Příroda Karlovarska.cz

Karlovy Vary — Lázně I. (1895) — historie objektu

3.12.1892 se v městské radě poprvé projednával návrh na stavbu nového lázeňského zařízení, které mělo být situováno na místě bývalého barokního pivovaru. 27.4.1893 se město usneslo o zadání stavby rašelinových lázní vídeňskému ateliéru Fellner a Helmer a to do výše nákladů 500.000 zlatých.

10.6.1893 se městská rada rozhodla o zařízení nových rašelinových lázní systémem Dr. Zandera ze Stockholmu. Téhož dne byla budova pronajata Dr. Thynauerovi na 8 let. Pronájem činil za l.rok 2.500 zlatých, za 2.rok 3.500 zlatých, za 3.-4.rok 4.000 zlatých, za 5.-6. rok 5.000 zlatých, za 7.-8.rok 6.000 zlatých.

V první čtvrtině roku 1893 byl zbourán barokní pivovar pocházející z roku 1729-32, aby uvolnil místo pro nové velké a reprezentativní zařízení s luxusním nejmodernějším vybavením, které by sloužilo v co největší míře oblibě rašelinných procedur. Od června 1893 se začala provádět hrubá stavba, v roce 1894 až do května 1895 byl objekt doplněn provozním zařízením a dokončen po stránce architektonické. 6. května 1895 byly Císařské lázně otevřeny. Plány této monumentální stavby, o zastavěné ploše 2.800 m², pochází od architektů Fellnera a Helmera, kamenické práce provedl Petr Wolf z Andělské Hory. Při slavnostním otevření lázní nebyla ještě zcela dokončena vnitřní výzdoba, zejména nástěnné malby a plátna.

Celkový náklad stavby včetně vnitřního vybavení, speciálních technických zařízení, parkové úpravy s oplocením, nábřežní zdi a mostu přes řeku překročil milion zlatých.

19.4.1898 vznikl ve střešním prostoru objektu požár, při kterém shořela střecha nad levým zadním traktem s minerálními koupelemi a rovněž věžová maska komínu. Škoda způsobená požárem činila 47.000 zlatých.

Po roce 1918 byly Císařské lázně přejmenovány na Lázně I. Dílčí stavební úpravy byly následně prováděny v roce 1926 a týkaly se zejména suterénu. Větší rekonstrukce Lázní I. se uskutečnila v letech 1948-53 podle projektu Leo Šimona. Hlavním důvodem stavebních úprav bylo zajištění celoročního provozu lázní, proto byla doplněna dvojitá okna, byl zastřešen dvůr v úrovni druhého patra a ve druhém patře při vnitřním obvodu byly vestavěny další lázeňské koupelny. V roce 1952 byla, mimo jiné úpravy, provedena rekonstrukce kabin v přízemí a v prvním patře.

Popis stavby

Budova Lázní I. leží při pravém břehu říčky Teplé a tvoří protiváhu mohutnému komplexu Grandhotelu Pupp na protějším břehu blíže k městu. Budova Lázní I. je objektem dominantním, volně stojícím, má půdorys ve tvaru písmene U připojený na vstupní hmotu obdélníkového tvaru, obrácenou k severovýchodu třípodlažním hlavním průčelím.

Osa stavby je rovnoběžná s Mariánskolázeňskou ulicí. Z předního traktu vystupuje ve středu tříosý rizalit, k němuž vede symetricky umístěné schodiště. Po stranách schodiště jsou umístěny dvě příjezdové rampy. Okna v druhém patře jsou zakončena obloukem a nad okny je pás se jmény mužů, kteří se o rozkvět lázeňství ve městě zasloužili. Na rizalitu jsou osazeny dvě karyatidy, které oddělují jména zasloužilých. Rizalit nese také atiku s figurativními motivy od Karla Watzeka z Rybář. Přízemí je ozdobeno dórskými sloupy. Tři vybíhající rizality průčelí jsou samostatně ukončeny i ve střeše třemi kopulemi, na obou koncích a také v jeho středu. Kopule jsou zakončeny malou stříškou. Mezi jednotlivými kopulemi probíhají dvě mansardové střechy.

Zadní trakt má rovněž mansardovou střechu. V nejvyšším bodě zadního traktu se zvedala ozdobná věž, ve které byla ukryta konstrukce komínu. Věž byla nejspíše zbourána v roce 1947 při zavedení dálkového topení. Celá fasáda zadního traktu je zdobena rustikou s meziokenními pilastry.

Venkovní schodiště a dvě příjezdové rampy pro vozy vedou k bohatě zdobenému vestibulu.

V přízemí je první koupelovou místností zprava na široké, vysoké a půlkruhově uspořádané chodbě Císařská lázeň (přesný překlad „knížecí lázeň"), která poskytuje veškerý komfort v bohatě vybaveném salónu, převlékáme a kabině. Prostory jsou vyzdobeny bronzovými plastikami, malbami na stropě, barevnými skly v oknech a vytváří atmosféru pohody a klidu. Na lázeňské procedury čekali hosté a pacienti v příjemných prostorách čekáren nazývaných v do¬bové dokumentaci salony.

Dispozice lázeňského provozu byla promyšlená, takže i po téměř sto letech se nemusel provoz měnit. Všechny lázně měly v přízemí a 1. patře převlékárnu a kabinu. Podlaha a zdi kabiny byly obloženy dlaždicemi, každá kabina obsahovala svůj anglický klozet, bidet a měděný, pocínovaný ohřívač lázeňského prádla. V kabině samotné se nacházely dvě vany, rašelinová a na minerální vodu, které byly zapuštěny do podlahy a opatřeny nutnou sprchou. Zatímco vany na minerální vodu byly stabilní z anglického fayence, dubové vany pro rašelinové koupele byly dopravovány hydraulickým systémem z pří¬pravny rašeliny až do koupelny a potom usazeny do mramorového obložení. Tímto mechanismem, který zde byl použit poprvé, odpadl zbytečný počet dveří, které byly v ostatních zařízeních nutné, protože kabiny byly přímo spojeny s přípravnou, popřípadě s dvorem. Novým systémem dopravy van s rašelinou se také téměř zabránilo nepříjemnému průvanu, který byl pro koupajícího nejen obtížný, ale také nebezpečný.

V zadním traktu se nalézal kromě schodiště pro služebnictvo, byt vedoucího provozu, byt domovníka, sklad a výtah na lázeňské prádlo.

Když použijeme širokého schodiště, vedoucího z vestibulu do 1. patra, spatříme překrásně barevné lunety akademického malíře Jakesche z Prahy. Freskové malby zobrazují Objevení dřímající vřídelní žínky a druhá Objevení vřídla.

V prvním poschodí v čelním traktu byl umístěn sál švédské gymnastiky (24,6 m dlouhý, 11,2 m široký), do něhož se vcházelo štuky bohatě zdobeným portálem s dřevěnou bustou Dr. Zandera. K sálu patřily také dámské a pánské šatny, čekárna a šest masážních místností. Sál byl vybaven 64 tělocvičnými zařízeními na elektrický pohon, podle systému Dr. Zandera ze Stockholmu. Stěny a strop sálu jsou dodnes vyloženy dřevem opatřeným fládrem. Pět nástěnných maleb, které zdobí sál, od Eduarda Lebiedzckého z Vídně, objednávalo město: Olympijské hry, stěna sálu nad vchodem do pánských šaten, Návrat vítězů z olympijských her, levá úzká stěna nad vstupem do dámských šaten, na dalších stěnách jsou umístěny Aeuskulap a Hygie, Hra s míčem a Koupel.

Sál s masážními místnostmi byl pronajat MUDr. Thynauerovi, který měl lékařský dozor nad přípravnou léčivé vody a elektrickými lázněmi. Ostatní koupele a zařízení, včetně Císařské lázně, se nacházelo ve vlastnictví města.

Historicky cenné přístroje ze Zanderova sálu byly po roce 1945 odstraněny. V sále bylo roku 1988 zřízeno Casino.

Ve dvou odpočívárnách, které navazovaly na sál, se nacházejí i v současnosti dvě plátna od Wilhelma Schneidera z Karlových Varů. Znázorňují setkání všech slavných hostů lázní před rokem 1791 a po roce 1791.

V Císařských lázních byly kromě rašelinových lázní další procedury v suterénu jako parní a horkovzdušné lázně, lázně se studenou vodou, proudící lázně na nohy, sedací lázeň a tri lázně elektroléčby s příslušnými šatnami, všechny druhy sprch, separační koupelny pro pacienty, kteří chtěli být sami a parní lázně systému Bértle in Paris.

Rašelina byla připravována v samostatném objektu za Císařskými lázněmi a spojovací chodbou dopravována do rašelinových koupelen. Po zrušení rašelinových koupelí byla v tomto objektu umístěna výměníková stanice.

Lázeňská zařízení umístěná ve čtyřech podlažích obepínají manipulační dvůr ve tvaru podkovy.

Císařské lázně byly vybaveny technickým zařízením na vysoké úrovni jako hydraulický výtah, elektrické osvětlení, parní topení, ventilace, podlahové vytápění koupacích prostor, dynamo na pohon výtahu pro rašelinu a prádlo. K čerpání vody minerální i pitné byla používána pumpa, skládající se z plynového a elektrického motoru o 8 koňských silách.

Závěr

Budova Lázní I. je výrazná až monumentální ve svém hmotovém uspořádání, výrazný vstupní rizalit, podtržený nástupním schodištěm a křivkou bočních ramp, ukončený mohutnou kopulí dominující celé stavbě. Po této stránce hmotové je možné objekt přirovnat ke Kasinu postavenému v letech 1878-1910 Garnierem v Monte Carlu.

Výraz Lázní I. čerpá z tvarosloví italské renesance a tedy zprostředkovaně z an-tické řádové architektury, v přízemí jsou použity dórské sloupy s rovným kládím, v patře osově navazují arkády oken, v interiéru jsou použity iónské sloupy jednoduché, ale většinou zdvojené spojené obloukem. Zdroj inspirace je nejspíše ve francouzské renesanci, která používala vysoké kopule, jako je provedeno průčelí Louvre, obdobně je ukončen střed průčelí Lázní I., dále to byla obliba nárožních věží, zejména u zámků a tomuto se přibližují nárožní rizality průčelí.

Rovněž vnitřní prostor je řešen s rozmachem, prostorný vestibul a z něho vedoucí reprezentační schodiště, nástupní chodba k jednotlivým lázním a v patře sál s přirozeným osvětlením, které sem proniká vloženým skleněným polem ve střeše, prvkem používaným s oblibou k prosvětlení vnitřních sálů a dvoran stavěných právě v tomto období.

Bohatá štuková, malířská a sohařská výzdoba, mosazné svítilny, sloupy jednoduché i zdvojené spojené obloukem, balustráda shodiště, toto vše dodává Lázním I. na honosnosti.

Pozadu nezůstává ani technická vybavenost objektu a moderní dispozice, jak už bylo uvedeno dříve. Hodnota Lázní I. je nejméně taková jako hodnota karlovarského divadla, ne-li vyšší.

 

Zdroj: Fellner a Helmer v Karlových Varech, Ing. Anna Zídková, 1997