Příroda Karlovarska.cz

Lanovky aneb karlovarský souboj s gravitací

Jako by se tak trochu zapomínalo na jedno specifikum Karlových Varů. Jsou jím lanové dráhy, a ty přitom jen tak někde nenajdete. Ve městě, které je úzké, táhnoucí se těsně podél Teplé, začala potřeba veřejného hromadného spojení čtvrtí u řeky s těmi ve svazích nad nimi vzrůstat už počátkem 20.století.

První lanovkou byla ta vedoucí z Divadelního náměstí na Helenin Dvůr. Přímá jednokolejná dráha, po levé straně se služebním schodištěm, je netradičně vedena v celé délce tubusem tunelu a překonává výškový rozdíl 54 metry. Trať měří 127 metrů a nejvyšší stoupání je 495 promile. Práce započaly v roce 1905, tunel byl ražen o rok později. Jezdit se začalo 18. května 1907. Autorem projektů horní i dolní stanice je Otto Breinl. Ta horní, modernistická budova s fasádou z režného zdiva, tak typická čtyřiadvacetimetrovou věží, působí dodnes mladě a neztratila nic ze svého šarmu.

Druhá lanová dráha k Imperialu (z roku 1911 až 1912) vedoucí od Lázní I., se nedochovala. Její provoz byl zastaven v roce 1959 pro opotřebování stářím.

Další karlovarskou lanovkou jste mohli od 5. srpna 1912 vyjet na Výšinu přátelství ze Staré Louky. Dráha měří téměř půl kilometru a překonává výškový rozdíl 166 metrů. Trať je vedena velmi prudkým svahem v pět metrů hlubokém zářezu, který asi v polovině délky překonává lávka pro pěší. Ti tak mají možnost sledovat vozy lanovky z bezprostřední blízkosti. Zajímavá je dolní stanice - jednopatrová budova na nepravidelném půdorysu, znovu v návrhu architekta Otto Breinla.

Čtvrtou lanovkou - zubačkou měla být dráha z Vřídelní ulice (původně však přímo od Imperialu) na vrch U Tří křížů. K realizaci však ani po mnoha peripetiích nakonec nedošlo. Dochovalo se jen torzo traťového tělesa a ve spodní části lávky přes něj. Dnes se opět objevují návrhy na oživení tohoto projektu, zatím ale vše nasvědčuje tomu, že realizace se jen tak nedočkáme.

Autor: MARTIN KAŠPARZdroj: Regionální mutace, Mladá fronta DNES - karlovarský kraj