Příroda Karlovarska.cz

vrba jíva — Salix caprea

Salicaceae - vrbovité

Znaky: velký, až 9 m vysoký vícekmenný keř nebo strom. Na kmeni a silnějších větvích nacházíme temné kosočtverečné praskliny uspořádané v ucelené řady, které jsou pro tuto vrbu dobrým rozlišovacím znakem!Mladé výhony tlusté, olivové až načervenalé barvy, zpočátku krátce chloupkaté, později lysé. Odkorněné dřevo je většinou hladké, jen výjimečně s jednotlivými proužky. Listy jsou široce elipčité, až dvakrát delší než široké, krátké, šikmo zašpičatělé. Okraj čepele nepravidelně slabě pilovitý až celokrajný, na krátkých výhonech většinou hladký a zvlněný. Horní strana listu živě zelená až olivová, lysá, slabě lesklá až matná; pouze hlavní žilka lehce vystupuje a je přitiskle chloupkatá. Rub čepele s výrazně vystupující žilnatinou, která je trvale hustě bíle chloupkatá, na omak měkká! Řapík 1 cm dlouhý, chloupkatý, palisty jsouvětšinou přítomné, 1 cm dlouhé, srdčité až ledvinovlté, zoubkaté. Jehnědy se objevují před olistěním; jsou nápadně velké, před rozvinutím obklopené bílým vlasovým kožíškem, který pochází od dlouze vousatých podpůrných listenů a chrání mladé květy před mrazy. Jehnědy velmi krátce stopkaté, samčí jsou vejčlté, 2-3 cm dlouhé, hustokvěté, samicí podlouhle vejčité, až 4 cm dlouhé. Semeník dlouze stopkatý a hustě chloupkatý; podpůrný listen dvoubarevný, na bázi světlý, špička temně hnědá až černá, hustě a dlouze bíle chloupkatá, vousatá. Čnělka velmi krátká, větvení blizny vzpřímené, k sobě skloněné. Na květním lůžku sedí krátká nektarová žláza.

Stanoviště: jíva je výjimečně nenáročná a vyskytuje se od pahorkatiny až do alpského pásma (2000 m). Nacházíme ji ve světlých horských lesích; v pískovnách a na mýtinách patří k prvním obyvatelům. Dává přednost světlým stanovištím na mírně vlhkých, dobře provzdušených půdách.

Rozšíření: euroasijská vrba. V celé Evropě od Skandinávie na jih až po Pyreneje, v Apeninách a jihu Balkánského poloostrova i na Kavkaze. V oblastech kolem Středozemního moře pouze ve vyšších horských polohách. Na Islandu jíva chybí. U nás od nížin do subalpinského pásma téměř obecná.

Doba kvetení: březen až květen, podle nadmořské výšky.

Obecně: jíva může dosáhnout veku 560 i více let. Časně na jaře představují kvetoucí jehnědy se svým pylem a šťávou z nektárií první pastvu pro včely. Jehnědy jsou proto chráněné. Jívu nelze množit řízky. Její rozmnožování je proto odkázané na drobná létající semínka, která vyklíčí na světle při trošce vlhkosti na otevřených písčitých půdách velmi rychle. V zahradnické praxi se pěstují kříženci jívy s jinými vrbami, např. v zahradách hojně vysazovaná Salix x smithiana je křížencem jívy s vrbou košíkářskou. Jako „květná vrba" je jíva označována v katolických oblastech střední Evropy, protože její „kočičky" slouží k výzdobě kostelů na Květnou neděli.

 

Zdroj: Keře, Průvodce přírodou, Bollinger, Ikar, 1985

 

Tento druh můžete mapovat pomocí naší nálezové databáze