Příroda Karlovarska.cz

Vřídelní kolonáda byla také ze dřeva

Před sedmdesáti lety, počátkem dubna 1939, začala v Karlových Varech stavba jedné z Vřídelních kolonád. Byla jen provizorní, dřevěná. Nahradila nejskvostnější kolonádu - které dal podobu vídeňský ateliér architektů Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera.

K objasnění důvodů, které vedly ke stavbě provizorní kolonády, je zapotřebí vrátit se v čase o několik měsíců před zmíněný okamžik. Nad vřídelní město se tehdy 4. října 1938 snesl zlověstný stín. Nebyl to stín olovnatě zbarvené podzimní oblohy, ale blížící se zkázy. Do Karlových Varů - Karlsbadu, nejznámějšího města odtrženého českého pohraničí, přijel Adolf Hitler.

Tisíce zfanatizovaných Němců si v této emocemi rozvášněné době ještě ani ve snu nedokázaly představit, co je v blízké budoucnosti čeká a jaké strašlivé oběti národ český i německý přinese. Bylo ironií osudu, že právě světoznámé lázně se ještě před vypuknutím války staly obětí zvůle, destrukce, devastace a násilí.Již za šest týdnů po osudové návštěvě führera v Karlsbadu byla o Křišťálové noci vypálená židovská synagoga v Sadové ulici. Pod záminkou zchátralosti bylo městkou radou náhle rozhodnuto také zbořit Vřídelní kolonádu.Podle svědectví dodnes žijících pamětníků i bohaté fotodokumentace byla kolonáda po celou dobu své existence vzorně udržovaná. Jediná pravděpodobně možná byla koroze šestnácti železných spojníků, které držely střešní ocelovou konstrukci s litinovou kostrou kupole nad vodotryskem Vřídla. Výměna pár kusů železa by si vyžádala pouze několik montérů na několik dní, nebyl to tedy pádný důvod ke zbourání celého areálu Vřídelní kolonády. Je prokazatelné, že výmluva na narušení statiky, kterou způsobila koroze spojů ve stropu kupole, byla pouhou záminkou k demolici celé kolonády.Stačila průhledná záminka Vždyť velmoc, která dokázala vyrobit desetitisíce tanků, děl, ponorek a letadel, by jistě dokázala opravit třeba celou střechu vřídelního sálu, jen kdyby byla vůle tak učinit. Před vůdcem zářila vize „Tisícileté říše" a pro tu bylo také třeba něco obětovat. Tak pod silným vlivem propagandy karlovarští Němci disciplinovaně vykonali i to, co bylo proti jejich zájmům. V neposlední řadě tu hrála svoji úlohu i vděčnost Němců, že se německy mluvící pohraničí konečně připojilo k říši.Akce byla již počátkem ledna 1939 pečlivě připravena. Rozkaz zněl: za dva měsíce bude kolonáda demontována. Ocelová nosná konstrukce bude rozřezána, měděné plechy ze střech a bronzové plastiky, ozdobné litinové fragmenty budou roztříděny. Vše bude naloženo a odvezeno. Koncem ledna se tak desítky nezaměstnaných Němců dočkaly práce. Po šedesáti dnech bylo 23. 3. 1939 dílo zkázy dokonáno. Hutě Třetí říše dostaly strategický materiál a maršál Göring mohl zaslat snaživým soukmenovcům do Karlsbadu čestné uznání za sběr kovů, které tehdejší vládci města přinesli na oltář říše.

Dřevěná provizorní kolonáda měla dvě části, kolonádní a vřídelní halu. Vřídelní část byla po druhé světové válce prosklena a završena osmiramennou kopulí. Stavba přetrvala až do sedmdesátých let. Poté ji nahradila nynější kolonáda, v době otevření zvaná Gagarinova.

Autor: JIŘÍ BÖHMZdroj: Mladá fronta DNES - karlovarský kraj