vřes obecný — Calluna vulgaris

Ericaceae - vřesovcovité

Znaky: stálezelený, bujně a hustě větvený, téměř lysý nebo hustě šedě chloupkatý malý keř, až 80 cm, vzácně až 150 cm vysoký, s hustým kořenovým systémem. Kmínky tenké, šedohnědé, vzpřímené nebo poléhavé, kořenící a vystoupavé. Velmi malé lístky jsou vstřícně 4řadě uspořádané, přisedlé, přitísklé; nestojí na hlavních výhonech příliš hustě, ale kryjí se taškovitě na bočních, nekvetoucích větévkách; v létě temně zelené, v zimě hnědočervené. Čepel až 3,5 mm dlouhá, podlouhle kopinatá, na lícní straně hluboce rýhovaná s nahoru stočeným okrajem, v dolní části klínovitá, na bázi objímá stonek dvěma dolů směřujícími, špičatými a na okraji žláznatými oušky. Na zkrácených výhonech horních větévek jsou husté a bohatě kvetoucí, téměř jednostranné květní hrozny. Květy světle fialově růžové, vzácně bílé, krátce stopkaté, nící, na bázi s většinou 6-8 hustě seskupenými, okrouhlými a na okraji zkadeřenými listeny. Kalich 4četný, kališní lístky nesrostlé, až 4 mm dlouhé, delší než květní korunka, růžově fialové, podobné korunním plátkům, lesklé, slámovité, neopadavé. Květní korunka 4četná, hluboce laločnatá, se špičatými laloky, podobnými, ale menšími než u lístků kališních. V koruně je uzavřeno 8 tyčinek, prašníky na špičce se 2 růžky, na bázi se 2 zoubkovanými přívěsky, které se otvírají podélně, pyl bělavý. Semeník svrchní, 4pouzdrý, čnělka delší než kalich, s tlustou, 4hrbolkovou bliznou. Plod kulatá, až 1,5 mm dlouhá tobolka, 4pouzdrá, bělavě štětinatá, semena velmi početná.

Stanoviště: rostlina je nenáročná, dává přednost hubeným, na živiny chudým půdám, ale potřebuje hodně světla, je vápnobojná; na otevřených rašeliništích a vřesovištích, v suchých, světlých lesích, většinou borech, na písčitých dunách, často vytváří velkoplošná vřesoviště; od nížiny až po alpinské pásmo.

Rozšíření: téměř v celé Evropě s výjimkou větší části středozemní oblasti a jihovýchodních regionů; chybí na Baleárech, Sardinii a Korsice, v jižní Itálii a Řecku. U nás od nížin do alpinského pásma hojný, často v rozlehlých porostech.

Doba kvetení: červenec až listopad.

Obecně: slovo „vřesoviště" představuje vlastně zpočátku neobhospodařovanou plochu bez lesů, ale pak přece i na ní rostoucí rostliny. Označení Calluna pochází asi z řečtiny a znamená čistit či zametat a rostliny se skutečně používají ke zhotovení košťat a kartáčů. Calluna vulgaris je jediným zástupcem starého rodu bez bližších příbuzných. V severním Německu a Dánsku byla tato rostlina nalezena jako fosilie ve vrstvách z doby ledové a byla také významnou součástí při vzniku rašeliny. Vřes představuje dobrý příklad společného výskytu rostlin při pionýrském osídlování celých oblastí dřevinami. Různé faktory přispívají ke schopnosti vřesu určovat ráz celé krajiny, jde zejména o jeho: nenáročnost na půdní živiny, bohaté nasazování semen, a tím i jeho velkou rozmnožovací schopnost, bujný zahlušující vzrůst a značnou toleranci vůči teplu a zimě. Opyluje ho většinou hmyz, obzvláště pak čmeláci, včely, ale také mouchy a motýli. Opylení větrem je rovněž možné. Rozšíření semen se uskutečňuje také větrem. Semena zůstávají zpravidla přes zimu v tobolce a jsou pak i vichrem s celými částmi rostlin roznášena. Semena klíčí výhradně na světle. Zahradní odrůdy seřezáváme podle potřeby, ale ihned po jejich odkvětu!

Léčitelství: nejčastěji sbíráme nať, ale kvalitnější drogu poskytuje květ (Flos callunae). V lékárenství je pro drogu užíván název Herba (Flos) ericae, což neodpovídá soudobému botanickému názvosloví, v němž je název Erica vyhrazen pro rod vřesovec. Květy sbíráme protažením nati mezi sevřenými prsty, čímž se zdrhne květ a něco listů, což ovšem nevadí. Pak se květy přesuší a dobře uzavřené uskladní. Takto vydrží i několik let, aniž by ztratily na účinku i aroma. Droga obsahuje především katechinové třísloviny, dále flavonoidy, alkaloid ericolin, silici, sliz, hořčiny, pryskyřice, kyselinu křemičitou, řadu dalších minerálních látek, organické kyseliny, glykosid arbutin a jeho derivát metylarbutin. Vřes je všestranně nedoceněnou, universálně působící bylinou. Nachází uplatnění především v urologii jako prvotřídní desinfekční prostředek močových cest s močopudným účinkem. Je vhodný i při zánětech pánvičky ledvinné a uplatnění nalezne i jako drtič močových kaménků. Pro dobrý efekt odvodňovací jej používáme při otocích. Vřes uklidňuje, reguluje trávení a působí mírně protiprůjmově. Vylučuje z těla soli kyseliny močové, a je tak vhodný při revmatismu a dně. Vyšší dávky prohlubují spánek. Lze jej využít jako protizánětlivý prostředek v trávicím ústrojí, močových cestách a především v gynekologii.

 

Zdroj: Keře, Průvodce přírodou, Bollinger, Ikar, 1985 a Herbář léčivých rostlin 5, Janča, Zentrich, Eminent, 1997

 

Tento druh můžete mapovat pomocí naší nálezové databáze

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje