Příroda Karlovarska.cz

pustoryl věncový — Philadelphus coronarius

Hydrangeaceae - hortenziovité

Znaky: keř dorůstající 1-3 m vysoko, se strnule vystoupavými výhony. Mladé větvičky hnědočervené, zpočátku poněkud chloupkaté. Starší větve zčásti převisající, kaštanově hnědé, se silnou dření a odlupujícíse kůrou. Poupata drobná a vstřícná. Listy vejčité až elipčité, tenké, až 10 cm dlouhé a 5 cm široké, zašpičatělé, na obou stranách se 6-11 zoubky. V paždí listové žilnatiny často slabě chloupkaté. Květy mléčně bílé, 2,5-3 cm široké, po 1-10 v hroznech. 4 korunní lístky, podlouhlé, se zaoblenou špičkou. Květní stopky zpravidla lysé. Mnoho tyčinek. Květy silně sladce voní po pomerančích. Plod je čtyřchlopňová tobolka s četnými drobnými semínky.

Nároky: vyhovuje jim světlo a slunce, snášejí mírné přistínění a pouze několik druhů i hlubší stín, ale hůře kvetou (P. coronarius, P. x falconeri a P. pubescens). Původní druhy nejsou náročné na půdu, křížence a kultivary sázíme do dobrých, živných a propustných zahradních půd, většina však snáší i těžší jíiovité stanoviště. Všechny jsou vápnomilné. Ideální je přiměřená vlhkost, snesou však i kratší sucho, při delším přísušku vadnou a někdy i předčasně ztrácejí část listů (mělké kořání). Všechny uvedené druhy a jejich kultivary či variety jsou v našich podmínkách otužilé. Dobře snášejí i zakouřené ovzduší (zvláště P. x virginalis). Okusem zvěří netrpí.

Ošetřování: vysazujeme je v bezlistém stavu na podzim či v předjaří. Rostliny při výsadbě hluboko sestříhneme a podle potřeby v prvním období zakořeňování a rašení zaléváme. Starší keře citlivým řezem prosvětlujeme (odstraníme nejstarší větve, mladé necháváme); neodborné jednorázové seříznutí celého keře vede často k nepěknému košťatovitému růstu.

Rozšíření: dosud panovala domněnka, že domovinou pustorylu obecného je oblast od Itálie po Kavkaz. Zatím ale tento předpoklad není potvrzen. Tento omamně vonící keř nacházíme také ve Štýrsku, horní Itálii a dále pak ještě na Kavkaze a v jižním Rusku. Místy nacházíme zplanělé jedince také ve střední Evropě (ojediněle i u nás).

Obecně: tento keř je ve střední a západní Evropě v kultuře od 16. století. Existuje mnoho kříženců a zahradních forem, z nichž většinu vyšlechtil francouzský zahradník Victor Lemoine z Nancy. Jelikož jeho květy připomínají jasmín, je lidově také nazýván „nepravý jasmín". Používané je také označení „bledý pustoryl".

Zdroj: Keře, Průvodce přírodou, Bollinger, 1985 a Praktická dendrologie 2, Karel Hieke, Praha 1978

 

 

Tento druh můžete mapovat pomocí naší nálezové databáze