Blatenský příkop

Rozvoj těžby a zpracování rud nebyl myslitelný bez energie pro pohon vodotěsných strojů a především úpraven. Jedinou ekonomickou použitelnou formou energie zde byla voda. Její zdroje nebyly nikdy příliš veliké a v suchých létech i v krutých a dlouhých zimách jí bylo málo. S vodou se úzkostlivě hospodařilo, byla určena především pro doly a úpravny a teprve přebytečnou vodu mohli těžaři využít pro rýžoviště.

V první třetině 16. Století byl blatenský důlní revír zásobován vodou v podstatě ze dvou zdrojů: z říčky Černé a z Blatenského potoka. Další prudký rozvoj kutacích prací v lesních cínových dolech v odlehlejších terénech záhy způsobil citelný nedostatek vody, který již nebylo možné ze stávajících zdrojů odstranit. V letech 1540 - 1554 bylo proto blatenskými těžařskými společnostmi vystavěn umělý vodní příkop o délce 12 kilometrů a šířce téměř 2 metrů, jenž odváděl vodu z Černé asi 2 kilometry západně od Božího Daru v nadmořské výši 975 metrů. Jeho trasa vedla kolem božídarských rašelinišť mírným spádem po vrstevnicích přes Myslivny, Rýžovnu, Bludnou a severní úbočí Blatenského vrchu (1043 m.n.m.) do Horní Blatné (890 m.n.m.), kde vyúsťoval do Blatenského potoka. Stavitelem díla byl Štěpán Lenk. Pro kontrolní pochůzky a údržbu toku byly po jeho obou stranách navršeny 1,5 - 2 metry široké náspy. Proti zavátí sněhem byly obě strany příkopu hustě osázeny smrky. Kromě toho se v zimě mnohé úseky zakrývaly tyčovinou a smrkovými větvemi proti zamrznutí a zapadání sněhem. Na četných místech byl přítok vody regulován hrázemi, stavidly, přepady a odváděcími kanály. V případě vysoké vody se její část podle potřeby odpouštěla postranními koryty zpět do Černé. Protože vodní příkop svým tokem přetínal řadu místních komunikací a potoků, bylo na něm zbudováno několik lávek, můstků a dřevěných přetokových žlabů, z nichž se dodnes jeden zachoval poblíž Mysliven. Některé části kanálu byly vyzděné či vydřevované a celoročně kryté dřevem. Je pochopitelné, že toto důležité vodní dílo vyžadovalo soustavnou údržbu. Blatenská městská rada proto zaměstnávala několik stálých dozorců, kteří měli za úkol konat pravidelné pochůzky podél příkopu a odstraňovat vyskytující se závady.Blatenský příkop měl ve své době značný hospodářský význam. Zásoboval vodou velkou část blatenských důlních zařízení, rýžoviště, rudné mlýny a zajišťoval dostatek vody při hašení požárů. Jeho vybudování vyvolalo další výrazné oživení důlní činnosti, zvláště v terénech Blatenského vrchu, Sněžné hůrky a Jeleního vrchu, zde vznikaly desítky nových dolů. Již v roce 1541 bylo na příkopu vystavěno 12 nových stoup a řada hnutí.O vodu a práva využívání příkopu vedli blatenští v minulosti četné spory s těžaři a rýžovníky z Božího Daru a Rýžovny (největší v letech 1564 a 1615). Blatenská městská rada si na rušivé zásahy sousedů několikrát stěžovala až v Praze a ve Vídni. V roce 1570 získala od Maxmiliána II. zvláštní výnos, kterým panovník prohlásil ochranu vodního příkopu a udělil Horní Blatné dědičné právo vybírat po všechny časy vodní poplatky a sladovné. Toto privilegium bylo roku 1613 potvrzeno králem Matyášem. Ještě z konce předminulého století však máme zprávy o opakovaných třenicích Horní Blatné s obyvateli Rýžovny a Mysliven, kteří si z příkopu tajně zavodňovali louky. Svědectvím úzkostlivé snahy blatenských o přesné vymezení pozemků příslušejících k příkopu a zabezpečení jejich nedotknutelnosti jsou desítky kamenných mezníků, jimiž jsou osazeny obě strany vodního díla. Je do nich vytesáno písmeno „E", iniciála německého slova Erbwassergraben, což značí dědičný vodní příkop. Několik mezníků pochází ještě z doby kolem roku 1800. V polovině minulého století přestal příkop zcela sloužit důlním účelům, byl však vydatně využíván místními průmyslovými provozy a zachoval si význam pro požární ochranu. Jeho majitelem se stala obchodní společnost vodního příkopu, založená v Horní Blatné roku 1872. Jejím předsedou byl vždy starosta města. Svůj majetek si zajišťovala zápisy do pozemkových knih. Jednotlivý členové společnosti platili příspěvky podle rozsahu svých užitků z vodního příkopu. Tento způsob vlastnictví a správy příkopu se v podstatě udržel až do roku 1945. Společnost vodního příkopu zajišťovala všechny nutné údržbové práce a opravy. Rozsáhlejší novodobé opravy příkopu byly realizovány v letech 1890 a 1920. Po poslední regulaci r. 1920 bylo na trase příkopu registrováno 25 můstků a přejezdů, 12 přepadů pro velkou vodu, 1 vodní převod a 40 lapačů štěrku a písku.Dnes je Blatenský příkop téměř zapomenutou technickou památkou. Již dlouhá desetiletí neslouží svým někdejším účelům. Kdysi důležité vodní dílo je stále více zanášeno, zarůstá lesem, trávou a je lokálně pohlcováno i rašeliništěm. V roce 1980 byl Blatenský příkop zařazen do státního seznamu nemovitých kulturních památek.

Zdroj: informační tabule u Božího Daru

Další informace o Blatenském příkopě na tomto webu:

Naučná stezka Blatenský příkop

 

 

Blatenský příkop

Blatenský příkop pod Blatenským vrchem, poškozená část koryta

Blatenský příkop pod Blatenským vrchem

Blatenský příkop u Bludné

Blatenský příkop u Bludné

Blatenský příkop u Bludné

Blatenský příkop u Bludné

Blatenský příkop u Božidarského rašeliniště

Blatenský příkop u Rýžovny

Blatenský příkop

blatensky-prikop1.jpg




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje