Příroda Karlovarska.cz

Lázeňská zastavení J. W. Goetha

Jeden z nejznámějších básníků a dramatiků všech dob, Johann Wolfgang von Goethe, navštívil Karlovy Vary třináctkrát. Vyrážel odtud i do dalších lázeňských měst. Léčil se tu, bavil, sbíral minerály, navazoval kontakty. Goethe se narodil přesně před 260 lety.

Chceme-li dnes připomenout výročí 260 let od narození velkého básníka a také milovníka západočeských lázní Johanna Wolfganga Goetha, můžeme se v tomto omezeném rozsahu dotknout jen několika úseků jeho života. Čtenář tu nenajde podrobný životopis, ani hodnocení díla, ale jen pokus o načrtnutí právě onoho údobí, kdy Goethe pobýval na léčebných pobytech.

V západních Čechách se Goethe poctivě věnoval nejen obnově svého zdraví, ale navazoval i četné kontakty. Jak s urozenými návštěvníky, tak s českými obrozenci i prostým lidem. Vydejme se proto po stopách světoobčana, který si zamiloval Karlovy Vary tak, že byl ochoten je vedle Výmaru a Říma uznat za svůj domov... Poprvé navštívil Johann Wolfgang Goethe Karlovy Vary v roce 1785, kdy ho sem přivedly žaludeční potíže a dna. Od té doby se do vřídelního města opakovaně vracel vždy stejnou cestou - po poštovní silnici přes Loučky a Jenišov. A pokaždé zde nacházel onu pestrou směsici lidí, k níž patřila tehdejší společenská, literární a vědecká smetánka.

V tepelském údolí, které v jedné své básni nazval „zabydleným kouskem ráje", se cítil šťastný a plný duševních i fyzických sil. Bylo tomu tak při jeho prvním pobytu, kdy bydlel v domě Bílý zajíc, i o rok později, kdy využil pohostinnosti domu Tři rudé růže (dnešní Mozart). V blízkém Elefantu pak se svými přáteli oslavil své sedmatřicáté narozeniny.Třetí návštěvu Karlových Varů v roce 1795 si vynutily básníkovy ledvinové potíže. V domě Zelený papoušek (dnešní Madrid) našel nejen vhodné ubytování, ale i dobrou společnost. Také léčení mu jako vždy prospělo.

Osudové setkání Úleva však nebyla trvalá, v roce 1806 se ledviny ozvaly znovu a Goethe musel dát znovu přichystat svůj kočár. Azyl v domě U tří mouřenínů si oblíbil tak, že mu zůstal věrný při všech dalších pobytech až do roku 1820. Zde také došlo k osudovému setkání, jehož význam tehdy nemohl nikdo předvídat. Poznal se s rodinou Levetzowových, jejímž nejmladším členem byla dvouletá Ulrika.Navzdory opakovaným stížnostem na špatné cesty a drahotu v hospodách a zájezdních hostincích se Goethe znovu v roce 1807 vydal do Karlových Varů. Dokonce se zde zdržel mimořádně dlouho, déle než tři měsíce. Důvodů bylo více. Spokojenost s léčbou i se společností urozených pánů a hlavně dam, ale také seznámení s vysloužilým katem města Chebu Karlem Hussem, jehož numismatické sbírky obdivoval.

Nadchla jej rovněž prohlídka Lokte, o němž řekl: „Jeho poloha je krásná, že to nelze ani vypsat." Hlavním důvodem bylo ale to, co vyjádřil v jednom ze svých dopisů: „Cítím se šťasten v pokojné zemi mezi dobrými lidmi".

Střídání lázní Karlovarský pobyt v roce 1808 vystřídal Goethe dvakrát s návštěvou Františkových Lázní, kde byl vždy obklopen dámskou společností. To mu však nebránilo, aby podnikal dlouhé procházky za účelem geologických a mineralogických studií a také další své záliby, kreslení. Častým cílem jeho putování proto byly Svatošské skály a Komorní Hůrka, kterou během svých pobytů navštívil jedenáctkrát.V roce 1810 přivedla Goetha do Karlových Varů povinnost být jako výmarský dvořan členem družiny císařovny Marie Ludoviky. Poslední týdny strávil v Teplicích, kde oslavil narozeniny. Zde také poznal a nakreslil Bílinu, Duchcov a zámek Jezeří.

O rok později absolvoval výmarský host lázeňskou kúru ve společnosti své nemocné manželky Christiany, která zde očividně pookřála a nadšení svého chotě pro Karlovy Vary zcela sdílela. Když sem jako vždy známou cestou přijížděl, zastavil se ve Slavkově v hostinci U červeného vola, kde se dostal do rozepře s hostinským kvůli předraženému účtu. Goethe jistě nebyl chudý, v lázních si platil ne zrovna levné pobyty a navíc si bral s sebou svého sekretáře. Okrádání za jídlo a nocleh během cest si však nehodlal nechat líbit. Do sporu se nakonec vložil krajský hejtman, který nařídil hostinskému vrátit předraženou částku a navíc zaplatit pokutu ve prospěch místních chudých.

Nejdelší pobyt Nejdéle si básník vychutnal Karlovy Vary v roce 1812, kdy zde zůstal čtyři a půl měsíce. Také tentokrát si odskočil do Teplic, kde se uskutečnilo jeho historické setkání s Beethovenem. „Jeho nadání mě uvedlo v úžas," napsal v jednom z dopisů.

Do Teplic mířila jeho cesta i v roce následujícím, kdy zcela vynechal Karlovy Vary. Sem se vrátil až po šestileté přestávce v roce 1818, kdy měl jedinečnou možnost setkat se tu se slavnou italskou zpěvačkou Angelikou Catalani. Své narozeniny 28. srpna roku 1819 oslavil na cestě do Karlových Varů, kam dojel až ke konci sezony, aby si užil klidu a samoty.

Zato v následujícím roce si Goethe pospíšil a Výmar opustil už v -dubnu. Stavěl se v Chebu a v Mariánských Lázních, které ho okouzlily. V Karlových Varech pobyl jen měsíc. Od té doby dával přednost Mariánským Lázním. V roce 1821 tu byl hostem Amálie von Levetzow, jejíž dcera, už sedmnáctiletá Ulrika, ho očarovala. V tomto i následujícím roce se hodně věnoval české historii a dokonce se pokoušel o studium českého jazyka. V obci Krajková zase zkoušel paličkování krajek.

Byla tu však stále Ulrika, na kterou myslel čím dál víc. Srdce více než sedmdesátiletého muže ovládla láska, které se nedokázal a snad ani nechtěl bránit.Touha být nablízku své milované byla důvodem, proč se Goethe v roce 1823 vydal za dámami Levetzowovými z Mariánských Lázní do Karlových Varů. A rovnou do domu U zlatého pštrosa na Staré louce, jen o patro výš, než bydlely jeho hostitelky. S nimi si zajel do Lokte, kde společně oslavili jeho 74. narozeniny.

Odmítnutý kavalír Kladné odpovědi na nepřímo vznesenou otázku o opětované náklonnosti se ale Goethe od Ulriky nedočkal. Dívčino odmítnutí těžce zklamalo starého muže, který do hloubi duše raněn opustil 5. září své milované Karlovy Vary. Navždy. Jak sám řekl, „ztratil vesmír a ztratil sám sebe". Naštěstí pro lidstvo se Goethe se svou bolestí vyrovnal hrdinsky. Svůj milostný cit i smíření s osudem vložil do krásných veršů nesmrtelné Elegie z Mariánských Lázní.

Portrét Goetha jako milovníka západních Čech dokreslují dvě epizody, které se shodou okolností časově překrývají. Při jeho návštěvě Sokolova v roce 1822 se již uznávaný básník a vysoce postavený člověk setkal s místním rodákem Antonen Fürnsteinem, básníkem lidovým a navíc těžce zdravotně postiženým. „Spatřil jsem Fürnsteina", píše Goethe. „Seděl zkřiven na svém dětském vozíčku. Byl to srdce drásající pohled." Proto neváhal hned jednat. Postaral se, aby básníkovy verše vyšly v tisku a připsal doslov. Když mu zaslal i peníze, další jeho příkladu následovali. Nakonec byly básně lidového barda i zhudebněny. To vše díky Goethovi.

Téhož roku se Goethe v Mariánských Lázních setkal s hrabětem Kašparem ze Šternberka, který svým urozeným původem patřil k opačnému pólu než chudičký a těžce nemocný sokolovský básník. Mezi oběma muži vzniklo pevné a plodné přátelství, které neslo všechny znaky velkorysosti a kulturního rozhledu obou vzdělanců. Také pro podporu vědy, které si nade vše cenili, jim nebyla žádná oběť dost velká. Když bylo v roce 1818 zřízeno v Praze Národní muzeum, jeho základem se staly Šternberkovy sbírky a s řadou exponátů vypomohl i Goethe. Ve Šternberském paláci na Hradčanech mělo muzeum také své první sídlo. O mnohém svědčí i skutečnost, že až do Goethovy smrti si oba muži vyměnili 75 dopisů.

Magický monogram JWG Johann Wolfgang Goethe se narodil 28. srpna 1749 ve Frankfurtu nad Mohanem a zemřel 22. března 1832 ve Výmaru. Už za jeho života se jméno Goethe stalo pojmem a k básníkově identitě stačil magický monogram JWG. Kus svého života spojil s Karlovými Vary, které v období let 1785 až 1823 navštívil celkem třináctkrát, což představuje téměř tři roky. Karlovarský historik Stanislav Burachovič o něm řekl, že tím, jak ve světě proslavil Karlovy Vary, si dávno vydobyl titul čestný občan města.

Nejznámější díla

Ifigenie na Tauridě Torquato Tasso Egmont Faust I. a II.díl Král duchů Elegie z Mariánských Lázní Spřízněni volbou Utrpení mladého Werthera Z mého života* Co řekl či napsal některé citáty, úryvky Lépe být smutný s láskou, než veselý bez ní. S kameny je to jako s lidmi - jen zřídkakdy se najde mimořádný. Nová čísla českého časopisu ve mně opět vzbudila přání navštívit tu vzácnou říši, kde jsem tolik let nalézal potěšení i poučení... A tak jsou ty luhy, háje zabydleným kouskem ráje, v kterém každý okřívaje kéž by jako pták zde byl (Úryvek z holdu Vřídlu) Mně ztracen svět, já sobě ztracen hynu, já, jenž jsem býval bohů miláčkem... (Z Elegie z Mariánských Lázní) Kdo už nemiluje a už nechybuje, ten ať se dá pochovat O své karlovarské léčbě mohu říci pouze tolik, že mne mrzí, že jsem s ní nezačal dříve. (1806) Být tento rok odříznut od Varů je pro mne opravdu mrzuté. (1809) Zůstat navždy bytostně spoután s milými Čechami... (1926) Neodvážím se ani vyslovit, jak velice postrádám své každoroční návštěvy a setkání s mnoha bodrými lidmi v Čechách.

 

Zdroj: Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský krajAutor:ANNA FIDLEROVÁ