Karlovy Vary: Sadová kolonáda a koncertní sál (1881)
V roce 1880 se městská rada rozhodla, že postaví v městských sadech koncertní sál a restauraci a to stejnou metodou jako Vřídelní kolonádu. Jak architekt, tak dodavatel byl dán předem. 25.10.1880 byla zahájena stavba pod vedením Josefa Walderta.
Už 23.4.1881 byla restaurace pronajata C. L. Krohovi na tři roky za 12.000 zl. ročně, o rok později byla smlouva změněna na šest let a 15.000 zl. ročně. Stavba si vyžádala náklady 200.000 zl.
Během stavby doporučili architekti Fellner a Helmer vystavění promenádní části, která propojila Sadový pramen vyvěrající v suterénu Vojenského lázeňského ústavu s koncertním sálem.
Popis stavby
Plány na hudební sál s verandou se nejspíše několikrát měnily, protože dochovaná situace řeší napojení verandy na koncertní sál jinak, než byla realizace. Hlavní nástup k hudebnímu sálu byl ze Sadové ulice. Vstupovalo se do půlkruhové verandy, odkud vedly kryté promenády na obě strany. Sloupy vstupní verandy byly zakončeny postavou karyatidy.
U samotné restaurace, která byla otevřena 5.6.1881, však přišla ke slovu spíše zednická práce. Podle dobového průvodce zůstává část restaurace umělecky za Vřídelní halou, zde byl zdůrazňován spíše prvek praktický. Požadavek monumentality byl dosažen nanejvýše v sálu, kolem kterého jsou v rozích čtyři kopulovité věže s verandami na ně navazujícími.
Sál byla místnost s valenou klenbou, vyzdobená šesti plátny, které představovaly romantické scény: Tančící pár v maďarském kroji, Malebnou krajinu s ovčárnou, Tančící Italy, Pobožnost před obrazem bohorodičky, Venkovský život na říčním břehu a Přátele na lovu. Po straně navazovaly na obrazy příjemně barevné malby na skle, ve středním poli paní Hudba hrající jednou na loutnu, podruhé na lyru a kolem ní zářivě ohnivé květiny v syté zeleni. Návrh k malbám pocházel od profesora vídeňské školy F. Laubergera. Provedením maleb na sklo byl pověřen Karl Geylins Erben z Vídně.
Sál byl dále vyzdoben osmi bílými reliéfy na modrém podkladě. Byly to portréty hudebníků: Boieldieua, Verdiho, Berlioze, Halewyho, Adama, Rubinsteina Brahmse, Kreuβera.
Hudební pavilon byl pro celkovou zchátralost zbořen v roce 1966. Do dnešní doby se zachovala jen původně okrajová záležitost, krytá veranda u Sadového pramene. Na konstrukci verandy byla použita litina, kterou dodaly Blanenské železárny za 2.500 zl. Půdorysně Sadová kolonáda má nyní tvar podélného obdélníku na obou koncích se šestibokými pavilónky ukončenými kopulemi s lucernou. Pavilonky i spojovací promenádu tvoří otevřené arkády zdobené ornamentální, rostlinnou a figurální výzdobou.
Závěr
I když zbyla jen část původní stavby, je i tato ozdobou Dvořákových sadů pro svou lehkost a hravost, navozuje atmosféru pohody a měla by být chráněna jako jedna z posledních ukázek litinové lázeňské architektury v Karlových Varech z konce minulého století.
Typově patří mezi stavby popsané v závěru kapitoly o Vřídelní kolonádě, tedy ty, kterým otevřela cestu do světa realizace Crystal Paláce v Londýně a to třicet let po jeho otevření.
Zdroj: Fellner a Helmer v Karlových Varech, Ing. Anna Zídková, 1996
RSS kanál