Slavnostní sál GH Pupp (1907)
Na místě, kde stojí slavnostní sál Puppu, původně byl postaven Naturforschersaal k příležitosti 37. sjezdu přírodovědců a lékařů v Karlových Varech roku 1862.
Potom provizorní dřevěný sál koupila rodina Puppů a zřídila v něm kavárnu. Pro sešlost byl sál přírodovědců zbourán roku 1873 a na jeho místě postaven Cafésalon Pupp s bohatě členěným exteriérem i interiérem.
První desetiletí 20. století je poznamenáno nárůstem počtu hostů hotelu Pupp. 1. října 1905 byl proto také zbourán Cafésalon a podle plánů z roku 1904 vídeňských architektů Fellnera a Helmera byl postaven velký koncertní sál, který mohl být předán 16. dubna 1907. Přidružené prostory slavnostního sálu jsou dílem karlovarského architekta Alfr?da Bayera.
Nová stavba nebyla po libosti Eugenu Linkemu, který ji takto hodnotí v knize Heimatskunde-Kunstgeschichte na str. 38 a 39 (kniha byla vydána roku 1937): „Nepěkná představba před přízemím nebyla pro sluneční plachtu viditelná a v zimě byla obehnána prkenným plotem, takže vidět byla jen velká okna ve vyšších podlažích. Zesílené půlsloupy a pilastry dávají stavbě charakteristický výraz barokního stylu. Z nedostatku vlastního stylu se tato doba omezila jen na to, aby opakovala předešlé stavební slohy, které samozřejmě nemohly stačit k životnému výrazu přítomnosti. A architekti Fellner a Helmer, kteří vytvořili v Karlových Varech nejmonumentálnější díla, se dlouhodobým cvičením přiklonili ke znovuoživení barokních forem.
Architektura střechy je rozčleněna těžkopádnými mansardami, které nedovolují, aby se vůbec prosadila kopule. Dvě vysoko posazené zdobené figury podtrhují tento zlořád ještě bytostněji. Také napojení sálu na roh hotelové budovy s jídelnou zůstalo nevyřešenou úlohou.
Tak málo uspokojivý pohled zvenku a působení světelných paprsků uvnitř díky skleněnému stropu jsou v protikladu. Na krátké straně sálu se nachází hudební jeviště, na ostatních třech stranách sloupořadí, která jsou v patře nahrazena galerií. Méně šťastně je vyřešeno jeviště. Nahoře umístěné zvukové štěrbiny ruší oko a to byl ve skutečnosti důvod, proč byly uzavřeny. Neesteticky působí osazení postav v lomenici jeviště. Nejen, že se pod břemenem svíjely, ale ještě k tomu musely troubit na pozouny. V postraních nikách stojí busty Mozarta a Bethovena (dnes nahrazeny bustami Smetany a Dvořáka). Zadní stěna scény nese překrásné koncertní varhany, které pocházejí od firmy Rieger, Jägerndorf. Tyto varhany jsou díky vysokým nákladům vybaveny nejnovějšími možnostmi zvuku a elektrickým pohonem. Poprvé na ně bylo hráno 2. května 1925.
Nejvděčnější pohled na jednotně matově žluté vybavení sálu nabízí schodiště na galerii. Přitom je také zřejmé, že působení sloupů, díky na nich objímkou při-pevněných svítidlech, utrpělo velkou škodu. Na stěně mezi podesty schodiště vytvořil karlovarský malíř Wilhelm Schneider (1864-1935) dvě malby: Vřídelní víla a Objevení vřídla. Stavebně uměleckou působivost najdeme v klenutí, které je neseno hlavicemi vrchních sloupů a samo nese skleněný strop."
Popis stavby
Půdorys sálu je mírně obdélného tvaru a těsně se přimyká ke Grandhotelu. Mezi sálem a Parkhotelem je úzká mezera, takže pohledově nejexponovanější částí je severovýchodní strana obrácená k řece Teplé.Hlavní sedmiosé průčelí je obráceno k východu do prostoru při řece Teplé, který dnes slouží jako parkoviště pro návštěvníky hotelu. Dříve na tomto místě býval park se vzrostlou zelení. Nad přízemní verandou v celé délce fasády je předsunut balkon, který podepírá šest mohutných konzol, dekorovaných vegetabilními prvky a volutami. Balkon v současnosti není používaný, ani z něho není pěkný pohled, protože pohlížíme na soustavu vzduchotechnického potrubí položeného na střeše verandy.
V patře hlavního průčelí jsou velká okna, zakončená stlačeným obloukem a v osách nad nimi jsou symetricky umístěny štíty. V pásu nad hlavní římsou jsou umístěny medailony bratří Puppů, ozdobené girlandami a volutami. Tři střední osy jsou ukončeny jedním společným štítem, v krajních polích jsou štíty nad každou okenní osou. Meziokenní prostor je členěn polosloupy s kompozitní hlavicí, střední rizalit je ukončen lisénami na vrcholu se zinkovými plastikami stojícími na koulích.
Interiér Slavnostního sálu je členěn při delších stranách a protilehlé straně jeviště sloupy s kompozitními hlavicemi nesoucími galerii, která je rovněž členěna sloupy. Takto je vytvořen volný sálový prostor, jehož velikost ještě podtrhuje stropní skleněná vitraj, dekorovaná malovanými květinami a členěna secesními křivkami. A to už není v provozu původní světelný efekt, kdy byla nad čtyřmi žlutými kruhovými výplněmi a čtyřmi zelenými kapkami s malovanými květy světla.
Ze světel zbyly už jen držáky. Při současném večerním osvětlení sálu, kdy světlo směřuje dolů, skleněný malovaný strop zaniká.
V edikulách vedle jeviště jsou nyní umístěny busty B. Smetany a A. Dvořáka, jejichž velikost není v souladu s prostorem jim vymezeným. Ozdobou sálu je trojramenné schodiště a nad ním balustráda z umělého mramoru, podepřená andělíčky a bohatě zdobená.
Nelze pominout opět důmyslný systém větrání sálu, stejně dobře promyšlený jako v divadle. Lustry ve stropě měly funkci nejen osvětlovací, ale vsazením do mřížkované obruby i funkci ventilační. Vzduch byl přiváděn do sálu v přízemí systémem otvorů v obvodové stěně a odváděn právě mřížkami lustrů v podhledu do prostoru mezi skleněným podhledem a skleněnou střechou a odtud nad střechu. K nastartování systému větrání sloužilo parní topení uložené v prostoru mezistropu po obvodu skleněného podhledu.
Závěr
Ve zdobení Slavnostního sálu můžeme najít prvky tvarosloví barokizujícího jako zprohýbaná křivka zábradlí, roztržený fronton ukončený volutou na balustádě nad schodištěm, rokokový štukový rokaj na schodišti i pronikající secesní prvky na skleněném podhledu sálu. Impozantní vnitřní prostor a přítomná hravost v detailu, to všechno jsou charakteristické prvky pozdního historismu.
Jak se změnil názor na architekturu 2. poloviny 19. století od kritiky E. Linkeho dokládá uměleckohistorické hodnocení objektu Slavnostního sálu GH Pupp ze stavebně historického průzkumu:„Interiér Slavnostního sálu s galeriemi, schodištěm přímo v sále a jevištěm vybaveným varhanami patří mezi několik málo koncertních sálů na tak vysoké úrovni v této době u nás vůbec."
Zdroj: Fellner a Helmer v Karlových Varech, Ing. Anna Zídková, 1997
RSS kanál