Skoky — obraz Panny Marie Pomocné

Podle legendy nechal Johannes Norbert Rick svolat po mši, někdy kolem roku 1717, deset místních sedláků a vyzval je, aby každý přispěl deseti zlatými na stavbu kaple ve Skokách (Fiala, 2003).

Když mělo dojít ke stavbě kaple, devět sedláků se ke slibu nemělo. Slib splnil pouze Adam Lienert, otec 7 dětí, který před arcibiskupskou komisí dne 8. listopadu 1732 vypověděl, že se mu ve snu zjevila Panna Marie Pomocná, která mu připomněla jeho slib. Na základě tohoto zjevení byla kaple z prostředků Adama Lienerta za celkových 60 zlatých vystavěna. Podle jeho vlastní výpovědi před arcibiskupskou komisí peníze získal prodejem jednoho ze svých koní a také prodejem dobře vydařené úrody. Kaple byla slavnostně vysvěcena 29. září 1717 žlutickým farářem (Dlouhá, 2012). Za ně si v Toužimi zajistil zedníka (při cestě našel tři krejcary, které propil se zedníkem na uzavření smlouvy a část věnoval toužimskému kostelu), ve Žluticích pak tesaře (Schierl, 2008). Kaple měla obdélníkový půdorys, byla 7 m dlouhá a 3,5 m široká, zděná, klenutá, se dvěma okny, střechy byla kryta šindelem a měla věžičku se zvonem, který byl ulit za 30 zlatých v Praze (Brandl, 1925). O povolení výstavby kaple musel samozřejmě požádat vrchnostenský úřad, tehdy sídlící v Údrči, jenž mu vyhověl a navíc poskytl na stavbu 100 dlaždic a 3 kmeny stavebního dříví (Vaňáková, 2008). Pro kapli nechal Adam Lienert namalovat obraz Panny Marie Pomocné podle originálu z německého Passova v roce 1717 malířem Johannem Wolfgangem Richterem z Toužimi a v roce 1717 také obraz sv. Kateřiny (Poubová, 2013).

Originál obrazu je dnes umístěn v depozitu kláštera v Teplé. Kopie obrazu je vystavena na oltáři přímo v kostele. Modlitby a prosby, o které bylo v kapli žádáno, se splnily, zprávy o zázračných uzdraveních se brzy rozšířily a ke kapli přicházelo mnoho poutníků. Právě četná zázračná uzdravení podnítila příliv dalších stovek a posléze i tisíců poutníků ze širokého okolí, kteří namísto poutě do vzdáleného Passova, putovali do Skoků (Schierl, 2008). V roce 1732 přijela do Skoků komise z pražského arcibiskupství, aby prověřila pravost místních zázraků a o dva roky později bylo povoleno v kapli zřídit oltář a konat zde bohoslužby (Turková, 2014). Komise byla svolána na žádost markraběnky Františky Sybilly Augusty Bádenské, která žádala arcibiskupa Daniela Mayerna z Mayern dopisem ze dne 20. června 1732 o povolení vykonávat v kapli mše svaté (dopis je uložen v Národním archivu). Za účasti panského úředníka Josefa Heberkorna pak 11 dnů komise vyšetřovala poutníky, za svou činnost dostali komisaři od panského úřadu odměnu 120 až 60 zlatých (Schierl, 2008). Po přešetření byl arcibiskupskou konzistoří obraz Panny Marie Pomocné ve Skokách prohlášen dekretem z 28. listopadu 1733 pouze za dobrý a dobročinný, nikoliv za zázračný a milostivý, což však příliv dalších poutníků nijak neomezilo (Poubová, 2013). Zázračné působení obrazu Panny Marie Pomocné je obestřeno několika pověstmi, které se v průběhu staletí udržovali v ústní formě, a byly později zpracovány v mnoha historických monografiích. Velkou úlohu v rozšíření kultu Panny Marie měla především již zmiňovaná markraběnka Františka Sybilla Augusta Bádenská, která nechala vyrobit v každém kostele svého panství obraz Panny Marie Passovské (Ottův slovník naučný). V roce 1736 povolila pražská konzistoř konání procesí do Skoků. V následujících letech přicházelo k zázračnému obrazu přes 35 000 poutníků ročně, kapacita malé kaple byla zcela nedostatečná a bylo rozhodnuto o nahrazení kaple kostelem (Fiala, 2003). (Träger, 1993) uvádí procesí již v roce 1733 v počtu 14 000 poutníků a v roce 1736 dokonce 29 350 poutníků. Věhlas poutního místa přetrvává i dnes, v českém rčení „Panenko skákavá“. Příliv poutníků a obětních peněz v letech 1728 až 1739 zapříčinilo, že bylo nashromážděno jmění ve výši 12.522 zlatých a to podnítilo skockou vrchnost, markraběte Ludvíka Jiřího z Baden-Badenu, k rozhodnutí nahradit kapli kostelem.

Základní kámen nového kostela byl položen opatem P.Raimundem Schimonowským dne 23. října 1736 (Poubová, 2013). Stavbou byl pověřen stavitel Johann Schmidt z Útviny, který později stavěl kostel svaté Anny v Sedleci, podílel se na barokní přestavbě kostela Narození Panny Marie v Toužimi, včetně novostavby fary (Poubová, 2013). 9. Července 1740 byl slavnostně za účasti chotětovského probošta P. Kryštofa Schmiedla, O.Praem, přenesen skocký obraz Panny Marie Pomocné z malé kaple na oltář kostela, patrně tehdy byl obraz korunován, doplněn o zlatou korunku s umělými kameny (Schierl, 2008). Písemné prameny však k tomuto tvrzení nejsou. Obraz byl pro poutníky vysouván z pevného rámu oltáře na zadní stěně, kde bylo umístěno madlo a pod ním kasička na obětní peníze (Poubová, 2013). K obrazu se stoupalo po schůdkách původně dvouramenného schodiště, kde poslední schod sloužil zároveň jako klekátko. Zbytky kolejnic jsou na oltáři umístěny dodnes.

Malba obdélného, nahoře půlkruhově zakončeného formátu, je koncipována jako obraz v obraze (Vaňáková, 2008). Kopie obrazu Panny Marie Pasovské, je vsazená do obdélného rámu z akantových rozvilin v odstínech žluté až červenohnědé, což má evokovat zlacení (Vaňáková, 2008). Zřejmě z důvodu jeho přemístění do nového chrámu v roce 1738 byl obraz nešetrným způsobem zastřižen, aby se vešel do nového rámu (Dlouhá, 2012). Obraz vyobrazuje Pannu Marii s Ježíškem, oblečenou do modročerveného roucha, v náručí s ježíškem, kterého objímá pravou rukou. Obraz je ve velmi dobrém stavu, zrestaurovaný a v tváři Panny Marie jsou patrny pozdější přemalby (Vaňáková, 2008).

Podle výpovědí svědků před komisí dne 08.11.1832 způsobil obraz několik zázraků. Nejdůležitější zázraky z písemného protokolu před arcibiskupskou komisí uložené v Národním archivu zpracovala (Dlouhá, 2012):

„Z výpovědí je zjevné, že patnáct z celkového počtu vyslýchaných se modlilo za uzdravení, jeden za odpuštění platu za dříví, další za ochranu proti krupobití a poslední za uzdravení nemocného koně. Zaměříme-li se na přímluvu k uzdravení, celkem sedm přímluv bylo za uzdravení nemocných dětí. Tři z těchto dětí byly slepé, dvě se v době přímluvy dusily, jedno jídlem a druhému se do krku dostala mince. Jedno dítě spadlo na poli pod povoz s koněm a poslední dítě, jež bylo vnučkou sedláka Linharta, si křikem uhnalo kýlu. Přímluv za dospělé nemocné bylo osm. Šlo o muže s omrzlinou na ruce, dále o muže, jehož ruka byla opuchlá a nepohyblivá, další muž, jenž si při pádu zranil koleno, žena, která měla výrůstek na krku, muž trpící dnou a jeden nepojmenovanou chorobou, žena, která si pohmoždila ruku při práci s mědirytem a poslední muž, který byl slepý. Ještě před přímluvou k Panně Marii Pomocné, se všichni léčili různými dostupnými léky. Většinou šlo o bylinné masti, odvary z bylin či kapky. Všichni přiznávají, že ke zlepšení došlo až po požádání Panny Marie v kapli ve Skokách. Důležitým bodem ve výpovědích jsou skutečnosti, že všichni nezávisle na sobě zdůrazňují, že ke zlepšení zdravotního stavu došlo ještě v kapli nebo při cestě z ní. Dle výše zmíněného můžeme tyto zázraky zařadit do zázračných uzdravení. V osmnácti vyslyšeních najdeme prosbu za ochranu úrody před krupobitím. Toužimský purkmistr Albrecht se jednoho večera, kdy se přihnalo pustošivé krupobití, modlil společně se svou ženou k Panně Marii ze Skoků, aby jejich úrodu na poli ušetřila, protože ta byla jedním z největších zdrojů jejich živobytí. Dle výpovědi padaly kroupy ve velikosti vajec. Purkmistrova žena slíbila ve svých modlitbách obětování Panně Marii dvě votivní svíce po patnácti krejcarech. Když bylo po bouřce, vydala se žena s lampou na pole, při čemž zjistila, že jejich prosby byly vyslyšeny a Panna Maria z kaple ve Skokách jejich úrodu ochránila. Následující týden se s mužem vydala do Skoků, aby splnila svůj slib. Dále popišme výpověď sedláka z Mašťova, jehož jméno je Wenzeslaus Wallesch. Ten měl nemocného koně, který nemohl stoupnout na nohu. S obtížemi ho dovedl do Skoků, kde v kapli poprosil Pannu Marii Pomocnou za uzdravení jeho koně. Následně se vydal ke kováři. Cestou k němu, se ale kůň uzdravil a na nohu si mohl stoupnout. Za poděkování donesl později do kaple podkovu. Další výpověď učinila Kateřina Webrová z Rabštejna nad Střelou. Její malou dceru přejel povoz s koněm, když se svým otcem jela za Kateřinou na pole, kde pracovala. Matka celou scénu viděla z dálky, netušila tedy, jestli se dceři něco stalo či nikoli. Proto se okamžitě začala modlit k Panně Marii Pomocné. Následně svou dceru umyla v blízkém potoku, prohlédla ji a začala zjišťovat, kolik má případných zranění a zlomenin. Pohmožděné dítě uložila do postele a vrátila se znovu k práci na pole. Když se ve večerních hodinách vrátila domů, dcera byla čilá. Potlučený měl zůstat jen nos. Sedlák Adam Linhart před komisí uvedl, že ho roku 1727 jeho dcera požádala o pomoc. Ve snu se jí zjevila sv. Kateřina. Ta ji sdělila, že má pro uzdravení své dcery nechat namalovat její obraz, který má být vyvěšen vedle Panny Marie ve skokovské kapli. K ní má pak dcera sedláka Linharta uskutečnit pouť, pomodlit se Růženec a poprosit za uzdravení malé dcery. Dle zápisu se malá vnučka sedláka Adama Linharta z kýly z křiku po vykonané pouti do skokovské kaple skutečně uzdravila. Další zápis popisuje nemocného kováře ze vsi Čestětín. Tento muž byl nemocný nepojmenovatelnou nemocí. Jeho žena už nevěřila na uzdravení. Zavolala proto faráře, aby mu udělil poslední pomazání. Zároveň však žena tohoto kováře odešla pokorně s modlitbou do kaple ve Skokách. Její muž se poté uzdravil. Soukenický tovaryš Gerstner ze Žlutic uvedl, že po návštěvě ve skokovské kapli se uzdravilo jeho do té doby nemocné a znehybněné koleno. U tohoto tovaryše nalezneme poznámku: Potuit bene legere. Josephus Carolus Sessl z Toužimi byl povoláním soukenický postřihovač. Tento řemeslník ve své výpovědi uvedl, že se slepotou své malé dcery obrátil nejdříve na lékárníka působícího v kláštěře v Teplé. Ten ji však nedokázal pomoci, a tak se vydal prosit o pomoc Pannu Marii do Skoků. Zde se pomodlil a v brzké době se jeho malé dcerce začal zlepšovat zrak. Další uzdravenou bylo děvče Marie Anna Eyermannová ze Žlutic. Děvčátko bylo slepé a Panna Marie skokovská ji za přímluvu rodiče uzdravila. Michael Zirklers, obuvník z Doupova, trpěl před uzdravením dnou. I jeho Panna Marie Skokovská vyléčila. Z Havlova Mlýna, který stál na řece Střele a byl součástí zaniklé vsi Mlyňany, se v akutní situaci modlil Johann Skala za svého syna, který se začal dusit po té, co spolkl kost. Přímluvy měly okamžitý účinek a syn se neudusil. Toto zázračné uzdravení měla dle mlynáře i vyšetřující komise na svědomí Panna Marie Skokovská. Benedikt Brandl, tepelský archivář ve své publikaci z roku 1925 zmiňuje další zázraky. Paní Šlidlinová z Kunovic tvrdí, že se jí při cestě z města splašili koně u povozu, kočí vypadl z kozlíku a paní zůstala na voze, který se sám řítil nepevnou cestou. Třikrát hlasitě zvolala „Heilige Maria Hilf zu Stock, steh mir bei!“ Po chvíli se koně zastavili a ona tak byla přesvědčená, že její prosby byly vyslyšeny. Tento zázrak ale konzistoř nezaznamenala“.

 

 

Použitá literatura:

BRANDL, Benedikt. Zur Geschichte der Wallfahrtskirche und Pfarrei Maria Stock Bei Luditz. 1. Benedikt Brandl, 1925.

DLOUHÁ, Kateřina. Za Panenkou Skákavou: Mariánské Skoky v kontextu pobělohorské poutní tradice Čech [online]. Brno, 2012 [cit. 2016-01-18]. Dostupné z: http://is.muni.cz/th/329147/pedf_b/. Bakalářská práce. Masarykova univerzita. Vedoucí práce Mgr. Jiří Mihola, Ph.D.

FIALA, Jaroslav. K počátkům poutního místa Skoky. In: Historický sborník Karlovarska IX.. Karlovy Vary, 2003, s. 73 - 79.

Ottův slovník naučný, díl XIV., s 484, Františka Sybilla Augusta Bádenská, rozená Sasko-Lauenburská (†1733)

POUBOVÁ, Adéla. Rehabilitace poutního místa ve Skokách [online]. Praha, 2013 [cit. 2016-01-18]. Dostupné z: https://www.fa.cvut.cz/Cz/ArchivPraci/510f2bc050165378c801fa62. Diplomní projekt. FA ČVUT Praha. Vedoucí práce Prof. Ing. arch.akad.arch. Václav Girsa.

SCHIERL, Jiří. Skoky, dříve též Mariánské skoky, (německy Stock, Maria Stock): Dějiny a současnost Skoků. www.skoky.eu [online]. 2008, 1(1), 1-10 [cit. 2016-01-18]. Dostupné z: http://www.skoky.eu/clanky/genius-loci/dejiny-a-soucasnost-skoku/

TRÄGER, Gertrud. Denkmäler im Egerland Kreis Luditz. 1. Eichsttät: Bönner & Daentler KG, 1993, 103 s.

VAŇÁKOVÁ, Klára. Dějiny poutního kostela Navštívení Panny Marie ve Skokách [online]. Praha, 2008 [cit. 2016-01-18]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130058945. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Prof. PhDr. Ing. Jan Royt.

Ve Skokách zase kradli. Za pět milionů. Chebský deník [online]. 2006, 2006(23/9), 1-2 [cit. 2016-01-

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje