Doupov — vznik a zánik prosperujícího města

Téměř nepatrné zbytky kdysi prosperujícího městečka Doupova, nazývaného též Duppau, Tuppaw a nebo Kaupow, lze nalézt v centru Vojenského výcvikového prostoru Hradiště na samém dně bývalého stratovulkánu.

Historické sídlo vladyckého rodu Doupovců z Doupova vzniklo pravděpodobně již v první polovině 11. Století. Nejstarší dochovaná písemná zpráva o Doupovcích pochází však až z roku 1281. Dle Wirtha ale předchůdci Doupovců obývali původní Doupovskou tvrz již v roce 1119. V druhé polovině 14. Století lze o Doupově hovořit jako o městečku, vzniklém a prosperujícím pravděpodobně v závislosti na blízkosti nedalekých obchodních cest.

Doupov, stejně jako okolní vesnice, se staly roku 1421 obětí křižáckého tažení. Po nájezdu křižáků byl Doupov vypleněn a obyvatelé pobiti. O tom svědčí i fakt, že povýšení na město bylo Doupovu posvěceno až po 93 letech roku 1514.

V polovině 15. století Doupov získávají Žďárští ze Žďáru, kteří panství rozdělili na dvě části: tvrz s polovinou Doupova a druhou polovinu s přilehlými vesnicemi. V polovině 16. století polovinu s tvrzí získal Bohuslav Strachota z Kralovic, zbylou část ovládl Jan Mašťovský z Kolovrat. Stachotova polovina záhy několikrát změnila majitele, až v roce 1528 se dostala do držení Huga z Leisneku, který roku 1546 kupuje Mašťovskou polovinu Doupova a spojil tak rozdělené državy. Od poloviny 16. století Doupov vlastnili Šlikové, protože Hugova dcera Brigita se provdala za Albertina Šlika z Holejče. V roce 1562 se správy majetku ujímá jediný syn Krištof a po něm jeho syn Albín. Za držení rodu Šliků dochází ke konečné germanizaci města, k rozkvětu a k potvrzení starých městských práv. V roce 1579 byla postavena radnice a kolem roku 1580 byla doupovská tvrz přestavěna na renezanční zámek. Koncem 16. století zde byla již katolická a luterární škola. Dne 29. 9. 1599 vyhořel farní kostel, fara, radnice, škola a 16 domů.

Po třicetileté válce Doupov několikrát mění majitele. Po roce 1620 vlastnili Doupov Vilém z Verduga, František Josef Julius z Verduga, Gottfried z Lützau, knížata Colloredo - Mansfeldové, Hohenlohe-Barteinští, Gabriela z Dietrichsteina, Eugen Černín z Chudenic a od roku 1858 až do konce druhé světové války patřilo panství rodině Zedwitzů.

Původ domovského znaku je zahalen tajemstvím. Nevíme dobře kdy vznikl, ani za které vrchnosti. Modrý štít a v něm zlatá váza se třemi stříbrnými rozkvetlými květinami na zelených stoncích, majících po dvou lístcích. Polepšení se znak dočkal až za vlády Šliků, kdy byl doplněn o atributy městského opevnění - městských hradeb s otevřenou branou a dvou věží. O původu Doupovského znaku se rozšířila pověst, že předchůdce rodu Doupovců z Doupova Jan Jiří, původním povoláním mlynář, vymýtil v roce 1118 les a postavil domy. Při stavění základů našel pohanské obětní hrnce a jeden z nich dal proto novému znaku spolu se třemi bílými růžemi, které prý připomínaly čistou katolickou víru. (Tento odstavec čerpán z knihy „Znaky a pečetě západočeských měst a městeček", Jan Pelant, Západočeské nakladatelství, 1985. ).

Dále se v Doupově nacházel rokokový kostel Nanebevzetí Panny Marie, který byl nově postaven v polovině 18. století. Uvnitř kostela se nacházel mramorový náhrobek hraběte Ferdinanda Verduga z roku 1672. Již předtím zde stával starý kostel, doložený z roku 1361. Nad kostelem se nacházel čtyřkřídlý zámek s věží a parkem. Z rybníčku v zámeckém parku byla zásobována kašna na náměstí. Náměstí zdobily čtyři kamenné plastiky svatých v lipové aleji a to sloup Panny Marie z roku 1698, sv. Jan Nepomucký z roku 1731, sv. Antonín Paduánský z roku 1754 a sv. Roh z roku 1760.

Na jihovýchodním okraji města byl situován konvikt piaristů s gymnáziem, původně založený jako jezuitská kolej roku 1773, s kostelem sv. Alžběty z roku 1769. Na severozápadě od města bývala tzv. Buchenkapelle - kaple Panny Marie Čenstochovské, opředená řadou pověstí o zázracích. Na malém pahorku nedaleko stojí ještě dnes, idylicky nad městem, novogotická zdevastovaná hrobka Zedwitzů z 19. století. Roku 1850 se stal Doupov soudním okresem. Soud se z nevyhovujících prostor přesunul do nové budovy na náměstí. V 19. století byl Doupov znám jako středisko soukenictví, dále zde bylo 11 koželuhů, řada ševců, cihelna, palírna, 3 hostince, sušárna ovoce. Po první světové válce byly v Doupově kromě pošty, četnické stanice, záložny a spořitelny také vinárny, 2 hospody, 5 cukráren, 4 mlýny a parní pila.

Po roce 1945 bylo německé obyvatelstvo odsunuto a přišli noví obyvatelé. Ale i ti museli Doupov zanedlouho nuceně opustit, a to z důvodu začlenění celé oblasti do Vojenského výcvikového prostoru Hradiště. Vysídlení Doupova bylo zařazeno do třetí etapy, tj. vysídlení do 15. 5. 1954.Dnes Doupov připomíná pouze několik orientačních cedulí, skupina statných lip, několik skoro okem nepostřehnutelných základů domů, několik schodů kdysi vedoucích ke kapli, budova skladiště ze začátku 20. století a nedaleko stojící hrobka Zedwitzů.

 

Zdroj informací:

www.zanikleobce.cz, www.doupov.ic.cz

Všechny fotografie byly pořízeny na základě legálního (povoleného vstupu) do VVP Hradiště

Diskusní fórum na toto téma zde

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje