu patřící farou s kostelem v Přílezích a s filiální farou s kostelem v Útvině; v čele proboštství tehdy stál probošt Pavel2. Toužimskými probošty, podle konfirmační knihy, byli před r. 1357 již zmíněný Pavel a pak od r. 1357 Zdeněk, 1360 Persico (Peršík), 1366 Prokop, pak Zdeslav, 1371 Petr, pak Václav, 1374 Petr, pak František, 1376 Jiří, 1396 Martin, 1408 Mikuláš, 1409 Martin, 1413 Přibík, 1415 Chval a 1434 Bavor1. Rozvoj peněžního hospodaření na toužimském panství si záhy vyžádal vznik tržního místa, střediska směny zemědělských a řemeslnických výrobků1. To však z pochopitelných důvodů nevzniklo přímo v Toužimi, v těsném sousedství proboštství, ale v nedaleké vsi Útvině, kde se významná cesta z Prahy přes Rakovník a Žlutice do Chebu rozdělovala na dvě větve - kynžvartskou a loketskou1. Podle bádenského ústředního archivu byl zámek vybudován až později na konci 14. století a mělo následující poddané vsi: Brložec, Český Chloumek, Číhaná, Doubravice, Chylice, Kamenná Hora, Kojšovice, Komárov, Kosmová, Kozlov, Krásné Údolí, Krsy, Lachovice, Lažany, Mezí, Odolenovice, Pěčkovice, Polikno, Poseč, Potok, Prohoř, Přestání, Přílezy, Radyně, Sedlo, Služetín, Smilov, Svinov, Štědrá, Toužim, Třebouň, Útvina a Zbraslav7.

 

V r. 1420 se sem uchýlila část milevských premonstrátů, vyhnaných z Milevska, v naději na pomoc pánů z Plavna z ne­dalekého Bečova nad Teplou4. Lze míti za to, že tehdy poprvé došlo v Toužimi kolem proboštství vybudovaném na zapomenutém hradním valu, k vybudování dřevěných a později i kamenných domů či příbytků a tím jaksi dán první základ k vybudování pozdějšího městečka7. V roce 1429 se zmocnil Toužimi husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic, jenž ji nakonec roku 1437 dostal od krále Zikmunda jako lenní zástavu3. Na Toužimsko přišel Jakub z Vřesovic jako nový vojevůdce uprostřed husitských polních bratrstev, kolem roku 1426 a to do Žlutic7. Řeholníci byli vypuzeni na svůj dvůr v Třebouni, který se později nazýval Na klášteře2. Po jeho smrti se majitelem stává jeho syn Jan. Když byly Janovy statky poničeny od Jindřicha z Plavna a bylo vypáleno sousední městečko Útvina, uchýlili se útvinští měšťané pod ochranu toužimského hradu a vybudovali nové městečko, jemuž byla obnovena všechna práva, jichž dříve používali Útvinští3. Založení Toužimi představuje v dějinách českých měst ve své době ojedinělý příklad translace4. Po smrti Jana v r. 1462 se toužimského panství ujal jeho syn Jan mladší, který byl stoupencem kalicha a věrným spojencem nového českého krále Jiřího z Poděbrad (vládl v l. 1458-71)1. Za vlády Jana došlo také ke změně a pozdější stabilizaci erbu Toužimi a Útviny. Po prvotním znaku opancéřované paže držící v ruce srdce (symbol Útviny) došlo za vlády krále Vladislava II. ke změně erbu, který je používán dodnes. Na přímluvu Jindřicha z Vřesovic, který převzal Toužim po svém otci Janu z Vřesovic, udělil takto pozměněný erb městu Toužimi, přičemž mu vyhradil používat žlutý nebo modrý štít a v něm opancéřovanou paži s rukou držící červené srdce7. Za držení Toužimi Jindřichem z Plavna udělil král Vladislav II. nový pozměněný erb rozdělený napříč. V dolním poli byl ponechán původní erb Toužimi se žlutým polem, opancéřovanou paží s rukou držící červené srdce, zatím co do horního červeného pole Jindřich z Plavna zasadil svého zlatého markraběcího lva. Páni z Plavna byli německým šlechtickým rodem, který pocházel ze sousedního (Horního) Saska. Jejich českou větev založil plavenský purkrabí Jindřich IX., který se za vlády českého krále Václava II. oženil s dcerou Boreše mladšího z Oseka (Rýzmburka) a jako Jindřich I. se měl usadit na hradě Hasištejně u Chomutova. Jeho syn Jindřich II. rodový majetek rozšířil o panství Kraslice, Bečov, Andělskou Horu, Bochov a Štědrý Hrádek1.

 

Z roku 1469 pochází dochovaná „Zakládací listina města Toužimi“ z 9. července, která zní5:

 

My Jiří,

z Boží milosti král český, dáváme tímto k rukám Našeho vždy věrného Jana z Vřesovic, že Naší milosti došla prosba, abychom obyvatelům města Útviny, kteří ve spolku s řečeným Janem nám proti naším rebelům a zrádcům napomáhali a od nich ohněm vypáleni byli, udělili povolení v odměnu za jejich věrnost, aby mohli město znovu vystavěti tak, jako hrádek téhož Jana - nazvaný T o u ž i m, kterýžto hrádek, tak jako město Útvina, náleží klášteru milevskému a jež on drží od nás v zástavě za určitý obnos peněz; a když město bude znovu vystavěno, aby bylo ohraženo příkopy a valy a jiným opevněním chráněno, práva privileje svobody a výsady, jimiž se těšila Útvina, aby byly ponechány a dodržovány ... tím propůjčujeme řečeným obyvatelům města (Útviny) plnou moc, aby město znovu postavili na tom místě, jež se jim zdá lépe způsobilé, zdmi, příkopy, valy a jiným opevněním aby je ohradili, všech práv, privilegií anebo darování, které trvají nebo byly požárem ztráveny, těch, kterým se těšila Útvina, aby požívali.

 

Někdy kolem r. 1488 Jindřich z Vřesovic toužimské panství prodal svému sousedovi, někdejšímu úhlavnímu nepříteli Jindřichovi III. z Plavna, přestože Toužim měla velký význam jako město, ležící při cestách spojujících západní Evropu s českým vnitrozemím8. Právoplatná koupě toužimského panství byla uskutečněna teprve roku 1536 v testamentu Jindřicha III. ze dne 27. února 1717, jakožto zástavního majitele města Toužimi, Andělského hradu a Tvrdého kamene (nejspíše Hartenštejna u Bochova)7. Ten 22. dubna 1488 na základě povolení krále Vladislava Jagellonského vysadil na místě německé kolonizační vsi Schickenplas poblíž Odolenovic město Schonthal - Krásné Údolí a osadil ho německými kolonisty. Zvláště po moru (1380 – 1381) následkem něhož bylo toužimské okolí hodně vylidněno, osídlili němečtí kolonisté poloprázdné vesnice, do té doby výhradně české7. 30. září (uvádí se též 29. září nebo 30. srpna) 1488 král Vladislav Jagellonský potvrdil privilegia města Toužimi1. Král Vladislav na Jindřichovu žádost udělil městu Toužimi roku 1500 druhý  výroční trh, právo pečetit červeným voskem a vybírání cla od projíždějících4. Snad již on zahájil renesanční přestavbu zámku, v níž pokračoval jeho nástupce, zejména po získání Toužimi do dědičného držení (1538)2. Jindřichův dědic, Jindřich z Plavna, dal městu 21. září roku 1536 nové důležité výsady a žádal, aby mu klášter Milevsko jako jediná skutečná vrchnost předal dědičně toužimský hradní okruh jako alodiální statek4. 24. února 1536 Jindřich IV. městu udělil velmi cenné privilegium na pivovárečný a šenkovní monopol, mílové právo na obchod se solí, obilím a jiným zbožím a daroval mu "panský vodovod"1. Dne 2.února 1536 udělil Jindřich IV. městům Toužimi a Bochovu plné právo, Andělské Hoře a Krásnému Údolí omezené právo k vaření piva a čepování7. Jindřich IV. z Plavna neznámým způsobem získal zástavní právo na ves Otročín, která se již tehdy značně lišila svou rozlehlostí od ostatních českých vesnic, neboť byla vlastnictvím premonstrátů kláštera v Teplé7.

 

Prvotní, provizorní zástavba města byla dřevěná a sloužila jen dočasně do doby, než byly postaveny nové, definitivní stavby1. Velmi podobná kompozice města, a to včetně polohy panského sídla a kostela v protilehlých koutech náměstí, byla na počátku 15. století uplatněna i při lokaci Nového Města nad Metují ve východních Čechách. Zřejmě až později byla urbanistická struktura Toužimi doplněna o dva domovní bloky, které zaplnily jižní polovinu tržiště (severovýchodní roh západního z nich zaujala radnice, která snad původně mohla stát volně), čímž se počet domů ve městě zvýšil zhruba na 602. V Toužimi se uplatňovala především šířková dispozice pozdně gotického patrového měšťanského domu o dvou nebo třech paralelních traktech1. Nově budovaná zástavba města byla dřevěná, stále na poměrně širokých parcelách (okolo 15 m), což umožnilo uplatnění šířkových dispozic pozdně gotických domů s jedním či dvěma trakty2. Sklepy domů byly zděné z kamene, jen zčásti zahloubené do skalního podloží, vzájemně nepropojované1. Zpravidla se v nich nalézala vodní nádrž - studánka, podzemí města odvodňoval důmyslný systém kanálků1. Přízemí domů byla zděná, plochostropá, někdy zaklenutá, a obsahovala dolní síň s průjezdem do dvora, černou kuchyni, komoru a další prostory pro dílny, sklady a krámy2. Obytná patra byla vesměs hrázděná, případně roubená, hrázděné či bedněné byly i strmé štíty2. Jediným sociálním zařízením domu byl tzv. prevét umístěný na dvorním průčelí domu nad odpadní jímkou (žumpou)1. V 16. století vznikalo nejvýznamnější předměstí, zvané pouze Předměstí (Vorstadt), před Horní branou2. Severovýchodně od ní se kolem severovýchodního nároží města a cesty do Žlutic zformovalo Malé náměstí, jehož východní stranu vymezily zájezdní hostince U otřepaného měšce (na místě obchodního domu Střela) a Nová hospoda (později U bílého koníčka, nyní čp. 12, 148 a 66)2.

 

Důležitou stavbou středověkého města bylo jeho opevnění1. Městské hradby neplnily jen funkci vojenskou, ale i právní, neboť tvořily hranici města a vymezovaly tak dosah městského práva1.  V roce 1469 nově založené město bylo od počátku koncipováno jako opevněné, opevněná plocha města měla téměř tvar obdélníku a její severozápadní část do sebe pojala areál hradu, který z pravidelného obvodu města vystupoval na západní a snad i severní straně2. Opevnění Toužimi sestávalo ze čtyř úseků jednoduché hradební zdi (o šířce 0,75 až 1m a výšce 3 až 5 m a o celkové délce, bez hradeb hradu, asi 725 m), která navazovala na opevnění Janova hradu1. Opevnění zesiloval příkop a val a na západní a jihozápadní straně i svahy a bažinatá niva potoka2. Mohutná patrová Dolní či také Rybářská brána s předbraním stála na západní straně, při hradu1. Sloužila zřejmě i jako masné krámy a zámecká zbrojnice1. Na jihu to byla věžovitá brána Kostelní a na východní straně pak téměř 50 m vysoká městská věž s Horní bránou (ve věži bylo stanoviště hlásného a protipožární hlídky, byl tu umístěn tzv. "požární" zvon, městská šatlava (vězení) a v pozdější době sem byly umístěny věžní hodiny)1. Mohutná kamenná sloupcová brána při vchodu z města do dvora, která sloužila jako hlavní vchod do zámku, byla asi v roce 1888 odstraněna6. Na paměť potvrzení městských privilegií vévodou Juliem Heinrichem sasko-lauenburským byla na průčelí Horní brány v roce 1661 osazena kamenná deska2. Po zboření věže a brány byla tato pamětní deska přenesena na dnešní místo, na průčelí domu čp. 53. Na desce je alianční erb vévody a jeho manželky jejich monogramy včetně titulů a letopočet: J.G.G.I.H.H.Z.S.E.V.W. /V.G.G.A.M.H.Z.S.E.V.W. / G.P.V.H.L. 1661 (což v českém překladu znamená: "Z Boží milosti Julius Jindřich, vévoda ze Saska, Engernska a Westfálska / Z Boží milosti Anna Magdaléna, vévodkyně ze Saska, Engernska a Westfálska / hraběnka Popelová z Chlumu - Lobkovic 1661")1. Julius Heinrich sasko-lauenburský zvýšil obranyschopnost města vybudováním Zámeckého rybníka (nyní vypuštěného; hráz je částečně dochována i se zasypaným kamenným dvouobloukovým mostem) západně pod zámkem a městem a dal opevnit část předměstí jednoduchou hradební zdí o šířce 0,5-0,75 m a výšce 2,5-4 m nad zemí2. Po požáru města z roku 1847 zakázal krajský úřad obnovu Horní a Dolní brány, které musely být strženy2. Hodiny a pamětní deska z roku 1661 byly z Horní brány přeneseny na sousední dům čp. 53 (nynější hodinový stroj je z roku 1897)2. Kostelní brána byla po požáru v roce 1847 snížena a nástavbou hrázděného patra adaptována na synagogu2. Zbořena byla po dalším požáru města z roku 1872. Zbytky městské hradby se dochovaly v okolí kostela a v zadní části parcely domu čp. 58 v jihovýchodním koutu náměstí2.   

 

V průběhu 16. století byly měšťanské domy renesančně přestavovány (ale stále s vysokým podílem hrázděných konstrukcí), přestavěna a rozšířena byla i radnice, někdy po roce 1607 byl naopak zbořen starý kostel sv. Jana Křtitele2.

 

Na počátku 17. století byl vybudován městský vodovod, napájený z Rourového rybníka u Kosmové, z něhož byla voda vedena pod zemí dřevěnými rourami ke kostelu, kde se vedení rozdělovalo do větve napájející dřevěnou kašnu na náměstí (před čp. 55) a větve vedoucí vodu do kašen obou pivovarů v Pivovarské ulici a kašen v ulicích Družstevní a Pod brankou (tento vodovod sloužil až do roku 1912)2. Město mělo dva obecní pivovary, "starý"' (dnes čp. 67, 68 a 69) a "nový"' (nyní čp. 72), z nichž se dochovaly především jejich sklepy1. Dále bylo povoleno mletí sladu v panských mlýnech (Zámeckém a Schinkově), za jedno semletí muselo město odvést 3 malé gr1.

 

K r. 1560 k toužimskému panství patřily vedle 32 vsí také dvě města (Toužim, Krásné Údolí) a jedno městečko (Útvina)1. Po pánech z Plavna zdědili toužimské panství po r. 1563 Lobkovicové Hasištejnští. Samotné toužimské panství mělo v r. 1658 3.374 poddaných. Patřilo k němu město Toužim, městečka Krásné Údolí a Útvina a 16 vsí: Český Chloumek, Číhaná, Chylice, Kojšovice, Kosmová, pustá Lhota. Mirotice, Odolenovice, Pávice, Pečkovice, Polikno, Přílezy Sedlo, Svinov Třebouň a Radyně.1 Po smrti knížete Jindřicha z Plavna přešla Toužim s ostatními državami 22. dubna roku 1567 jako dědictví na Jindřicha Mikuláše Hasištejnského z Lobkovic na Sedlci, který toto panství zanechal synům Albrechtovi, Mikulášovi a Kryštofovi4. Dne 7. března 1608 prosil starosta a rada města Toužimi Kryštofa Lobkovice o změnu reversu a jeho stylizace, který byl mezi městem a vrchností uzavřen, a v němž si Kryštof z Lobkovic vyhradil, sám opatřovati pivní šenky a krčmy v Útvině, Krásném Údolí a Svinově, pivem7. V roce 1609 (dáno na zámku Toužimi, ve čtvrtek „po zjevení po narození našeho vykupitele a spasitele“) potvrdil Kryštof z Lobkovic městu Toužimi všechna privilegia, která od předchozích majitelů a od „jeho císařského a královského Veličenstva“ obdrželo, ježto mu odstoupilo svobodu, městyse Útvinu a Krásné Údolí, jakož i volné krčmy ve vsi Svinově, sám zásobovat pivem, avšak s dovětkem, že ostatní vsi mohou v panském nebo městském pivovaře pivo odebírati7. Okolo 20. května 1620 byla postavena nová šibenice, z kamene, protože původní, která byla ze dřeva se zhroutila7. Kryštof z Lobkovic a Hasištejna po velikém požáru v Toužimi, bydlel v nedalekém kdysi zkvétajícím městečku Útvině7. V r. 1623 koupili Toužim Sasko-Lauenburští vévodové, kteří zároveň drželi i ostrovské panství (Ostrov nad Ohří)4. Přesněji 23. Srpna 1623 za 71.000 fl (zlatých) Juliu Jindřichovi vévodovi ze Saska, německému šlechtici a jednomu z nejvěrnějších generálů vojsk Albrechta z Valdštejna vévody z Frýdlantu7. Jerden zlatý počítán v šedesáti krejcarech, z kteréžto sumy 61.000 zlatých splatno ihned a 10.000 zlatých do dvou let při poloroční výpovědi7. S určitostí prodal společně s Toužimí i přidružené vsi.  Sasko-lauenburští vévodové udělili městu Toužim 29. dubna roku 1591 mnoho výsad a na základě smlouvy přenechali celé panství nejmladšímu bratru, který pak 24. června roku 1599 zakoupil od Jana Václava Nostice z Nostic dvůr v Útvině za tři tisíce čtyři sta kop míšeňských a spojil jej s Toužimí8. Kromě panství toužimského Julius Jindřich získal také panství Ostrov (1625), koupil panství Brložec a Podbořany (1626), Údrč (1640), Tepličku (1646), Měděnec (1655) a Nový Hrad (1663), vyženil panství Zákupy a Buštěhrad1. Julius Jindřich vévodova sasko-engernsko-westfálský, téměř rozpadlý hrad Toužim od základu znovu postavil a dominium koupěmi podstatně zvětšil8. 21. prosince 1623 koupil dvůr Poseč, od města Toužimi za 5.000 zlatých rýnských, dne 1. května 1624 dvůr Mirotice se vsí Pávice a mlýn za 18.000 zlatých od dědiců Steinsdorferů, dne 13. července 1626 dvůr Brložec včetně Bezvěrova a k němu náležící vsi za 67.500 zlatých od Viléma z Vřesovic7.  Okolo listopadu 1634 získal dále tři sedlácké dvory v Radyni za 1.000 zlatých od Euphenie (Evženie) Hegnerové z Rösselfeldu paní na Kozlově a dne 30. září 1662 konečně dvůr Německý Chloumek za 5.000 zlatých od vrchního hejtmana Antonína Steinbacha7. Dal zámek Toužim úplně renovovat (kvádr v bývalé udírně nese letopočet 1643 nebo 16447. Dne 18. září 1623 bylo panským a vévodským vrchnostenským úřadem nařízeno, úřadu odvádět stále z městského pivovaru týdně sud piva a mimo to z každé prodané konve piva 1 krejcar platiti7. Dne 29. října 1627 dal vévoda toužimským na zaplacení obecních dluhů povoliti ročně 3 várky piva, více nesměl nikdo pivo vařiti7. Po nové prosbě ze strany starostenského úřadu, datované 20. Července 1629, vévoda povolil pivo vařit, ale obec byla povinna z každé várky piva zaplatit 13 zlatých rýnských do vrchnostenského měštce a přitom pivo muselo být dobré jakosti7. Roku 1632 dal vévoda vystavět nemocnici a k jeho udržování pro 8 osob, dal potřebné pozemky7. Dne 25. června 1652 novým požárem lehly popelem kostely, škola, radnice, věže a jiné obecní a městské budovy, se všemi občanskými domy v městě i předměstí a panský statek7.Dne 9. září 1655 vrchní úředník A. Šteinbach toužimskému starostenskému úřadu, že vrchnost vynaložila pro stavbu městské věže a novostavbu vedle stojícího domku nočního stráže 175 zlatých 15 krejcarů7. Dne 26. února 1661 propůjčil vévoda Julius Jindřich toužimským a městu privilegia, v témže roce dne 3. května koupil od Bedřicha Stránského dvůr v Krásném Údolí za 300 zlatých rýnských, zlatý počítaný po 60 krejcarech7. Jako svědci byli Jan Adam Kaltenbrunner, občan, člen rady a řezník v Toužimi, Samuel Saluetern, řezník a hospodský v Poseči, Petr Pfaner, starosta v Toužimi a Matyáš Rössl, přísedící rady v Krásném Údolí. Roku 1666 zemřel a zanechal panství synovi Juliovi Františkovi, který zemřel roku 1689. Jeho dcera Františka Sibyla Augusta, provdaná za markraběte Viléma Ludvíka z Baden-Badenu, je odkázala svému muži, jenž povýšil dominium spojené s Ostrovem a  Udrčí na fideikomis a zanechal je synovi Augustovi Ludvíkovi Jiřímu markraběti z Baden-Badenu4. Dne 20. října 1721 od Havla počínaje vaření piva dovoleno býti jedině jen při zásypu 18 měřic sladu a 7 sudů vody, zacož je 8 zlatých vrchnostenskému úřadu povinně odvádět7. Protože ten zemřel bez potomků 21. října roku 1771, panství spolu s ostatními částmi majorátu na základě narovnání s císařovnou Marií Terezií získala jeho neteř, markraběnka Alžběta Augusta z Baden-Badenu, k doživotnímu užívání. Když také ta roku 1787 zemřela, připadl majetek c. k. dvorské komoře a byl jako silně zadlužený nejdříve přenechán knížeti Janu Schwarzenberkovi4. V r. 1742 město utrpělo velké škody průchody císařských i nepřátelských francouzských vojsk. Ve dnech 14. až 22. prosince zde bylo 15.000 Francouzů, kteří se u Lachovic střetli s 500 uherskými husary1. Francouzi ustoupili a přitom ztratili mnoho mužstva i materiálu (měli 500 padlých a 1.200 zajatých)1. Následovaly rozsáhlé opravy všech domů, zámku a kostelů. Některé stavby zřejmě v té době také zanikly, např. zámecká zbrojnice (u Dolní městské brány) a masné krámy1. Přebudována (rozdělena) byla také městská radnice. Byl vybudován nynější zámecký pivovar1. V červenci 1720 byla na toužimském popravišti postavena nová šibenice, při čemž městský sudí Jan David Würth, jako první ruku na ní položil „aby práce se k ní vztahující byla čestně prováděna“7. Dne 25. srpna 1751 udeřil blesk do stodoly horně od poustevny a vyhořelo 17 domů, 31 stodol i s „umíráčkem“ (u kostela sv. Martina), nemocnice a hospoda „Otřepaný měšec“7.

 

V r. 1783 Alžběta Augusta toužimské panství pronajala svému bratranci knížeti Janu Schwarzenberkovi na 15 let. Když markraběnka i její bratranec Jan zemřeli (oba v r. 1789), přešel pronájem na Janova syna Josefa1. Po krátké vládě Schwarzenbergů spravovala Toužim v letech 1799—1837 královská komora3. Oběžníkem ze dne 10. září 1836, došlo v důsledku presidiálního dekretu dvorní kanceláře ze dne 19. srpna 1836 k veřejné dražbě panství Toužimi a statku v Brložci za vyvolávací cenu 403.145 zlatých7. Roku 1837 získali Toužim v dražbě držitelé Bečova vévodové Beaufort-Spontinové, kterým patřil toužimský velkostatek až do roku 19453. Této dražby dne 11. září 1837 se zúčastnil Alfréd Karel August – Konstantin, vévoda z Beaufort-Spontina7. Toto obojí zboží obdržel do svého vlastnictví za jím nejvýše nabídnutou cenu, stouplou na 486.100 zlatých konvenčních mincí a proto byla jemu tato panství na základě zaknihovaného kontraktu přiřčena7.

 

Do stavební podoby města výrazným způsobem zasáhly poslední dva velké požáry 16. června 1847 a 28. a 29. července 1872.Požár v r. 1847 zničil celou severní a východní část náměstí (včetně navazujících částí ulic Kostelní a Plzeňská) a část Předměstí, celkem 52 domů1. Požáry v Toužimi však byly velmi časté od roku1485, 1620 (celé město: 114 domů, 22 stodol, radnice, obě školy, farní kostel, fara, oba pivovary, městská věž, městské brány a věže kromě jediné, zámek a panský dvůr s pivovarem, sladovnou a sýpkou), 1652 (té­měř celé město), 1752 (celé město i se zám­kem), 1847 (52 domů, severní a východní část náměstí včetně navazujících částí Kostelní a Plzeňské ulice), 1872 (asi 200 domů, jižní po­lovina města s radnicí, kostelem, děkanstvím a školou a část předměstí), poslední požár byl v roce 18802.

 

Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím a řemesly. Rozšířené bylo soukenické a barvířské řemeslo, ale nejznámější se stali zdejší ševci; na jejich tradici navázaly za předmnichovské republiky i tři toužimské výrobny obuvi. Již koncem 18. století se zde vyráběla kyselina sírová a lučavka. Město bylo vždy zemědělským střediskem okolí a vznikly v něm jen menší závody. Asi nejstarším toužimským cechem byl cech sladovníků, který je připomínán k r. 1485 a pak 26.6.1561, kdy byl schválen nový cechovní řád (z té doby asi pochází i pečetidlo)1. K r. 1563 je cechovním pečetidlem doložen spojený cech kovářů, kolářů a bednářů. Dochovány jsou cechovní řády (datum schválení): obuvníků (1.8.1629), krejčích (20.2.1638), hrnčířů (24.4.1654), zedníků (24.9.1655), řezníků (22.6.1655), tkalců (14.2.1670), soukeníků (22.3.1687), kovářů a kolářů (po r. 1690) a truhlářů, zámečníků, pekařů1. Již v 70. letech 19. stol. měla být vybudována železnice, která měla vést přes Toužim (z Plzně do K. Varů), ale z výstavby sešlo. Teprve 10. prosince 1898 byla zprovozněna lokální dráha Rakovník - Bečov - Bochov (přesněji její poslední úsek ze Žlutic do Bečova)1. Od roku 1933 převládala s proměnou pole pole žitná, zatímco oves viditelně poklesl7. V polovici 19. století zanikly dva rybníky, které tvořily nádrže vody z řeky Střely7. Za bývalou cihelnou (dnes za železničním přejezdem směrem na Hájenku) byl „Černý rybník“, z něhož granitové kvádry byly použity v roce 1847 k vybudování budovy radnice. V roce 1890mělo město přes 2.500 obyvatel7. Elektrifikace města byla provedena hned po ukončení války 1918 až 19197. Za první republiky patřila Toužim do okresu MĚSTO TEPLÁ, dříve až do roku 1902 k okresu Bečov nad Teplou. Židovská obec v Toužimi patřila k těm menším. V roce 1933 uvádí toužimská kronika hojnost koroptví a zajíců, kdy na honech se koroptev prodávala za 2 Kč a zajíc za 12 až 14 Kč, tyto ceny byly poloviční než v roce 19297. Od roku 1892 sloužilo za dobytčí tržiště předměstí, kdy bývalá „chmelnice“ slouživší za tržiště, byla rozdělena na 6 stavebních parcel s prodejní cenou 25 Kč za 1m2. Při státní silnici byly záhy postaveny 2 vily (č.p. 353 a 354)7. Ve čtvrti na chmelnici, jakož i v Nádražní třídě bylo uskutečněno 7 vilových staveb (č.p. 349, 350, 351, ,52, 353, 354 a 355)7. Po obsazení Rakouska německým vojskem dne 12. a 13. března 1938, začala se tato událost projevovat i v Toužimi7. Dne 23. dubna 1938 městské zastupitelstvo složilo slib Henlainově straně SDP7. Větší skupina němců kolem 22 hodiny přitáhla k židovské synagoze v Branské ulici, kde dav rozbil 6 okenních tabulí7. V rámci nutných vojenských opatření v září 1938, byly na hrázi zámeckého (Mešního) rybníka vykáceny staleté duby7. Dne 18. ledna 1940 vyhořel chlév Středního (Mešního) mlýna7.

 

Z nacistické nadvlády byla Toužim osvobozena 7. května 1945 americkými vojáky, kteří byli 21. května téhož roku vystřídáni vojskem sovětským5. Na základě dohody velmoci v Postupimi, bojujících proti hitlerovskému Německu, došlo po válce k odsunu německého obyvatelstva z Československa, němci odešli i z Toužimi1. Demarkační čarou, na které se spojenci domluvili, byla ve městě silnice Plzeň—Karlovy Vary. Pravá strana ve směru na Karlovy Vary byla zónou sovětskou, levá americkou. Američané byli ubytováni mimo město v Sedle, v Kosmové a na okraji Toužimi, v lese „Bažantnici“ a v dřevěném baráku na okraji lesa proti bývalému závodu ČSAD5. K 1. lednu 1946 bylo v Toužimi 482 českých osídlenců a 1580 Němců6. První plánovaný hromadný odsun Němců z Toužimi se uskutečnil 31. března 19461. Později s českými vojáky přišli i první osídlenci. Byli to například František Kropáček, který jako přednosta železniční stanice převzal od nacistů nádraží, Karel Musil, pozdější správce sběrny vajec, Miloslav Hanzlíček, úředník mlékárny, Antonín Šlehofer, který se později stal zásobovacím referentem městského úřadu, Jaroslav Brůha, ředitel měšťanské školy, František Kraft, řídící učitel obecné školy, Jan Blažek, správce hospodářského družstva, Antonín Sochor a Kátra, úředníci spořitelny a záložny, František Rom, kapelník a hostinský, Arnošt Lehmann, národní správce továrny na obuv, a další občané Hosnedl, Kahoun, Kebrdle, Soukenka, Tůma, Tvrdík, Štumpa, Vodrážka, Červený, Huml, Flekal, Bayer, Štěpnička, Šmíd, Šváha a jiní5. 20. července r. 1945 byla utvořena místní správní komise5. Předsedou byl ustanoven Emanuel Králík5. Koncem července 1945 byla Arnoštem Lehmannem uvedena v chod továrna na obuv Sussmann7. Prvním lékařem po roce 1945 byl v Toužimi MUDr. Karel Urban, který měl ordinaci v domě, kde dříve byly jesle (naproti kasárnám)8.

 

Další etapa v osidlování města začala utvořením toužimského okresu v r. 1949, kdy se Toužim stala okresním městem5. Jeho rozloha obnáší 650,8 km2, počet obyvatel  18 004, hustota obyvatelstva na 1 km2 je 28, hranici tvořily obce: Bečov nad Teplou, Město Teplá, Staré Sedlo, Dolní Jamné, Krašov, Potok, Chlum, Hlinky, Bochov, Rybničná, Lochotín, Vrbice, Bošov, Žlutice, Protivec, Močidlec a Novosedly8. Po roce 1949 po obou stranách Plzeňské ulice, od dnešní odbočující silnice na Teplou ve směru k nádraží, bylo postaveno 138 bytových jednotek1. Za rybníkem bylo postaveno pět dvojdomků1. Budova č.p. 120 (továrna Sussman) byla zajištěna pro vojenský útvar č. 4515, továrna Obus se měla od 1.10. přestěhovat do nově postavené haly8. Dne 25. května 1949 začalo se s výstavbou výkrmny vepřů pro 880 kusů8. V roce 1965 bylo postaveno 40 bytových jednotek ve 4 panelových domech v prostoru mezi Plzeňskou a Tepelskou ulicí5. V témže roce začalo se budovat i nové sídliště v severní části města. Již dříve byl v těchto místech zrušen hřbitov a bylo zbouráno několik stodol, rodinných domků a bývalá továrna Sussmann5. V rámci výstavby byla postavena mateřská školka a jesle. Školní vyučování bylo zahájeno 4. září 1945 v budově bývalé německé školy, dnešní ZOU za účasti 24 žáků5. Vyučovalo se zprvu v jedné třídě, prvním učitelem a zároveň ředitelem měšťanské školy byl Jaroslav Brůha5. V roce 1948 vznikla z malé dílny v bezvěrově, kde se konaly opravy hospodářských strojů, Strojní a traktorová stanice8. V lednu 1950 bylo ustaveno JZD I. typu8. V roce 1952 byla postavena drůbežárna na 100 slepic, která byla zděná8. V roce 1953 vznikla přestavbou Vovčokovic chalupy Krajská veterinární nemocnice Toužim8. V r. 1955 byla v Toužimi otevřena porodnice5, která vznikla přestavbou domu č.p. 356, který měl v národní správě František Joza8. Vedoucím lékařem v ní byl MUDr. Zdeněk Sirotek5. Po několika letech však byla zrušena. Za dobu jejího trvání se v ní narodilo 2200 dětí5. Počátkem měsíce června 1955 byla provedena v myslivně při státní silnici loupežná vražda8. 17 letý Václav Procházka z Kosmové omráčil pažbou pušky 20letého lesního praktikanta Václava Samka při spánku, pak mu břitvou podřezal hrdlo až ke krční páteři8. Václav Procházka chtěl svoji oběť oloupit o 6.000 Kč a chtěl si za tento obnos koupit motorku8. Nepodařilo se mu to, vzal jen hodinky, které jej později usvědčily8. Někdy v roce 1956 až 1957 se STS přestěhovala do dnešního areálu. V roce 1958 vyhlásil MNV likvidaci starého hřbitova s tím, že kamenné náhrobky ze zrušených hrobů budou odprodány KS v Toužimi8. Ústřední svaz spotřebních družstev přikročil v roce 1960 ke stavbě nového hotelu u nádraží nákladem asi 2,5 milionu Kč, který je v Toužimi nutně třeba, neboť v dřívějších letech nebylo možné v Toužimi přespat8. Dnes v tomto rekonstruovaném domě sídlí Policie České republiky. Dne 30.6.1960 byl v Toužimi zrušen okresní národní výbor, rovněž novým územním rozdělením byl zrušen Karlovarský kraj, počet krajů byl snížen na 10 (7 českých a 3 slovenské), novým sídlem ONV se staly Karlovy Vary a zřízen Západočeský kraj se sídlem v Plzni8. Od 1. července 1960 byl zahájen provizorní provoz závodu OZAP8. V roce 1963 byla dokončena budova základní školy. S účinností od 1. ledna 1964 byl utvořen Státní statek Toužim, který převzal od ředitelství státního statku v Údrči veškerý majetek statku v katastru obce Toužim, Kojšovic, Lachovic a Krásného Hradu8.Do tohoto nově zřízeného statku byla začleněna tato JZD: Toužim, Komárov, hospodářství Hrádek u Smilova a celková rozloha JZD vzrostla na 2 115 ha8. Od 1.1.1965 bylo převzato JZD Radyně, JZD Kosmová s Třebouní, Bezděkovem, Prachomety, od státního statku v Teplé byla oddělena Dobrá Voda s Branišovem, Nežichovem a Novým dvorem. , čímž se celková výměra ustálila na 5 537 ha8. Ve stejném roce (1965) se začalo budovat nové sídliště, pro které bylo nutné likvidovat starý hřbitov a uskutečnit demolici několika rodinných domů a bývalých kasáren (bývalá továrna na obuv)8. V roce 1949 činil počet obyvatel 1.000, dále 1962 počet 1842, 1963 počet 1961, 1964 počet 2098, v roce 1965 počet 2386, počet 1966 počet 24038. Osada Kojšovice měla v roce 1967 131 obyvatel, Radyně celkem 63 obyvatel8. Ráno kolem 6:30 21. srpna 1968 přijeli do města sovětští vojáci s tanky a dalšími zbraněni8. 1. října 1968 přesídlil MNV do nové budovy na sídlišti, kde je městský úřad dodnes. Městský národní výbor v roce 1973 přijal informaci lidového spotřebního družstva Jednota, že v roce 1973 bude započato s výstavbou obchodního domu v hodnotě 13,5 milionu Kčs8. V letech 1972-78 bylo postaveno sídliště Na Hájence2. Bezohledné urbanistické zásahy v severní části města byly dovršeny v letech 1988-89, kdy bylo vybudováno sídliště Na Zámecké severně od zámeckého pivovaru (na místě někdejší zámecké zahrady), propojené se starším sídlištěm2. Kvůli jeho výstavbě byl již předtím zbořen zámecký hospodářský dvůr s výjimkou části západního křídla2. V roce 1973 MNV zadal zpracování projektu pro výstavbu krytého bazénu, tento projekt se však nikdy nezrealizoval. V roce 1975 začala výstavba čerpací stanice Benziny na prostranství směrem na Útvinu8. Atraktivní událostí v roce 1976 bylo přivezení letadla TU 104 dne 3. srpna ve večerních hodinách8. Úpravu a instalaci financovala STS. V roce 1978 byla poprvé využita rozptylová loučka na novém hřbitově8. Dne 10. listopadu 1982 došlo k tragické nehodě na křižovatce silnic Polikno – Kosmová mezi osobním automobilem Volha a nákladním automobilem Liaz, celkem zahynulo 7 lidí8. V roce 1982 byla dána do provozu 1. etapa přeložky silnice 1/20 vedoucí mimo Toužim, hodnota díla 35.000.000 Kčs8. V roce 1984 měla městská knihovny ve fondu 30.000 svazků knih a registrovala 700 čtenářů8. Počátkem měsíce září 1984 byla slavnostně otevřena druhá část přeložky silnice I/20. Od 1. července 1988 se staly státním podnikem závod Triola a závod OZAP9. Na konci téhož roku došlo k předání nových bytů na Novém sídlišti „Na zámecké“9. V říjnu byl dostavěn dvojdům typu okál v Plzeňské ulici9.

 

Dne 1. prosince 1989 se na výzvu ing. P. Aleše Opatrného, místního faráře, ustavilo ve městě Občanské fórum1. Přišlo celkem 85 lidí, z nichž se 62 podepsalo na zakládající listinu OF9. Na konci roku 1989 byla dokončena výstavba 171 bytových jednotek na sídlišti Na zámecké včetně terénních úprav9. V roce 1990 prvními průkopníky v soukromém podnikání v obchodech byly paní Dlubalová v prodejně zeleniny a ovoce a paní Bártová v prodejně Flora shop1. V roce 1990 došlo k přejmenování několika ulic a náměstí kdy Náměstí Sovětské armády bylo přejmenováno na náměstí Jiřího z Poděbrad, Náměstí VŘSR na Malé náměstí a Ulice 5. května se vrátil její původní název Farní ulice9. Významnými podniky ve městě byly firmy OZAP, STS Toužim (později OK STS Toužim), TRIOLA a Západočeský dřevařský průmysl a.s. závod Toužim. V roce 1990 byla zrušena prodejna knih státního podniku „Kniha“ v domě v Plzeňské ulici č.p. 66, jehož vedoucí byla paní Ajšmanová9. Po celý rok 1992 město vyjednává o výstavbě golfového hřiště, jednání dle kroniky blokuje Pozemkový fond9. Investorem měla být švýcarská firma Vöntobel Ec Consulting Group AG9. V roce 1993 se začal v Toužimi stavět nový průmyslový závod na výrobu kabelových svazků do osobních automobilů pro výrobce v Německé spolkové republice1. V říjnu 1993 bylo z městského parku odvezeno letadlo TU 104, majitelka paní Siváková již dříve letadlo zakoupila od STS a prodala ho do Petrovic (od roku 1995 zde slouží jako restaurace)9.

 

Před rokem 1993 vylo v Toužimi evidováno 12 nemovitých památek, z nichž třetina zanikla9.

                                                                                                                  

Památky ve městě:

budova radnice

obecní (měšťanský) pivovar

kostel Narození Panny Marie

stará fara s kaplí Olivetské hory

Kostelní městská brána

Nová fara

Šinkův mlýn

kaple Panny Marie

Steinbachův dvůr s Novou hospodou

obecní zájezdní hostinec Otřepaný měšec (Kühnlův statek)

špitál

kostel sv. Martina a městský hřbitov

socha sv. Jan Nepomucký na Malém náměstí

Horní městská brána

panský zájezdní hostinec

morový sloup

Steinbachův dům

panský židovský dům

Židovská brána

poplužní dvorec

letohrádek

panský pivovar

kaple sv. Kříže

panský dům

socha sv. Jan Nepomucký (stávající na rohu zámku)

Dolní a Horní (Janův zámek)

Rybářská městská brána a strážnice

socha sv. Jan Nepomucký (pod zámkem)

kamenný můstek

panský Zámecký mlýn

Ecce homo

Löeffelschmiedův kříž

Weimův kříž

Pomník obětem I. světové války

Fafkův mlýn

Městský les

Mučednický sloup

Památník národního osvobození

Pomník (hrob) neznámého ruského zajatce

Stará lékárna

Železnice

městská šibenice (popraviště)

městská kašna

kašna u zámku

 

 

Dne 8. července 2010 oslavilo naše město 541. výročí svého založení, a to již tradičním pochodem z Útviny do Toužimi, organizovaný o. s. Pod střechou, který symbolizuje odchod Útvinských v roce 1469 k hradu Toužimi, u něhož pak došlo k založení nového města10.

 

Přes těžké zásahy do historické urbanistické struktury Toužimi, které se naštěstí dotkly jen části historického jádra, je historická část města od roku 1992 chráněna formou městské památkové zóny, jejíž zástavba je postupně obnovována2.

 

Osobnosti11:

Franz Albrecht (1882-1957) – gymnaziální profesor a historik

Bäuml Albert (1855-1929) – obnovitel známé Nymphenburgské manufakturní porcelánky v Mnichově

Bitterman Václav (1748-1808) – bankéř, varhanní a klavírní virtuos

Doberauer Gustav (1874-?) – lékař, vysokoškolský učitel Karlovy univerzity

Fuchs Karl (1900-1963) – sochař a kameník, autor řady pomníků na Karlovarsku

Luderer Anton (1895-1978), profesor hudby, flétnista Vídeňské filharmonie a Státní opery

Rohrer Johan Michael Ludwig (1683-?) – dvorní stavitel markrabat Bádenských, autor řady barokních staveb v německém Rastattu

Sehling Josef Antonín (1710-1756) – významný český barokní skladatel

Zoph Johan (1740-1812) – baron, polní maršálek a generální inspektor infanterie c.k. armády, účastník řady bitev a nositel řady vyznamenání

 

 

 

 

 

 

 

Použitá literatura:

 

1)             525 let města Toužimi. 1. Toužim: Městský úřad Toužim, 1994. 

2)             KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 2008, 991 s. ISBN 978-80-7277-041-0.

3)             PELANT, Jan. Města a městečka Západočeského kraje: Stručné dějiny, současnost a výběrová bibliografie 129 míst. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1984.

4)             BĚLOHLÁVEK, Miloslav. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku [online]. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1985, 521 s., obr. příl. [cit. 2016-02-11].

5)             SOKOL, Karel a Josef KŐPPL. 500 let města Toužimi. Toužim: Měst. NV, Stráž 103, Karlovy Vary, 1969, 2 v. with illus.

6)             Kronika města Toužim: od založení města do roku 1948. 1. Toužim: Místní národní výbor Toužim, 1948. Dostupné také z: http://www.portafontium.eu/iipimage/30360344/soap-kv_00318_mesto-touzim-1947-1948_0010

7)             Kronika města Toužim: 1958 - 1960. 1. Toužim: Městský národní výbor Toužim, 1960. Dostupné také z: http://www.portafontium.eu/chronicle/soap-kv/00318-mesto-touzim-1958-1960

8)             Kronika města Toužim: 1960 - 1987. 1. Toužim: Městský národní výbor Toužim, 1987. Dostupné také z: http://www.portafontium.eu/chronicle/soap-kv/00318-mesto-touzim-1960-1987

9)             Kronika města Toužim: 1987 - 1994. 1. Toužim: Městský národní výbor Toužim, Městský úřad Toužim, 1994. Dostupné také z: http://www.portafontium.eu/iipimage/30360347

10)          Den města Toužimi. Zpravodaj městského úřadu v Toužimi. Toužim: Městský úřad Toužim, 2010, XX.(4), 14.

11)          AUGUSTIN, Josef. Velká encyklopedie měst a obcí ČR. Vyd. 1. Ilustrace Václav Hrůza, Jan Věchet, Peter Makarius. Sokolov: Arbor, 2001. ISBN 80-901534-1-0.

 

 

Toužim, náměstí někdy v 50. letech. V popředí sloup se sochou Panny Marie, vlevo pomník obětem I. světové války (kde byl později pomník padlého neznámého rudoarmějského bojovníka) a zámek, v pozadí komín městského pivovaru. V řadě domů úplně dole je administrativní budova sloužící zámku, která byla později zbořena a dnes je nejspodnějším domem dnešní budova pošty (druhá zleva).

TOUŽIM. V popředí budova dřívějšího motorestu (po válce osídlen Eduardem Žitným, před válkou hotel PREHM majitele Karla Prehma). V tomto hotelu se konaly všechny důležité oslavy města, hlavně po roce 1939, pravidelně zde byly například oslavy VŘSR.

TOUŽIM. Pomník obětem I. světové války, který stával na zeleném plácku před dnešní poštou. Slavnostně byl odhalen 7. října 1928. Autorem byl toužimský rodák sochař Karl Fuchs, který poté upravoval např. kašnu na náměstí. V roce 1945 byl pomník odstraněn a později nahrazen pomníkem Ruoarmějce, který byl přesunut z prostor bývalého tábora u dnešní železniční stanice.Na vrcholu měl památník usazenou orlici s rozevřenými křídly, pod ní reliéf vojenského kříže a dole plastika vojáka loučící se s ženou a dětmi.

TOUŽIM. Nádraží před rokem 1930.
Plány na stavbu železnice vedoucí přes Toužim byly vypracovány již sedmdesátých letech 19. století. Železnice, která měla vést z Chyše přes Toužim a Javornou do Karlových Varů a která měla být pojmenována “Železnicí Františka Josefa“, byla státním krachem v roce 1873 znemožněna a místo ní bylo započato se stavbou železnice Plzeň – Mariánské Lázně - Cheb. Toužim měla tehdy přicházet v úvahu jako stanice na hlavní trati Vídeň - Karlovy Vary. V devadesátých letech 19. století byl změněn projekt na výstavbu železnice Rakovník - Bečov přímému spojení z Prahy do Chebu. Byla to lokální dráha. Na výstavě této trati podílelo se město akciemi ve výši 200.000 rakouských korun. Se stavbou bylo započato nejprve v Toužimi u Černého rybníka. Budovately železnice byly vesměs italové. K provozu na této trati došlo na podzim v roce 1898. Této době byl již také železniční provoz na trati Mariánské Lázně - Karlovy Vary. Až do roku 1918 soukromá lokální dráha Rakovník - Bečov, byla za první československé republiky zestátněna. Od roku 1928 byla na tomto úseku zavedena také doprava motorovým vlakem.
V roce 1939 došlo v budově železnice k výměně petrolejového osvětlení, za osvětlení elektrické.

TOUŽIM. Pohled na dnešní budovu Středního odborného učiliště, do roku 1965 zde sídlila základní škola. Ta byla po výstavbě dnešní budovy přestěhována a budovu obsadilo učiliště, které sídlilo v budově MNV. Tam kde stojí děti je dnes STK, autoopravna a prodejna aut Fišer. V pozadí věž kostela Narození Panny Marie. Pohled je nedatovaný, před rokem 1930.

TOUŽIM. Rodinná idylka na hrázi rybníka. Již v roce 1940 některé rodiny vlastnily vůz

TOUŽIM. Pohled na náměstí před rokem 1930. V popředí městská kašna z poloviny 18. století, upravená kolem r. 1930 (původní sloup se dvěma mísami kulovitého tvaru nahrazen historizujícím pylonem, dílo místního sochaře K. Fuchse).Úplně vlevo vykukuje dům č.p. 106 (dnes sídlo COOP Jednoty, České spořitelny, do konce války kamnářství Josefa Feila, po válce obsazen Václavem Kulhánkem), uprostřed velká budova dnes knihovna, v minulosti Poliklinika.Vpravo dům v majetku pana Slepičky, kde bývalo cukrářství Otty Rufa, po válce obsadil Bohumír Macháček.

Vzácnější pohled na kostel Narození Panny Marie, rok 1940. Fotografováno ze dvora domu dnešního majitele pana Musila, nebo z jiného dvora za drogerií pana Svobody.

V popředí vpravo budova dřívějšího motorestu (po válce osídlen Eduardem Žitným, před válkou hotel PREHM majitele Karla Prehma), nalevo uprostřed památkově chráněný Steinbachův dům č.p. 51 pozůstatek barokní rezidence sasko-lauenburského vrchnostenského úředníka Antonína Steinbacha se starším pozdně gotickým jádrem. Dům byl později rozdělen na více domů (po roce 1665) a portál z obnovy domu po roce 1652 byl v roce 1927 sejmut a věnován muzeu v Lokti. Vzadu vykukuje dům č.p. 148, kde byl obchod s potravinami Josefa Teichmera, po válce osídlen Josefem Pohlreichem, za komunismu a později prodejna kovomatu).

V rohovém domu vlevo bylo lakýrnictví Alberta Dennla (po 2. světové válce obsazen českým osídlencem Františkem Prokopem). V pravé řadě od konce budova dřívějšího motorestu (po válce i před válkou hotel, osídlen Eduardem Žitným, před válkou s názvem hotel PREHM podle majitele Karla Prehma). Vedlejší dům dnešní drogerie pana Svobody (před válkou obchod s potravinami pana Karla Kneissla, později osídlen Karlem Bláhou, poté družstvo Osvobození), vedle dům č.p. 56 (před válkou obuvnictví Severina Steina, po válce obsadil František Joza), vedle dům č.p. 57 (před válkou pekařství Alberta Suderera, dnes večerka pana Musila), vedle dům č.p. 58 (dnešní A.P.S.S.A., středověký měšťanský dům, v přízemí místnost s profilovaným renesančním vstupním portálkem a mázhaus (vstupní síň), zaklenuté valenými klenbami s výsečemi, černá kuchyně, plochostropá síň a komora.), vedle Kostelní 59 (dříve holičství a kadeřnictví Emanuela Fitchera), v Kostelní 60 až 61 žádné obchody a živnosti nebyly. Před a po válce se dnešní náměstí Jiřího z Poděbrad jmenovalo náměstí prezidenta dr. Edvarda Beneše, dnešní Kostelní ulice (na snímku) se jmenovala ulice prof. dr. Nejedlého.

Úplně v pravo dům patřil Juliusi Rektorovi (zřejmě obchod s potravinami), pod ním č.p. 43 kde bylo tapetářství a na tu dobu nezvyklá půjčovna aut? (zde se nachází renezanční portál s letopočtem 1600, který byl při přestavbě Steibachova domu v roce 1909 přenesen na tento dům), nížeji dům č.p. 40 (dnešní řeznictví v domě pana Lakomého, do konce války zde bydlel elektrotechnik Ing. Theodor Fritsch

TOUŽIM rok 1940. Pohled na město od dnešní tzv. veteriny, za chlapečkem v roce 1982 byla dána do provozu 1. etapa přeložky silnice 1/20 vedoucí mimo Toužim, hodnota díla 35.000.000 Kčs.

Pohled na farní kostel Narození Panny Marie v dnešní Pivovarské ulici (do konce války ulice básníka Jos. Hory). Rohový dům vlevo č.p. 114 sloužil jako dámské a pánské krejčovství Jana Mahra, po válce obsazen Karlem Vlkem, ob jeden dům stojí č.p. 112 kde bylo do konce války také dámské a pánské krejčovství Ludvíka Langa (obsazen po válce Karlem Tvrdíkem), na rohu u kostela č.p. 108 bylo lakýrnictví Alberta Dennla (po 2. světové válce obsazen českým osídlencem Františkem Prokopem. Vpravo na konci ulice u kostela (dnešní ordinace MUDr. Weilguny, tzv. Nový obecní pivovar č. p. 69 v jádru pozdně gotický objekt prošel řadou přestaveb. V podzemí se dochovaly rozsáhlé pivovarské sklepy s vodními cisternami z 15. stol.). Dům v popředí vpravo tzv. Starý obecní pivovar č. p. 72 (vznikl na počátku 16. stol. přestavbou dvou měšťanských domů. V podzemí dochovány původní rozsáhlé pozdně gotické sklepy zaniklého domu a novostavby pivovaru, přístupné mimo jiné i z vnější strany městských hradeb).

TOUŽIM. Úplně vlevo vykukuje dům č.p. 106 (dnes sídlo COOP Jednoty, České spořitelny, do konce války kamnářství Josefa Feila, po válce obsazen Václavem Kulhánkem), uprostřed velká budova dnes knihovna, v minulosti Poliklinika. V popředí barokní sloup Panny Marie z roku 1705, včetně 4 soch okolo sv. Jana Křtitele, sv. Josefa, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Vpravo dole v jádru pozdně gotický dům bývalé radnice.

TOUŽIM.Pohled na náměstí, nedatováno, podle mého odhadu někdy v 50. až 60. letech. V pozadí ještě funkční a zachovalá budova horního zámku. V popředí barokní sloup Panny Marie z roku 1705, včetně 4 soch okolo sv. Jana Křtitele, sv. Josefa, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Vlevo kašna z poloviny 18. století.

TOUŽIM, někdy na přelomu století kolem roku 1900. Obrázek nalevo nahoře znázorňuje pohled na město (úplně vlevo budova dolního zámku, cca ve 1/3 vykukuje věž kostela sv. Martina, dnes neexistující, uprostřed věž dnešního kostela Narození Panny Marie. Zajímavé je, že komín o kterém jsem psal včera na vyobrazení není, takže zřejmě ještě nebyl postaven.Obrázek vpravo zachycuje náměstí a barokní sloup Panny Marie z roku 1705, včetně 4 soch okolo sv. Jana Křtitele, sv. Josefa, sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého. Dole pohled na budovu dřívějšího motorestu (po válce osídlen Eduardem Žitným, před válkou hotel PREHM majitele Karla Prehma). V tomto hotelu se konaly všechny důležité oslavy města, hlavně po roce 1939, pravidelně zde byly například oslavy VŘSR. V uličce pod věží Steibachův dům č.p. 51 pozůstatek barokní rezidence sasko-lauenburského vrchnostenského úředníka Antonína Steinbacha se starším pozdně gotickým jádrem. Dům byl později rozdělen na více domů (po roce 1665) a portál z obnovy domu po roce 1652 byl v roce 1927 sejmut a věnován muzeu v Lokti. Vzadu vykukuje dům č.p. 148, kde byl obchod s potravinami Josefa Teichmera, po válce osídlen Josefem Pohlreichem, za komunismu a později prodejna kovomatu).

TOUŽIM. Pohled na Toužim (před rokem 1937) od dnešní nádrže Šinka, nebo-li Fafčáku. Byl tu dotaz co je to za komín na všech ostatních pohledech na město. Hledal jsem a v kronice města našel. Pravděpodobně se jedná o komín viz citace kroniky "V listopadu 1937 byl ztržen vysoký tovární komín, který přináležel k bývalé soukromé, po druhé světové válce postavené elektrárně bratří Fischerů (poté zámečnictví Kunz)". Nalevo dále dnešní budova Středního odborného učiliště, do roku 1965 zde sídlila základní škola. Ta byla po výstavbě dnešní budovy přestěhována a budovu obsadilo učiliště, které sídlilo v budově MNV. V pozadí uprostřed věž kostela Narození Panny Marie a napravo před komínem dnes již neexistující kostel sv. Martina. Na místě kostela je dnes nově upravený park, uprostřed kterého dříve stávalo vyřazené dopravní letadlo sloužící jako kavárna.




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje