Historie porcelánek v Rybářích
Již před čtyřmi lety jsem se začal zajímat o to, jak vypadaly Rybáře dříve, co stálo na Růžovém Vrchu a jak zde lidé vlastně žili. A tak se stalo, že se mi podařilo nazdařbůh náhodou dát dohromady knihu o celých předválečných Rybářích.
Porcelánka Karla Knolla
Dne 20. 9. 1842 koupil obchodník a majitel domu v Karlových Varech Carl Josef Knoll od Anny Beerové pozemky v nedalekých Rybářích, včetně dílny na kameninové roury, kterou zdědila po svém muži. Knoll byl podnikavým obchodníkem a dovedl pohotově reagovat na situaci na trhu. Věděl, že poptávka kupců o kameninu stále klesala, ale zvyšoval se zájem o porcelán. Továrny na kameninu měnily svůj program a přecházely na výrobu porcelánu.Všechny tyto nové porcelánky potřebovaly ke své výrobě kaolin. Rozhodl se proto zřídit na zakoupených pozemcích v Rybářích plavírnu, surovinou potom zásoboval blízké i vzdálenější porcelánky.Finanční úspěch jeho podnikání byl tak dobrý, že již za šest let v roce 1848 mohl plavírnu rozšířit a postavit vlastní továrnu na porcelán. Povolení k výrobě porcelánu obdržel 17. 8. 1848. Firma měla název „Karlsbader Porzellanfabrik Carl Knoll, Fischern bei Karlsbad".Roku 1866 postavil Knoll svou vilu, dnes dům dětí na Čankovské ulici, čp. 55.
Po smrti Carla Josefa Knolla 14. 5. 1868 převzali podnik jeho synové Adolf, Karl mladší a Ludwig, kteří porcelánku zvětšili. Ze dvou původních pecí, pálili jeho synové už ve čtyřech kulatých pecích o celkovém obsahu 350 m3. Roku 1870 byl založen v porcelánce sbor továrních hasičů.Čtvrtý syn Carla Knolla, jménem Gustav Knoll, zřídil roku 1872 továrnu na kamna a provozoval ji do roku 1876. Potom přešel na výrobu uměleckých porcelánových květin. Nakonec byl tento podnik začleněn do stávající rodinné porcelánky a v roce 1930 prodán městu Rybáře. Výtěžek z prodeje byl použit k racionalizaci porcelánky. V novém městském areálu nyní parkovaly popelářské, kropící a jiné vozy údržby. Koncem 30. let byla jedna budova městských podniků upravena jako chudinský dům. V 70. letech sídlil v areálu Zemědělský stavební podnik n. p. Částečně zachovaný areál této 2. části porcelánky byl zbořen kvůli výstavbě sídliště na Čankovské zřejmě roku 1988. Roku 1885 byly v Knollově porcelánce zprovozněny 2 stejnosměrné generátory pro osvětlení provozu a také vybudována tovární telefonní síť, dále nainstalovány 4 parní stroje pro provoz plavírny, soustružny, mlecího stroje a pro továrnu na porcelánové květiny.V roce 1900 patřila porcelánka Knoll k nejlepším výrobcům porcelánu v Čechách. Měla svoji účast na národních i mezinárodních výstavách.Od roku 1903 se potom majitelé střídali, ale největší podíl měli Weberové, kteří v Rybářích ještě vlastnili pivovar a hotel s varieté.Po skončení 2. světové války přebírá dne 16. 7. 1945 továrnu kapitán Emanuel Polan, jako národní správce. Dekretem prezidenta Republiky Dr. E. Beneše ze dne 24. října 1945 byla porcelánka Carl Knoll znárodněna. Vládními vyhláškami ze dne 7. března 1946, bylo se zpětnou platností k 1. 1. 1946 zřízeno 6 národních podniků.Porcelánka Knoll byla začleněna do n. p. „První česká továrna na porcelán", Karlovy Vary. Mezi roky 1949 - 1951 byla ,,Knolka" pro zaostalost a nerentabilnost z tohoto národního podniku vyřazena a objekty začaly být využívány jako sklady. K tomuto účelu sloužily až do roku 1990. Například v secesním objektu vzorkovny z 20. let, který stojí dodnes, byl sklad televizorů.V areálu zapomenuté porcelánky dnes působí několik menších společností.
Japonský pavilónek
V roce 1885-86 nechal postavit Carl Knoll na ostrůvku Mlýnského rybníka tzv. Japonský pavilón, který svou architekturou napodoboval pagody. Jeho stěny i střecha byly obloženy deskami z porcelánu, dekorované v japonském stylu. Návrhy zhotovil Adolf Miessner a dekoraci provedli Wilhelm Jessl a Hermann Zimmermann.Na druhém, ještě menším ostrůvku nechal Knoll umístit rozličné druhy exotického vodního ptactva a deset párů labutí.Vystavěním ojedinělého objektu tak na svoji továrnu upoutal pozornost tisíců lázeňských hostů nedalekých Karlových Varů.Na stěnách pavilónku zhotovených z tzv. parianu (neglazovaného porcelánu), fajánse a tvrdého porcelánu, se nacházely čtyři malé a osm velkých maleb. Ty podle japonské tradice zobrazovaly v nadživotní velikosti různé druhy ptáků na pozadí japonských rostlin. Zvláště výzdoba stropu byla unikátní. Byla tvořena porcelánovou vegetací, vymodelovanou a vybarvenou do všech podrobností včetně listů, okvětí, pestíků a tyčinek. Každý návštěvník světoznámých lázní chtěl také vidět proslulý Japonský pavilon a v něm navštívit orientem vonící restauraci a ochutnat nabízené čínské, indické a cejlonské čaje. Atmosféru tohoto jedinečného místa dokreslovala také dámská obsluha, jež vítala hosty oblečena do japonských kimon.V roce 1900 byl tento pavilón rozebrán a vystaven na Světové výstavě v Paříži. Pak byl zase přivezen zpět a znovu složen. To byla tenkrát velká událost. V rámci odpoledního výletu mohli karlovarští lázeňští hosté pavilónek na Rolavě navštívit. Pravidelný spoj jezdil od Lázní III. Než odjel autobus zpět do Karlových Varů ke kolonádě, člověk se projel na lodičce, byl po obědě, poslechl si rádio a měl plnou tašku porcelánu.Od 2. světové války nebyl pavilónek udržován. Začalo zatékat střechou a dřevěná konstrukce byla napadena hnilobou. Křehká stavba zůstala bohužel celých 10 let bez údržby a v r. 1952 byla nosná konstrukce v tak špatném stavu, že nakonec bylo rozhodnuto o demolici. Vandalové dokonali dílo zkázy opuštěného objektu, a tak zchátralý a vytřískaný pavilónek byl oficiálně stržen někdy v r.1953. Málokdo už ale ví, že hned za Japonským pavilónkem stávala Pivní světnička, která byla zbořena v téže době. Ve Stavebním archivu v K. V. se dochovaly nákresy této stavby. V létě se obsluhovalo v pavilónku a vařilo se zde v čp. 427. V zimě bývalo totiž v pavilónku chladno a chodilo se do této pivní světničky zařízené ve staroněmeckém stylu. Na rybníce se potom provozovaly různé zimní sporty. Po válce zaměstnanci bývalé porcelánky ještě dlouho chodili na obědy do této budovy.
Knollova porcelánka během let vyráběla:jídelní, kávové a čajové soupravy,hotelový porcelán,různé hrnky a šálkovinu,výrobky v secesním tvaru,luxusní soupravy s bohatou dekorací emailem, dekorace s květinovými motivy,lázeňské dekorované pohárky, popelníky,hlavičky pro panenky,obkládačky na stěny,figurální plastiky,a drobné figurky na témata z blízkého Orientu.
Porcelánka bratří Schwalbů
Roku 1878 založila firma Heckmann & Co. porcelánku v Rybářích v čp. 67, nedaleko chebského mostu. Porcelánka měla jméno: Heckmann & Co., Porzellanfabrik, Fischern bei Karlsbad. Roku 1882 koupili porcelánku bratři Schwalbové. Porcelánka dostala jméno Brüder Schwalb, Porzellanfabrik, Fischern bei Karlsbad. O velikonocích 1883 továrna vyhořela a výroba byla zrušena. Firma tou dobou již vlastnila porcelánku v Merklíně a tam bylo i její sídlo. Později byla v místě zřízena továrna na kovové rolety Josefa Botheho.Ještě v roce 1937 vlastnil potomek Kamill Schwalb dům na Sokolovské ulici a to čp. 178. Ohledně vývoje porcelánky u Chebského mostu mohu ještě sdělit jednu nesrovnalost v pramenech: továrna Josefa Botheho byla údajně založena roku 1880, to ale nesedí s dalším vývojem porcelánky, která v tom místě ještě 3 roky působila. O této porcelánce jsem nenalezl bohužel žádné další informace.
Prameny k textům o porcelánkách:
Ortskunde der Marktgemeinde Fischern, 1895, Josef LochschmidtKouzlo keramiky a porcelánu, 1985, Alena BraunováPromenáda 6/96, Jap. pavilónek, Milan AugustinČeská keramika, 2003, Milan KonečnýBulletin Moser, jaro 2006, str. 16, Jap. pavilónek, Jiří Böhmvzpomínky pamětníků: Ivana Schafera, Huberta Klee, Antonína Foglarajinak přispěli: Vladimír Dlesk, František Webertéž odkazuji na svou knihu: Město Rybáře, 2008, Libor Huml
Milné informace o pavilónku naleznete například na:
www.ptejteseknihovny.czwww.kr-karlovarsky.czkniha: Album starých pohlednic - Západočeské lázně
Majitelé Knollovy porcelánky: 1848 - 1868 Carl Knoll1868 - 1903 Adolf, Karl a Ludwig Knoll1903 - 1925 Anton Weber, Wilhelm a Alfred Lorenz, (vnuk Karl Knoll se 1905 vzdává podílu)1925 - 1935 Rudolf Weber, Wilhelm Lorenz, Alfred Lorenz (zadluženost továrny)1935 - 1942 Rudolf Weber, Wilhelm Lorenz, Heinrich Endres1942 - 1945 Ernst Mayer, Mathilde Endres1945 - ? národní správce Emanuel Polan
Pracovníci:
1887 4231892 4191895 3501900 183 ( z toho 27,3 % žen )1937 450
Majitelé 2. rybářské porcelánky:
1878 - 1881 Heckmann & Co.1881 - 1883 Gebrüder Schwalb
Na Růžovém Vrchu, dne 22. 11. 2008 Libor Huml
RSS kanál