růže šípková — Rosa canina

Rosaceae - růžovité

Znaky: většinou statný, 1 - 3 m vysoký keř se vzpřímenými nebo obloukovitě ohnutými a zčásti silně větvenými větvemi. Trny početné, všechny stejné, štíhlé, slabě až silně zahnuté, vzácně rovné, přisedlé na plošce 3-10 mm dlouhé a 2 - 3 mm široké. Listy střídavé, lichozpeřené, 5-7četné, poměrně tenké, na lícní straně matně zelené až temně zelené, na rubu světle modrozelené, většinou lysé nebo jemně hedvábně chloupkaté. Jednotlivé lístky téméř všechny stejně veliké, vejčité až ellpčité, 2-4 cm dlouhé a 1 až 2,5 cm široké, lehce zašpičatělé, vzácněji tupé, jednoduše nebo dvojitě ostře pilovité. Řapík na své bázi rozšířený, s úzkými cípy palistů. Květy bledě růžové až světle růžové, vzácněji bílé, jednotlivé či po třech na krátkých úžlabních stopkách, asi 5-6 cm v průměru; vůně slabá a sotva znatelná. Květní stopka 0,5 - 2 cm dlouhá, stejně dlouhá nebo až 3krát tak dlouhá jako kulovitý až podlouhle oválný kalich, který postrádá navíc také žlázky. Kališní lístky na okrajích žláznatě brvité, po odkvětu dozadu shrnuté a před dozráním šípku opadávající; vnější kališní lístky jen nepatrně zpeřené. Korunní plátky 2 - 2,5 cm dlouhé, většinou světle růžově zbarvené. Čnělka lysá a s kuželovitou bliznou. Z kalichovité květní osy se vyvine šípek, který je vejčitý až kulovitý, 2 - 3 cm dlouhý, hladký, masitý, zpočátku oranžově červený, později intenzivněji šarlatově červený.

Stanoviště: v listnatých lesích, na okrajích lesů, v plotech a houštinách, na mezích u cest, u kamenných hald a na chudých pastvinách. Od nížiny až do 1200 m v horách vystupující. Většinou na vápenatých, živných a hlubokých půdách.(koření až 1 m hluboko.)

Rozšíření: téměř po celé Evropě s výjimkou nejzazšího severu. Mimoto domovem ještě v severní Africe a v západní Asii.

Doba kvetení: červen až polovina července. Dozrávám šípků od září.

Obecně: šípková nebo také psí růže je v Evropě nejhojnější divokou růží. Její šípky nazývané také „pomeranče severu" obsahují velké množství vitamínu C a cenné cukry. Tradičně se tento vysoký obsah vitamínů využívá k výrobě velmi chutných marmelád nebo šípkových vín. Na větvích tohoto keře nacházíme často houbovité, jablkům podobné výrůstky, které vyvolávají vosičky pilatky růžové. Pod souhrnným označením růže šípková zahrnujeme více než 60 variet, přičemž ke skupině Rosa canina počítáme ještě celou řadu původních divokých druhů. Samotný rod Rosa zahrnuje několik set planých, původních druhů a asi 12 000 odrůd a forem, které vznikly zkřížením různých druhů a jejichž původ se dnes již nedá někdy ani přesně určit. Málokterá rostlina je u různých kulturních národů tak vysoce ceněna a přímo mysticky vážená jako právě růže. Již ve staré Persii byla pro pěstování růží zakládána tzv. rozária. V těchto prvních růžových zahradách (asi 2000 př.Kr.) se již pěstovala dodnes oblíbená růže damascénská. Z Orientu pak přišla růže do Řecka, kde byla zasvěcena Venuši. V císařském Římě se vyvinul nevídaný přepych růží; byly zakládány zvláštní růžové zahrady jen proto, aby bylo pro různé slavnosti k dispozici dostatek květů. Kolem r. 1800 byly z Číny zavedeny čajové růže, jejichž význam se později ve šlechtitelské praxi značně zvýšil. Teprve začátkem 19. století doznalo zušlechťování růží značného rozmachu. Četným křížením vznikly předpoklady pro vytvoření všech jen myslitelných forem.

 

Zdroj: Keře, Průvodce přírodou, Billinger, 1985

 

Tento druh můžete mapovat pomocí naší nálezové databáze

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje