Příroda Karlovarska.cz

brslen evropský — Euonymus europaea

Celastraceae - jesencovité

Znaky: opadavý, dobře obrůstající, 1-7 m vysoký keř nebo menší strom s široce klenutou korunou. Větve velmi husté, strnule odstávající, kůra šedohnědědá nebo červenohnědá. Mladší větévky zelenohnědé, nevýrazně 4hranné nebo se 2-4 korkovými lištami, občas i křídlaté a s četnými korkovitými bradavičkami. Pupeny zelené, 3-5 mm dlouhé, vejčité. Listy jednoduché, 3-10 cm dlouhé a 2-3,5 cm široké, podlouhle kopinaté nebo podlouhle vejčité, na horním konci špičaté až tupé, na bázi klínovité, na okraji jemně vroubkovaně pilovité, lysé, na lícní straně modrozelené, rub světlejší, s 5 až 12 mm dlouhým rýhovaným řapíkem. Olistění na podzim zpočátku nažloutlé, pak svítivě červené. Květy oboupohlavné, ale někdy i jednopohlavné, 4četné, zelenobílé, 8-10 mm v průměru, po 3-9 v úžlabních nících vidlanech. Kališní lístky 1-1,5 mm dlouhé, okrouhlé, lysé. Korunní plátky 3-5 mm dlouhé a 2 až 3 mm široké, trojúhlé až vejčité, na okrajích lehce třepenité, na lícní straně nevýrazně papilózní. Tyčinky volné, se žlutými prašníky. Květní lůžko s širokým diskem vylučujícím nektar. Plod 4pouzdrá tobolka s kulatými, 1-1,5 cm dlouhými, růžovými nebo karmínově červenými, 2-4semennými segmenty. Semena vejčitá, 6-7 mm dlouhá, obalená oranžovým masitým míškem, po prasknutí tobolky visí na niti z plodu. Jedovatá!

Stanoviště: hojně v lužních a listnatých lesích, v křovinách, na skalách, pastvinách, březích a na zdech. Nachází se od nížin až do výšky 1200 m. Miluje živné, vápenaté, dobře provlhčené a hluboké jílovité půdy.

Rozšíření: téměř v celé Evropě. Rozšířen na sever po Irsko, Skotsko, jižní Švédsko a Dánsko, východně po Sibiř, na jihu od Španělska přes Balkánský poloostrov po Kavkaz a západně až po Atlantik. Na našem území dosti hojný.

Rozšíření na Karlovarsku: vzácně kolem toku Ohře a okolí Vladaře na Žluticku.

Doba kvetení: květen až konec června.

Obecně: tento druh náleží k eurosibiřské květeně a vyskytuje se ve střední Evropě zejména v doprovodu trnky, šípkové růže, ptačího zobu a dřínu. V lidové mluvě obdržel tento keř jméno „farářovy čepičky", jeho tobolka se svými 4 dozadu ohrnutými purpurovými plodolisty připomíná totiž biret katolického kněze. Mnoho ptáků, jako např. červenka, drozd či straka mají v pozdním létě pukající plody ve velké oblibě. Tímto způsobem se semena tohoto brslenu zavlečou dosti daleko. Klíčí ale teprve po delším období klidu, asi 4-5 let, a musí být v této době opakovaně vystavena mrazům. Brslen evropský se ale rozmnožuje především vegetativně tvorbou četných kořenových puků. Během několika málo let se takto mohou ozelenit rozlehlé plochy.

Pro své početné růžově červené plody a pestré podzimní zbarvení listů je již mnoho let (1830) oblíbeným okrasným keřem pro velké zahrady a parky. Na trhu se dnes nabízí velké množství zušlechtěných odrůd. Mezi nejdůležitější patří: "Albus" s bílými plody, "Atropurpureus" s úzce kopinatými, purpurově červenými, na podzim šarlatově červeně až fialově barvícími listy a temně červenými plody, "Pumilus" zakrslého vzrůstu a s hustě vystoupavými větvemi a "Red Cascade", vysoká odrůda s lehce převisajícími výhony a velkým množstvím žlutých plodů. Lesnicky je brslen bezvýznamný. Jen příležitostně se vysazuje na zpevňování dun a srázů. Jeho světlé, bezjádrové dřevo je jemně porézní a používá se v řezbářství a při výrobě hudebních nástrojů. Dříve sloužil i ke zhotovování vřeten (německy „Spindelstrauch"). Z jeho dřeva získané dřevěné uhlí je velmi měkké a stejnoměrně tvrdé, a používá se proto hlavné ke kreslení. Některé pravěké nálezy (např. i v Německu u Cannstattu dokazují, že tento keř byl v Evropě domovem již před několika miliony let.

 

Zdroj: Keře, Průvodce přírodou, Bollinger, 1985

 

Tento druh můžete mapovat pomocí naší nálezové databáze