lyska černá — Fulica atra

Rallidae - chřástalovití

Popis: šat dospělých ptáků je u obou pohlaví stejný. Hlava i krk jsou tmavě černé, hřbet a křídla s hnědým nádechem. U některých jedinců mohou být konce loketních letek bělavé. Břicho je tmavě šedé, někdy mají pera světlejší konce. Zobák a do čela vybíhající lysinka jsou bílé nebo šedobílé. Nohy jsou šedé, drápy černé, duhovka červená. Na prstech nohou jsou rozšířené a dělené rohovinové lemy. Lysky se zdržují na vodě, při plavání neustále pocukávají hlavou, na souš vycházejí jen výjimečně. Při vzletu dlouho běží po hladině a mávají křídly. Létají prudce a na rozdíl od kachen bez náhlých obratů, v siluetě jsou nápadné dlouhé nohy trčící daleko za ocas. Dobře se potápějí.Také velikostí se obě pohlaví příliš neliší. Křídlo měří až 22 cm, ocas až 7 cm a zobák až 3,7 cm. Lysky mohou vážit téměř 1 kg.

Rozšíření a biotop: obývá velkou část Evropy a Asie od Islandu po Sachalin. Severní hranice výskytu v Evropě sahá přibližně na sever Botnického zálivu, jižní hranice zahrnuje celé Středozemí a také severní Afriku. V České republice je lyska černá běžným hnízdícím druhem. Pravidelně se vyskytuje od nížin až do výšky 600 m n. m. Vyhledává stojaté i tekoucí vody zarostlé pobřežní vegetací. K hnízdění jí stačí i malé osamocené rybníčky. Větší část naší populace je tažná, menší část může na nezamrzlých vodách přezimovat. Hlavní zimoviště našich lysek leží ve Středozemí a v západní Evropě. Na zimoviště odlétají lysky postupně od října, na hnízdiště se vracejí již koncem února. V České republice hnízdí 30-60 tisíc párů.

Biologie: hned po příletu na hnízdiště se postupně tvoří páry a jsou relativně stálé. Staří ptáci se obvykle vracejí na stejné hnízdiště. Tokající samci aktivně brání svůj hnízdní okrsek. Během toku dochází k předstíraným soubojům, kdy oba ptáci plavou proti sobě s nataženým krkem a pozvednutými křídly, ale střetnou se jen zřídka. K páření dochází na vodě a předchází mu obeplouvání samice, při němž má samec typický postoj s načechraným peřím, povytaženými křídly a hlavou vtaženou mezi ně. Hnízdo stavějí oba ptáci téměř vždy na vodě. Jako podložku využijí staré trsy rákosu nebo orobince, jejich úlomky slouží také jako stavební materiál, doplněný i zbytky zelených rostlin nalezenými na vodní hladině. Hnízdní kotlinka je vystlaná jemnějším materiálem. Součástí hnízda je také vstupní šikmý můstek, svažující se od horního okraje hnízda k hladině. V dubnu snáší samice první vejce. Ta jsou nejčastěji světle žlutá, okrová nebo nasedla s drobnými černohnědými nebo fialově černými skvrnami, pokrývajícími celou plochu vejce. V úplné snůšce bývá obvykle 6-9 vajec. Na vejcích se střídají oba ptáci, po 21-24 dnech se vylíhnou mláďata. Ta zůstávají v hnízdě 2-3 dny, pak následují rodiče, kteří o ně pečují. Vzletnosti dosahují v 8-9 týdnech. U lysek není vzácností ani druhé hnízdění.

Potrava: většinou rostlinná, především zelené části a semena vodních rostlin, jako jsou rdest, okřehek, douška, lakušník a různé druhy pryskyřníkú. V živočišné potravě převládají drobní vodní měkkýši, larvy vodního hmyzu (vážky, jepice, chrastici, brouci), červi, méně často se v ní vyskytují larvy čolků, pulci nebo drobné rybky. Na rybnících s chovem kachen navštěvují lysky také krmítka s obilím. Potravu sbírají na hladině i pod hladinou (v hloubce až 8 m), jen výjimečně na souši.

 

Zdroj: Encyklopedie myslivosti, Jaroslav Červený a kolektiv, Ottovo nakladatelství, 2004

 

 

Tento druh můžete mapovat pomocí naší nálezové databáze

 

 




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje