Bez černý — Sambucus nigra L.

Zimolezovité – Caprifoliaceae, Bezovité – Sambucaceae

Lidový název: bezinky, domácí bez, bezoví, hulák, smradlák, bez smradlavý.

Popis: Nejznámější ze tří našich bezů, vytrvalý větvený keř dosahující výšky kolem 2 až 5 m. Listy lichozpeřené s dvěma pilovitými lístky dosahující délky až 25 cm. Listová čepel většinou nazelenalá, u zahradnických kultivarů i jinak zbarvená. U mladých prýtů je charakteristická bílá pěnovitá dřeň. Kmínky i větve jsou poměrně tlusté, s výraznými lenticelami. V době květenství je tento keř velmi nápadný a takřka nepřehlédnutelný. Chocholičnaté květenství s malými drobným kvítky 5četné s nepatrným kalichem, dosahující průměru až 20 cm. Barva květenství bílá, díky velkému obsahu pylu častěji žlutobílá. Plodem je drobná černá bobule (lidově bezinka) se 3 až 5 jednosemennými oříšky.

Doba květu: červen až červenec.

Léčivka: výrazná léčivka, jedna z nejpoužívanějších a nejpraktičtějších.

Léčivé části rostliny: květ a plod, v některých případech i listy a kůra.

Účinné látky: květ: glykosidy ( např. rutin neboli vitamín P), silice, třísloviny. V plodu hojně organické kyseliny, karoteny, Vitamín C a B. S listy a kůrou je potřeba zacházet velmi opatrně, obsahují totiž toxický glykosid sambucinigrin, jehož nežádoucím účinkem je například zvracení, nadměrné močení, dávení a celkové nechutenství.

Účinky: užití při chorobách cév, při horečce, proti nadměrnému pocení, močopudný, při potížích trávicího ústrojí. Vnější obklady proti uhrovitosti pleti.

Ochrana: hojný, není ohrožen.

Celkové rozšíření: na celém území ČR velmi hojný.

Rozšíření na Karlovarsku: na celém území velmi hojný na málo obdělávaných půdách, minimálně náročná dřevina, roste stejně na stanovištích s velkým množstvím světla, i na stanovištích takřka bez slunečních paprsků. Často na půdách s vyšším obsahem vápníku, stejně tak dobře snáší zasolené půdy.

Biotop: poměrně často společně se svým příbuzným bezem červeným v lesích, lesních pasekách a průsecích, na křovinatých mezích, stráních, skládkách a zahradách. Dobře se mu daří na půdách bohatých dusíkem a na půdách zmokřelých.

Klasifikace biotopu: L4 - Suťové lesy X8 - Křoviny s ruderálními a nepůvodními druhy

Zajímavosti: I přesto, že květ bezu obsahuje velké množství pylu (což je patrné zejména při sušení nebo výrobě bezové limonády, či řízků) obsahuje květ poměrně málo nektaru, takže z hlediska včelařství je tato rostlina méně přitažlivá. Stejně tak jeho vůně, při promnutí listů. Výrazná odpuzující vůně bezů, je způsobená zvláštní skupinou bílkovin tzv. lektiny. K čemu vlastně rostlina lektiny potřebuje? Lektiny jsou obranné látky rostlin. Ve většině případů se jedná o látky toxické a to jak u člověka tak u hmyzu. Po průchodu do trávicího traktu se vážou na střevní stěny a zásadně mění trávicí metabolizmus.  

Záměny:

Bez chebdí (Sambucus ebulus) prášníky má fialové (bez černý žluté). Nevětvený (bez černý větvený). S 2 až 5 páry lístků, u bezu černého lístky nejčastěji dva. Koruna bílá až růžová (u b. černého bílá až slabě nažloutlá).

Bez červený (Sambucus racemosa) často doprovází Sambucus nigra na společných stanovištích. Květenství má vejcovité oproti výše uváděnému druhu, který má květenství chocholičnaté. Plody červené.

 

 

 

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje