Česnáček lékařský – Alliaria petiolata L.

Brukvovité – Brassicaceae

Lidový název: česnečina, zaječí česnek

Popis: Dvouletá vytrvalá bylina s vřetenovitým kořenem dorůstající výšky až 80 cm. Lodyha přímá, nevětvená, slabě hranatě rýhovaná, v dolní části s dlouhými chlupy. Přízemní listy mají čepel lysou s charakteristickým srdcovitým tvarem, na okraji vroubkované až oddáleně hrubě zubaté, řapíky mají řídce chlupaté. Květy v jednoduchých někdy větvených hroznech až 6 mm velké, bílé. Plodem je dlouhá šešule dosahující délky až 7 cm.

Doba květu: duben až červen

Hemikryptofyt: vytrvalé rostliny, pupeny ve vegetačním klidu těsně nad zemí, chráněny odumřelou hmotou a sněhem proti mrazu

Význam: Tradičně používán v lidovém léčitelství (nať v čerstvém stavu k obkladům atd.). V zahraničí je občas používán jako salátová rostlina, nať v jarním období obsahuje nezanedbatelné množství vitaminu C. Obsahuje glykosid sinigrin, při porušení pletiv se působením myrosinasy uvolňují štiplavé a čpavé isothiokyanáty. Původcem česnekového pachu jsou thiosloučeniny obdobné sirným sloučeninám česneku. (Tento odstavec čerpán s knihy Květena České republiky 3.-Academia 1992).

Účinky: Užívá se při močových a dýchacích problémech, při zánětech ústní dutiny a na ošetření ran.

Celkové rozšíření: velmi hojný

Rozšíření na Karlovarsku: hojně ve světlých listnatých lesích, rumištích a podél toků na náplavech

Biotop: Listnaté lesy, lesní lemy, pobřežní křoviny, parky, zahrady, hřbitovy. Nitrofilní druh.

Záměny: nejsou možné