Dražov

Jednou z nejstarších obcí stanovické farnosti je Dražov, jehož slovanské jméno se dochovalo i v německém Trossau. Obec Dražov leží cca 9 km jižně od Karlových Varů nad úpatím Dražovského kopce a vrchu Kameník. Svah Dražovského kopece ke Stanovicím a k Tepličce se dříve nazýval jako „zimní stráň“1. Sbírá tam své vody tzv. “Slepičí potůček”, protékající údolím mezi Stanovicemi a Novými Stanovicemi a vléval se do Dražovského potoka1. Dříve na Močidlech před novými Stanovicemi ležela při tomto potůčku slepičí farma stanovického zemědělského družstva1. Dražovská obec ležela na staré zemské cestě z Bochova k Chebu1. Dražov měl mnohý podíl na obchodě, jenž jím procházel. Tak v lednu 1477 dává nový pán Bečovska Jindřich z Plavna měšťanům chebským na vědomí, že převzal mj. Stanovice a Dražov a žádá, aby se dražovští mohli tak, jako dříve, obchodovat v Chebu23.

Uprostřed mezi Dražovem a Hlinkami na staré polní cestě, někdejší zemské stezce, leží kopec dříve nazývaný “Russberg”, na němž ještě po druhé světové válce byly patrny základy po roce 1945 zpustlého dvorce1.  Ležel ve výši asi 690 m a měl krásnou vyhlídku. Podobný dvůr “U Kameníka”, stával při cestě blízko Hlinek. Loukám na levém břehu Dražovského potoka za Farským mostem se říkávalo Terčovské louky a výše položeným polím Terčová pole1. Název se vyskytuje již v roce 1760, kdy tam stanovický farář dal přeložit potůček66. Bylo nepsanou tradicí, že tam vojska konala svá střelecká cvičení do terčů1.

Historie

Historie Dražova je velmi spjata s nedalekou obcí Stanovice, pod kterou farně i úředně Dražov s malými přestávkami patří až do dnešních dnů. Poprvé se obec Dražov a její název objevuje v Darovací listině českého krále Václava IV. z 22.12.1387 jako „celnice na Cheb“2. Dále se s tímto názvem setkáváme ve veřejném dopise Boreše z Reisenburka z roku 1398 rychtáři Streissenovi v Dražově2. V roce 1434 zastavil král Zikmund Lucemburský Kašparu Schlickovi mimo jiné Andělskou Horu, k níž osad stanovické farnosti patřila Javorná, Háje a snad i Dražov1. Jakoubek z Vřesovic musel Andělský hrad opustit1. I bečovské panství, k němuž patřily Stanovice, dostalo se do rukou Schlicků1. Do roku 1437 jej držel v zástavě Matiáš Schlick. Poté je vyplacením zástavného získal Jindřich II. z Plavna23. Do roku 1453 se pak bečovské panství objevuje v zástavě Petra ze Šternberka23. V roce 1453 se ujal vlády nad bečovským panstvím znovu Jindřich II. z Plavna23, jenž se účastnil akcí proti Jiřímu z Poděbrad. Dokonce se v roce 1468 zmocnil královského andělského hradu, daného v té době zástavou Štampachům1. Ještě téhož roku dobyl však Jiřík Andělský hrad zpět1. Ve svých výpadech proti Jiříkovi se Plavenští opírali hlavně o pevný bečovský hrad23. V drobné válce pokračoval i Jindřich III. z Plavna, syn a nástupce Jindřicha II., zvaný Reuss, či Rús. Jindřich III. z Plavna od roku 1487 držel také Andělskou Horu1. Své bečovské panství dal několikráte do zástavy. Tak od roku 1482 deset let jej drží Arnošt hrabě von Gleichen12,23. V roce 149412 získal Jindřich IV. z Plavna od Hynka Šebestiána Pluha z Rabštejna za 30.500 grošů rýnských tři panství v Horní Falci a za to Pluhovi prodal své bečovské panství23. Po Šebestiánu dostal bečovské panství v léno v roce 1501 Jan Pluh z Rabštejna, jenž obnovil bečovský zámek12. Za něho bylo v roce 1523 bečovské panství králem prohlášeno za svobodný, dědičný majetek1. Po jeho smrti v srpnu 153712 zdědil bečovské panství jeho synovec Kašpar Pluh23. K bečovskému panství v těchto v polovině 16. století z osad stanovické farnosti patřívala Teplička, Javorná, Stanovice, Háje a Dražov.

Když v roce 1547 došlo k porážce protestantských stavů, Kašpar Pluh z Rabštějna, jenž jako jeden z čelných vůdců z Bečova řídil akce odbojných vojsk, se zachránil útěkem za hranice1. Byl zbaven cti, majetku a života. Tím končí panství Pluhů v této krajině1. Později bylo Kašparu Pluhovi dovolen návrat do země12. Žil a v roce 1585 zemřel u své sestry hraběnky Schlickové v Sokolově. Pohřben je v Bečově12. Nad panstvím Pluhů byli v roce 1547 ustanoveni královští komisaři. V roce 1548 byl Bečov zastaven Plavenským23. V roce 1556 se však vrací královské komoře jako chudý výnosem. Na to se stali zástavními pány Bečovského panství, k němuž z osad Stanovické farnosti náležela pouze Teplička, hrabě Jindřich Schlick23. Andělskohorské panství drží nadále Plavenští. Po Jindřichu III. nastoupil Jindřich IV., zemřelý v květnu 1554 v poli. Jeho synové Jindřich V. a Jindřich VI. z Plavna si smluvně rozdělili dědictví v roce 1563. Andělskohosrké panství přešlo na Jindřicha VI.23,21. V dubnu 1567 prodali oba bratři panství andělskohorské, bochovské, toužimské a Schlössles za 23.324 kop míšenských novému zástavnímu pánu Jindřichu Mikuláši z Lobkovic – Hasištějna21,23. Ten odstoupil andělskohorské panství svému švagru Dětřichovi z Vitzhumu23, po jehož smrti poručníci sirotku je prodali v lednu 1570 za 32.000 míšenských kop Kašparu Collona z Wellsu z Tyrolské šlechty1. V kupní smlouvě je tenkrát k andělskohorskému panství jmenován zámek Andělská Hora s městečkem, vsi Olšová Vrata, Dražov, Háje, Stanovice, Šemnice, Lučiny, Stará Ves, Svatobor, Popov, Pastviny, Sedlečko, Horní a Dolní Lomnice, Nová Kyselka, Mlýnská, Radošov, Dlouhá Lomnice, Javorná, Činov, Hradiště, Březina, Dlouhá, Žalmanov a Stružná1. K panství patřily poplatné rustikální dvory ve Stružné a v Javorné, háje a křoviny, poplatky ve vejcích a slepicích, roboty, vodní toky, mlýny, celné, kostelní patronáty, hostince a roční daňové poplatky z Horního Slavkova a z Karlových Varů21. V roce 1570 byl Dražov odloučen od bečovského panství a přivtělen k Andělské hoře23. Wellsové byli protestanté, horliví zastánci Luthera1. Po smrti Kašpara z Wellsu v roce 1577 spravovala panství až do své smrti vdova Anna Karolina rozená Schlicková21. V roce 1594 zdědili po ní panství andělskohorské synové Fridrich a Leonard z Wellsu1. Nejspíš při dělení dědictví 1594 vzniklo, nebo bylo obnoveno samotné zboží Javorná, k němuž náležel Javorenský zámek a vsi Javorná, Stanovice, Dražov, Háje a později snad i Dlouhá Lomnice1. Javorenské panství trvá až do roku 1752, kdy bylo jako samostatné zboží přivtěleno k panství bečovskému1. Koncem 16. století byl Dražov připojen k nově vytvořenému Javorskému panství a s ním se vrací v r. 1755 opět k Bečovu23. Územně patřívalo ke kraji žateckému jako jeho poslední výspa1. V roce 1714 i kraj Loketský s Tepličkou a částí Cihelen byl včleněn do žateckého kraje22. V roce 1751 nastalo opět rozdělení na žatecko a loketsko20.

Fridrich z Wellsu, pán na Javorné a v Nejdku zemřel před vzpourou proti Ferdinandovi II. v dubnu 1614 v Javorné a byl pochován v Nejdeckém kostele21. Správu Javorné a Nejdku vedla sama manželka zemřelého Barbora Anna23 rozená hraběnka ze Schönburka13 až do roku 1625, kdy zemřela. Její tři synové Jan Jiří, Vilém a Wolf Leonard, když do Čech vpadl saský kurfiřt Jan Jiří, velká naděje protestantů, přidali se k němu. Kurfiřt v boji s císařským vojevůdcem Valdštejnem podlehl a Wellsům bylo panství Javorná i Nejdek zabaveno a dáno v roce 163223 k ruce Valdštejnově. Rozsah javorenského panství se nezměnil. Patřila k němu ves Javorná s panským dvorem, vsi Dlouhá Lomnice, Stanovice (Tónabice), Dražov a Háje21. Bratři Wellsové uprchli ze země a dali se do služeb švédského krále Gustava Adolfa II. v jeho službách Jan Jiří z Wallesu v listopadu 1632 padl1. Vilém z Wellsu se později přiklonil k císařské straně. Majetek však zpět nezískal21 a v dubnu 1648 byl zastřelen Švédy. Na základě vestfálského míru, to už i Wolf z Wallesu byl mrtev, dostala pak Alžběta Anna za konfiskované statky svých bratrů z císařské komory náhradu21. V roce 1632 bylo javorenské panství z ruky Valdštejnovy prodáno císařskému válečnému radovi Gerhardu z Questenberka a po Valdštejnově zavraždění mocí císařské resoluce ze 7. května 1636 mu přenecháno s úvazkem zaplatiti dluhy na majetku váznoucí. Panství javorenské přikoupil Gerhard z Questenberka k panství bečovskému, které již vlastnil a také k panství horního Slavkova, které od Schlicků v roce 1615 koupil. Po královské konfiskaci v roce 1630 kupil panství za 61.000 kop míšenských s výjimkou, že lesy a všechny doly na měď, zlato, cín a olovo zůstávají v majetku královském1. V době konfiskace patřil k bečovskému panství bečovský zámek, městečko Bečov s pivovarem, dva panské dvory s devíti lány polností, ovčárny s 1.200 ovcí, vsi Prameny, Nová Ves, Louka, Hodní a Dolní Hluboký, Milešov, Krásný Jez, Teplička, Ležnička, Ležnice, Kfely, Bošířany se dvěma železnými hamry, s havíři a s domkem pod městem Horním Slavkovem, s cihelnami a domek u vsi Stanovic vedle obilných mlýnů1.

Za třicetileté války byly i zdejší kraje často pleněny procházejícími vojsky, ať nepřátelskými, či císařskými1. Docházelo k vraždění, loupení a vypalování. S vojsky přicházely nemoci, hlad1. V roce 1635 byl Švédy vypálen Andělský hrad. V únoru 1621 lehlo popelem město Bečov23. Z osad stanovické farnosti nejvíce trpěla Javorná a Dražov, obce ležící u zemské stezky1.

Dne 26. ledna 1621 byl v Dražově zastřelen nevinně v noci vojáky hraběte Arnošta z Mansfeldu zbožný, ctný, dvaašedesátiletý muž Hans Hawer13,27. Dne 14. února 1621 bylo povoleno dražovskému Adamu Neuererovi v mlýně pod Dražovem, aby přinesl své dítě ke křtu do Stanovic, neboť na cestě do Horního Slavkova, kam byl tenkrát farou příslušný, byl napaden několika tam ležícími vojáky1. Dne 14. června 1621 byly ve Stanovicích dva křty z Tepličky, která také patřila pod Horní Slavkov1. V roce 1621 uzavřel sňatek Jan Schindler ze Stanovic a Marie Geyerová z Dražova1. Shledalo se, že ona je v jiném stavu s vojáky a tehdy přišla s obtěžkaným životem13.

Jan Adam II. z Questenberka zemřel v roce 175566. Nemaje dětí, odkázal svůj majetek, panství Bečov, Javornou, Brť a Měchov synu svého švagra Dominiku Ondřejovi Václavu hraběti Kaunici z Rittberka12 s podmínkou, že tento připojí ke svému jménu jméno Questenberkovo. Nový pán v roce 175521 sloučil javorenské a bečovské panství (a také Brť a Měchov) v panství jediné, bečovské, v témže roce přikoupil ještě manství Chodov51.

K bečovskému panství patřilo kolem roku 1780 otevřené město Bečov s upadlým zámkem, Chodov u Bečova, Měchov, Brť, Nový Dvůr, Javorná (zámek spolu s Rybničnou), Malý nebo Panenský dvůr, Horní a Dolní Dražov, Stanovice (o 86 číslech) s kostelem pod patronátem vrchnosti, Háje (32 čísel), Kolová (22 čísel), Pila (43 čísel), Březová (41 čísel), vesnička Cihelny, domky při hlinných jámách (Leimgrubenhäusel), tj. Hlinky, Louka, Horní a Dolní Hluboký, Starý Dvůr (u Bečova), Krásný Jez, Ležnička, Ležnice, Teplička (28 čísel), Kfely, Bošířany, Nová Ves u Bečova, Milešov, Dlouhá Lomnice, ovčárna s dvorcem Nový Dvůr a pronajatý vrchnostenský dvůr Kranitzerhof12. Dominik Kounic, jehož otec Václav, rádce císařovny Marie Terezie, se zasloužil o reformy prospívající lidu, např. zrušení nevolnictví, pozdvihl svá mnohá panství na panství vzorová1.

V roce 1812 převzal bečovské panství včetně již přifařeného majetku javorenského syn dosavadního majitele Alois Kníže z Kounic, Rittberka a Questenberka1. Hned v roce 1813 prodal je však vévodovi Fridrichu Alexandru von Beaufort-Spontini z rakouské větve belgické šlechty40, po jehož smrti je převzal syn Ladislav11. Ten zemřel v roce 1834 bezdětný21. Panství převzal jeho mladší bratr Alfréd von Beaufort-Spontini a dal je spravovat do roku 1848 svým vychovatelem P. Gerhardem Mertensem, belgickým premonstrátem21,8. Bečovské panství mělo tenkrát kolem roku 1840 jedenáct vrchnostenských dvorů, mj. pronajaté dvory ve Stanovicích, Javorné, Kolové a Rybničné1. Vrchnostenských ovčínů bylo na panství pět, jeden z nich v Javorné1. V Nových Stanovicích již vrchnostenská ovčárna jmenována není1. K Bečovskému panství patřilo přes 705 ha půdy a psalo se k němu 32 obcí, mj. Teplička1. K Javorenskému zboží, součástí to bečovského panství, náležela Javorná, Hlinky, Dlouhá Lomnice, Staré a Nové Stanovice, Rybničná, Dražov, Nové Kounice, Háje, Březová, Cihelny, Kolová, Pila, Chodov u Bečova, Měchov a Brť11.

V Dražově mězi rychtáři čteme Davida Jakoba z č.p. 3, Michala Jakoba z č.p. 91, Michala Krause z č.p. 92, Josefa Falba z č.p. 89 a Martina Schmidta z č.p. 51. Od roku 1802 byl v Dražově rychtářem Antonín Breitfelder z č.p. 12, od roku 1806 po něm Karel Jakob z č.p. 2, poté v letech 1831 - 1836 Karel Füssel z č.p. 8 a Jiří Geier z č.p. 90 do roku 1846. Posledním rychtářem byl Petr Schmidt z č.p. 553.

Do čela obcí byli postaveni představení obce. V Dražově byl první představený Karel Heinz z č.p. 24. Když v roce 1860 zemřel, byl zvolen Michal Jakob z č.p. 141. Do soudního okresu Bečov patřila po roce 1848 mimi jiné Javorná (zámek i obec), Hlinky, Rybničná s osadou Nové Kounice, Teplička a Dražov7.

Stavební a architektonický vývoj Dražova a jeho okolí

Horní Dražov, kde bývala celní stanice, se časem rozrostl podél cesty údolím do nížiny23. Tak se vytvořil novější Dolní Dražov1. Jeho počátkem byl pravděpodobně starý, dodneška po přestavbách stojící dražovský mlýn1. První písemná zmínka o něm ve stanovických matrikách je z r. 162213. Dolní Dražov, zdá se, byl odedávna přiřazen ke Stanovicím1. Horní Dražov patříval farnosti až do r. 1725 k Hornímu Slavkovu, načež byl přeřazen k obnovení farnosti stanovické1.  Z r. 1755 se dochovala v patrimonialním bečovském archivu mapa Horního i Dolního Dražova23. Kolem roku 1840 měl Dražov 118 domů, 170 obyvatel, dva hostince, tři mlýny, z nichž dva byli s pilami11. O hospodě ,,U Dražova“ čteme ve stanovické matrice v r. 159713. Při sčítání koncem r. 1900 měl Dražov 129 domů, 984 obyvatel. Všichni byli katolíci a německé národnosti. V obci byli tři velké usedlosti, 11 koní a 491 kusů hovězího dobytka7.

Mimo jiné se do roku 1900 v Dražově vyskytovala spořitelna, stejně tak jako v Březové a v Javorné7. Na soutoku Lomnice s Dražovským potokem stával dřevěný, dnes zničený most na vyzděných březích, zvaný odedávna Ovčí3. Vrchnostenský ovčácký mistr z ovčárny v místech pozdějších Nových Stanovic pasl na přilehlých pastvinách ovce3. Před druhou světovou válkou byla pod Stanovicemi na Lomnici projektována přehrada. Po válce byly provedeny přípravné práce.

Duchovní správa

Až do roku 1755 Dražov neměl kapli a farně patřil do Stanovic. V září 175553 zemřel v Dražově bohatý sedlák Martin Falb. Závětí daroval 1000 zlatých na postavení kaple v Dražově ke cti sv. Víta66. Stavba kaple byla dokončena v r. 1766, jak to dosvědčuje vyznačený datum v nadedveří, kde je též umístěn kamenný znak hrabat Kauniců-Questenberků. Od té doby byla duchovní správa vykonávána v dražovské kapli.

Od prosince 1777 se stal kaplanem Josef Schmid, později třetí stanovický farář1. Od poloviny r. 1778 pro nemoc vikáře Krause celá tíha stanovické duchovní správy ležela na něm1. Poslední ojedinělou mší sv. sloužil Kraus o dušičkách v r. 17801. Zemřel na stanovické faře začátkem února 1781 ve stáří 59 let1. Za faráře Krause bývala ve stanovickém kostele sloužena každou neděli a svátek ranní tichá mše sv. s kázáním1. V přespolí od r. 1749 byla každou neděli a svátek sloužena mše sv. v javorské kapli a od r. 1766 šestkrát v roce v dražovské kapli1. V neděli odpoledne farář i kaplan docházeli do přiřazených obcí na křesťanská cvičení1.

V r. 1929 založil farář Hahn v Dražově svépomocný spolek katolických žen1. Dvaceti pěti členkám se dostalo kusu péče o nemocné a spolek pak vyvíjel zdárnou charitativní a náboženskou činnost1. Z podnětu tohoto spolku byla pro Dražov a Hlinky v Dražově zřízena poradna pro matky a děti, kterou obětavě vedl MUDr. Jánský z Pily1. Ač dražovský spolek žen konal mnoho dobrého, vytvářel např. polévky pro školní děti z dolního Dražova, které se v zimě o polední přestávce nedostaly ze školy domů, musel vytrpět mnoho nájezdů jen proto, že to byl spolek katolický8.

V duchovní správě po roce 1931 vypomáhal březovský exposita Brandl, jenž převzal vyučování náboženství v Hájích, Kolové, v Pile a v cihelnách kromě své Březové1. O nedělích sloužil ranní mši sv. v 8 hod. ve Stanovicích a v 9 hod. v Březové. V odměnu za tuto pomoc se vzdal farář Hahn zákonného podílu štoly z expositury, jež byla kaplanským místem stanovickým1. Farář učil na školách ve Stanovicích, Dražově, Hlinkách a v Nových Stanovicích1. Nedělní mši sv. měl v 8 hod. v Dražově a v 9,30 ve Stanovicích8. Od 21. března 1936 konali ve Stanovicích a v Dražově týdenní missie redemtoristi z Karlových Varů P. Pecháček a P. Bernard1. Přes nábožensky tísnivé poměry byl uspořádán ve stanovickém a dražovském kostele v poště 1939 duchovní týden1. Přednášky měl provinciál karlovarského redemptoristického kláštera Dr. Augustin Reimann1. Návštěva byla slušná a bylo uděleno na 400 sv. přijímání46. Podobný týden byl uspořádán i za války v r. 1942 s návštěvou poněkud slabší46.

Školství

V r. 1885 byla na stanovické farnosti trojtřídka ve Stanovicích/ v zimě od r. 1880 je dvojtřídka a jeden z učitelů docházel vždy od listopadu do března do cihelenské školní oxpositury/, čtyřtřídka v Březové, dvoutřídky v Kolové, v Pile a v Dražově a jednotřídka v Nových Stanovicích, Hájích a v Hlinkách /8/.

V r. 1900 byla jednotřídní škola v Nových Stanovicích, Hájích, v obci Javorné, v Kounicích, v Tepličce a jednotřídní expositura k Bošířanům v Cihelnách. Dvoutřídku měly obce Pila, Hlinky, Kolová, Javorná Zámek a Rybničná1. Trojtřídní školy byly ve Stanovicích /třetí třída byla prozatimní/ a v Dražově1. Škola v Březové měla pět tříd7. V r. 1910 měla Březová dokonce 6 tříd, Pila čtyři, Kolová tři a Dražov dvě1. Hlinky ztratili jednu třídu a zůstaly jednotřídkou8. Po první světové válce škola ponechává školní náboženskou výchovu jen kněžím. Děti bylo možno z vyučování náboženství i odhlásit1. Na stanovické farnosti stalo se tak pouze v Kolové, kde bylo odhlášeno 11 dětí působením řídícího Augustina Gärnera1. Nepohodlní staří řídící byli pensionováni1. V březové Vilém Krines, v Pile Hugo Heinz, v Dražově Jan Schmid a v Hlinkách Antonín Geier, vyznamenaný pražskou konsistoří kdysi za výborné vyučování katolickému náboženství8.

Ve školním roce 1956/57 je dvoutřídka ve Stanovicích, Kolové a v Pile, v Březové je trojtřídka a v Dražově, Hlinkách a v Tepličce jednotřídka1. Dražov si velmi brzy založil vlastní školu filiální1. Z té okolnosti, že na dražovské usedlosti kolem r. 1830 nebyl uložen žádný školní poplatek a že již ve starých časech vždy byla placena školní daň, soudí dražovský učitel Sewelin, že školaod doby svého založení měla vlastní budovu1. Jistě ji pak měla již v 18. Století1. Po putovní škole není v Dražově stopy /53/. Zdá se, že škola byla založena bez schválení nadřízených úřadů, ale mlčky trpěna pro velkou vzdálenost do Horního Slavkova, kam Dražov patříval farní školou1. Teprve v lednu 1856 dodatečně byla vypracována zakládací, resp. upravovací listina dražovské školy, filiální již ke Stanovicím1. Podepsal ji mj. dlouholetý obecní školdozorce Dominik Jakob z Dražova, vystřídaný později po něm zvoleným Janem Füsslem, hospodářem z čp. 853. Tím byl dodatečně dán škole právní podklad. Obec se tenkrát zavázal k patronátu nad školou, zvláště že bude udržovat školní budovu, v případě potřeby že ji rozšíří, že, jako odsud, zdarma dá ročně z obecních lesů k vytápění školy 7 sáhů palivového dřeva a ročně že také zaplatí 3 zl. nové měny visitačního poplatku okresnímu školdozorci, vikáři1. Stanovický farář se zavazuje, že prostřednictvím kaplana se postará o vyučování náboženství týdně a mino to jednou za 14 dní při příležitosti duchovenské funkce v Dražově1. Kaplanovi zato dražovská obec platí ročně 16 zl. nové měny „na příležitost“, tj. za cestné1. Dále se obec zavazuje dát učiteli k používání pole, zvané Prascoka s katastr. výnosem 1 zl. a tři louky s výnosem 6 zl.. Školní daň za dítě týdně byla zvýšena okresní školní komisí v Bečově již r. 1855 z 1 ½ kr na 2 ½ kr.1. Při 90 dětech a 47 učebních týdnech vynesla tato daň učiteli 176 zl. 15 kr. ročně1. Chudé děti a děti z rodin kde bylo víc školou povinných dětí, tuto daň neplatily1. V r. 1856 bylo jich např. 11 v r. 1858 již 32.1. I čítanky, katechismy a ABC tabulky byly těmto dětem půjčovány zdarma. Dále se obec zavazuje, bude-li počet dětí v budoucnu nižší, že nedosaženou částku 176 zl. 15 kr. doplatí z obecní pokladny1. Kdyby snad výnos daně byl vyšší, náleží učiteli za zvýšenou námahu1. A posléze se obec zavazuje, že podle zákonných předpisů se postará o vdovu a pozůstalé siroty po učiteli, kdyby toho bylo třeba53.Před schválením také dodáno, že obec bude z polností, poskytnutých učiteli, sama platit daně, že bude dbát, aby hospodáři řádně dávali dávky v naturáliích a že nedodávky na nich budou požadovány za dluh vůči obci, nikoliv vůči učiteli53. Již předtím v r. 1853 ministerstvo školství přímo zakazuje, aby učitel sám vybíral školní poplatek a dává to na starost obcím1. Mimo příjmy, uvedené ve zřizovací listině, měl dražovský učitel podle přiznávky přijmu z r. 1856 v naturáliích od každého z dražovských hospodářů, po 3 českých meřicích žita, na doplňku pak delší měřici1. Hospodářů v Horním Dražově bylo 34 a o jednoho více po dělení dvora čp. 91, jímž vzniklo hospodářství čp. 114. Čtyři hospodáři v Dolním Dražově dávali jen po jedné meřici  doplňku1. Celkem to učiteli dalo 9 korců obilí /asi 839 litrů/ v ceně 2 zl. od korce53. Na kostelních příjmech z filiálního dražovského kostelíka bral učitel při poutních bohoslužbách o sv. Vítu 9 kr. a za kostelnickou službu při rundačních mších sv. v Dražově z dražovské kostelní poklady 14 kr. ročně1.  Za zvonění klekání platilo učiteli 28 domů v Horním Dražově po 2/5 kr, ročně a asi do 6 zl. doplnila mu tuto částku štola za pohřby1. Výdaje na čištění školy jsou účtovány 12 zl. ročně1. Čistý celkový přiznaný příjem učitele v r. 1856, přepočtený z naturálií na peníze, dal 20 zl. ¾ kr53. Skutečný příjem byl jen nepatrně vyšší. Ve starších dobách byly příjmy dražovského učitele mnohem slabší1. Tak v r. 1852 přiznával učitel 130 zl. 19 ½ kr, a v roce 1829 jen 105 zl. 37 ½ kr. příjmu53. Prvním známým dražovským učitelem by Galgieni1. Učil v Dražově do r. 17701. Když v tom roce pro stáří nemohl již učit, byl mu dán k výpomoci František Lang, jenž za tři roky, po smrti svého „principála“ obdržel učitelské místo sám53. Lang se marně snažil, aby mu byl dražovskými správně placen školní poplatek z dětí1. Marně také usiloval o dobrou docházku 60 školních dětí1. Učilo se za něho jen od Vánoc do Velikonoc1. Jakmile začaly jarní polní práce, nebylo až do pozdního podzimu na vyučování ani pomyšlení1. Není divu, že školní odměna nedostačovala Langovi k živobytí. Živil se spíše pronajatým mu polem, prodejem soli a tabáku a sem tam se něco přivydělal na obci písařením1.

Za vyučování mu obec dala k užívání nevelkou louku s katastrálním výnosem 1 zl. a deputát dřeva z obecních lesů1. Příjmů od kostela jako farní učitele neměl1.  Kostelík v Dražově ještě nestál. Když Lang pro stáří již nemohl vyučovat, vypomáhal mu ve škole jeho syn Vojtěch a jakýsi Karel Geier z Dražova1. Aby Lang nepřišel o hubený příjem, který z titulu učitele měl, musel si sám obstarat „provisora“1. Teprve v r. 1854 bylo nařízeno, že provisora v takovémto případě musí platit obec /53/. Lang vyučoval úctyhodnou řádku 56 let53. V posledních letech jeho života vznikla v Horním i Dolním Dražově pokoutní škola1. Pokoutní škola se přirozeně rozmohla, když učitel Lang 18. prosince 1829 zemřel1. Celých 8 měsíců byl Dražov bez řádného učitele, a když konečně v srpnu 1830 byl ustanoven konsistoří 33letý, v Praze na hlavní škole v r. 1815 zkoušený učitel Sewelin a pokoutní školu energicky zlikvidoval, čas od času se objevila znovu1. Nový učitel měl však lepší vyučovací výsledky než pokoutní učitelé, a tak po zákroku představeného obce v r. 1855 konečně byl definitivně pokoutním školám v Dražově učiněn konec53. V r. 1830 bylo v Dražově 87 dětí školního věku1. Ještě za Langa v r. 1802 byla stržena stará první dřevěná škola a běčovská vrchnost dala postavit školu novou, opět dřevěnou1. Dražovští pod vedením rychtáře Antonína Breitraldera poskytli povozy a vykonali pomocné práce1. Budova to byla přízemní1. Učebna o délce v našich měrách 6,33 m., o šířce 4,75 m. a o výšce 2,53 m. měla čtyři malá okénka1. Učitelova kuchyně měla dvě okénka, vedle ní byla komora z předsíňky1. Střecha byla šindelová, pod ní byly dva seníky1. Jedině komora a stáj byla zděna kamenem a hlínou bez vápna53. Po dostavění předala vrchnost patronát nad školou obci1. Obec jej však nepřevzala a o školu se nestaral nikdo1. Budova chátrala1. Stropy v obytné místnosti hrozili sesunutím. Dřevěné stany byly červotočivé. Štěrbinami foukal dovnitř vítr i po nouzovéopravě po r. 1830 a v r. 184553. Konečně v r. 1851 shledal okresní komisař Sternfeld školu za naprosto zchátralou a učebnu pro sto docházejících dětí malou1. Z příkazu varského hejtmanství vystavěla obec na místě staré školy, jež byla stržena, zděnou školní budovu1. Vysvětil ji dne 27 července 1853 vikář Rustler53. Do nové školy mimo jiné bylo pořízeno 22 kusů dřevěných lavic tak důkladných, že vydržely až do r. 19551. V r. 1865 měla dražovská škola na jediného učitele 131 dětí1. Do opakovací školy, fungující o nedělích odpoledne, bylo v r. 1845 zapsáno 44 dětí53. Podle nového školského zákona byla v Dražově v lednu 1870 zvolena trojčlenná místní školní rada s předsedou Janem Jakobem v čele. Týž byl také zvolen tehdy místním školním inspektorem53. Škola byla zrušena v roce 19622.

Doprava

Převzetí autobusové dopravy státem po druhé světové válce znamenalo velký rozvoj. Linka z Varů do Stanovic byla obnovena brzy po r. 1945 a spojů přibývalo1. Tak v r. 1956 měly Stanovice devětkrát denně spojení do Varů a zpět1. Třikrát v týdnu jezdil navíc ještě noční autobus. Kolem r. 1950 byla linka prodloužena do Dražova a nedlouho poté do Hlinek1. Když v r. 1957 autobusovou dopravu z Březové do Varů převzaly karlovarské městské dopravní podniky, byl počet spojů do Stanovic omezen na šest denně, v sobotu na osm a v neděli na tři1. Kromě linky Vary- Březová- Stanovice- Dražov- Hlinky probíhá stanovickou farností linka Vary- Březová- Háje- Kolová- Pila a linka Vary- Olšova vrata- Pila- Javorná1.

 

Po roce 1945

Po druhé světové válce patřily Javorná, Hlinky, Rybničná, Nové Kounice, Teplička a Dražov k okresu Teplá, jenž byl později přenesen do Toužimi1.

Dne 20. února 1945 k večeru přeletělo přes Stanovice ruské letadlo a vysadilo u Dražova tři sovětské výsadkáře4. Jednomu z nich se nepodařilo včas se odpoutat od padáku, v blízkosti se nalézající Němka na něho upozornila, náhodný německý voják jej zajal a předal policii1. Druhý výsadkář byl zastřelen při přestřelce s vojenskou hlídkou a tepličskou domobranou na samotě Zimní stráň nad Tepličkou27. Třetímu sovětskému výsadkáři se podařilo skrýt1.

Hned po 5.5.1945 Karlovy Vary obsadila americká armáda, stejně tak Stanovice, kde však podle dohody později ustoupila a na její místo později přišla Rudá armáda5. Ta měla svoje stanoviště v Dražovském lesíku, později v hostinci ve Stanovicích5.

V roce 1949 z nařízení vlády byly zřízeny Krajské národní výbory a dosavadní Zemské národní výbory byly zrušeny5. Republika byla rozdělena na 19 krajů5. Zřízením krajů byli jmenováni k Místním národním výborům újezdní tajemníci. Střediskem se staly Stanovice a M.N.V. byly v Dražově, Tepličce, Kolové, v Hájích, Pile a Stanovicích5.

Ve Stanovicích, Dražově a Hlinkách fungovaly prodejny potravin s měsíčním obratem (100.000,- Kčs, 60.000,- Kčs a 65.000,- Kčs)4. V roce 1984 byl konečně zpracován projekt na přívod pitné vody z Hájů4. V Dražově došlo k úpravám prodejny potravin, včetně místnosti výčepu4. V roce 1988 V akci “Z” bylo vystavěno tenisové hřiště ve středu osady4.

 

 

 

Použitá literatura:

1, 3 – Dějiny Stanovic a stanovické farnosti, Archiv Karlovy Vary, Farní úřad Sedlec, 1957

2 - Stanovicko: 1358 - 2008. 1. Stanovice: Obec Stanovice, 2008.

3 – Kronika obce 1949 – 1956, Místní národní výbor Stanovice

4 - Kronika obce 1981, Místní národní výbor Stanovice

5 - Kronika obce 1949 – 1956, Místní národní výbor Stanovice

7 – Gemeindelexikon von Böhmen, Vídeň, 1904.

8 – Pamětní kniha stanovické fary. Založena 1836, vedena do roku 1938.

11 – Sommer: Das Königreich Böhmen, 1847.

12 – Jar. Schaller, Topografie des Königreichs Böhmen, 1785, díl II. z let 1597 – 1630.

13 – Protestantská křestní matrika z let 1597 – 1630.

20 – Berní rula z roku 1654.

21 – Pamětní kniha vsi Hájů z roku 1922 – 1938.

22 – Josef Johann Lenhart, Karlsbads Memorabilien von Jahre 1325 bis 1839, Praha, 1840.

23 – Dr. Anton Gnirs: Topographie der historischen und Kunstgescnichtlichen Denkmal in der ČSR, Augsburg, 1932.

27 – Pamětní kniha obce Stanovic. Založena v roce 1927 stanovickým učitelem Ant. Heinzem a jím vedena do roku 1931. Do roku 1939 ji vedl řídící Ferd. Kussbach a do roku 1945 řídící ve výsl. Karel Krause.

40 – Herder: Konversations-Lexikon.

46 – Pamětní kniha stanovické fary od roku 1938.

51 – Augustin Sedláček, Hrady a zámky.

53 – Pamětní kniha triviální školy v Dražově, založ. 1855 učitelem Sewelinem, vedená jím do roku 1870.

66 – Liber erectionum paroeciae donawicensis. Založeno 1736. Obsahuje spisy mešních nadací, pamětní knihu od roku 1725, opisy zakládacích listin při obnově farnosti, staré inventáře 

 

 

Dražov

Dražov - kaple sv. Víta

Dražpv - pohled na obec někdy kolem roku 1900

Dražovská kaple před rokem 1957

náves v Dražově v roce 1976

Pohledn abudovu bývalé ZDŠ, vpravo bývalá prodejna potravin




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje