NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

Skalní útvary na levém břehu tektonicky založeného údolí Ohře, tvořené loketskou žulou, náležejí ke starší intruzivní variské fázi (horské žuly).

Katastrální území: Hory u Jenišova

Nadmořská výška: 380 až 430 m Výměra: 1,95 ha

Vyhlášeno: 1933

Geologie: jedná se o porfyrickou biotitickou žulu s až 10 cm velkými krystaly ortoklasu (dvojčatné srůsty podle karlovarského zákona), které v okolí vyvětrávají z horniny. V žulách jsou občas křemenné a křemen-rohovcové (jaspis) žilky. Žula zde vykazuje charakteristickou blokovou odlučnost podle tří navzájem přibližné kolmých směrů. Najdeme zde mj. skalní jehly, stěny, věže a na jejich vrcholech jsou vzácné evorzní obří hrnce. Skalní věže dosahují výšky až 50 m. Směrem od visuté lávky (od západu k východu) to jsou Svatoš, Nevěsta se Ženichem, Páter, Svědkové, Muzikanti, Tchán, Tchýně a Zámek.

Na pravém břehu, asi 750 m proti proudu, se nachází žulová izolovaná skalní věž Samotář. Půdní pokryv je tvořen především kyselou kambizemí typickou, kterou místy doplňují mělké rankery (ranker typický a litický).

Květena: v lesních porostech jsou zachovány fragmenty reliktních borů se zakrslým dubem na skalách a suťovým lesem s jedlí bělokorou (Abies alba) a lípou malolistou (Tilia cordata) v roklinách a na suťových kuželích. Na exponovaných stráních roste vřesovec pleťový (Erica carnea) a vzácně třezalka rozprostřená (Hypericum humifusum). Vegetaci stinných lesních roklí zpestřuje sasanka pryskyřníkovitá (Anemonoides ranunculoides) a lýkovec jedovatý (Daphne mezereum).

Zvířena: běžná lesní a skalní fauna.

Využití: vegetační pokryv skalního města je dlouhodobě ovlivňován periodickým odlesňováním, převážně z estetických důvodů. Přitažlivost skal je umocněna pověstmi o Hansi Heilingovi (Janu Svatošovi), podle kterých je útvar zkamenělým průvodem svatebčanů. Na skalách intenzivně trénují horolezci.

Skály se již v první polovině 19. století staly oblíbeným výletním cílem karlovarských lázeňských hostů. V roce 1874 navštívil Svatošské skály i Karel Marx. Na jeho návštěvu vzpomíná Franciska Kugelmannová, dcera Marxova přítele - hannoverského lékaře dr. Ludwiga Kugelmanna: „Romantické překrásné procházky po zalesněných kopcích, zejména pak romantické údolí Ohře, se Marxovi velmi líbily. Marxe bavilo hledat ve skalních útvarech muzikanty, kteří jdou v čele průvodu s rohy a trubkami, svatební kočár, nastrojenou starou paní, která si starostlivě nadzvedá dlouhé šaty a nastupuje do vozu. Přitom naslouchal šumění bystré, zpěněné říčky, jejíž zurčení v začarovaném údolí je prý věčným nářkem nesmrtelné bytosti nad lidskou vrtkavostí".

Fantazie lidu oživila romantické scenérie množstvím pověstí. Podle některých jsou skalní útvary zkamenělým svatebním průvodem, který zaklela vodní víla z Ohře, opuštěná nevěrným ženichem, v jiných se skupina skal nazývá Hans Heiiing podle ďábla, jenž se pokoušel svést krásnou dívku Alžbětu. Když však dala přednost jinému, proměnil svatebčany v kámen. V době romantismu inspirovaly pověsti mnohé umělce k literárnímu či dramatickému ztvárnění (Goethe, Körner, Spiess, E. A. Mužík, bratři Grimmové). Jindřich Marschner použil motivu pověsti ve své nejznámější opeře Hans Heiling.

 

Zdroj: Chráněná území ČR, Plzeňsko a Karlovarsko, AOPK a Naučná stezka Doubí - Svatošské skály, CHKOSL, ONV Karlovy Vary, 1982  

 

 

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)

NPP Jan Svatoš (Svatošské skály)




Sponzoři

logo MŽP

logo ČSOP

Loga Karlovarského kraje a Živého kraje